Ornitologii se věnoval s mimořádnou vášní. Byla to vášeň nakažlivá. Dokázal pro ni strhnout své přátele i širší okolí. Na jeho zapálené a poučné povídání jsme se těšili, podobně jako na novinky z ptačího světa. Člověk měl neustále přehled o tom, kde v okolí se ten který vzácný druh zrovna objevil, jaký zpěv je pro dané období typický nebo na kterém světadílu se momentálně nachází pták okroužkovaný na Vyškovsku.

U poznávání přírody však aktivity Jiřího Bartla nekončily. Byl jejím zapáleným ochráncem. Vyhlášenými se staly jeho výroba, vyvěšování a péče o desítky a stovky ptačích budek jako náhrady za ubývající přirozené hnízdní příležitosti pro drobné pěvce i velké sovy. Své znalosti předával dětem i dospělým přímo v terénu. Legendární pak bývalo jarní Vítání ptačího zpěvu, které pořádal a vedl pět desítek let. Svým nezaměnitelně podmanivým přístupem tak k lásce k přírodě nasměroval několik generací.

A tak, když si v budoucnu vzpomenu, přihodím ptákům do krmítka o hrst semen navíc. To, aby měli i od „pana Bartla“. Zemřel 11. prosince, právě v době začínajících mrazů, kdy je nejvyšší čas vytáhnout z kůlny zaprášené krmítko a pověsit ho na větev nejbližšího stromu.

Pavel Klvač