K dispozici byly stejně jako v minulých ročnících dvě trasy, 50 a 30 kilometrů. K úspěšnému dokončení bylo třeba nejen ujít stanovenou trastu, ale i najít všechna v terénu rozmístěná stanoviště a co nejlépe splnit úkoly. Ty prověřovaly závodníky jak po vědomostní, tak i fyzické stránce. Letos museli závodníci poznávat minerály a nerosty, správně roztřídit odpad, zvládnout jízdu na paddleboardu nebo nasekat dřevo z velkých klád. Nechybělo ani stanoviště první pomoci.

Nejdůležitější však byla schopnost orientovat se v mapě, trasa totiž nebyla nijak značena – vše se odvíjelo od orientačního smyslu závodníků. Mohlo se tedy stát, že se po špatném čtení mapy trasa závodu některému z týmů prodloužila o pár kilometrů. Kvůli opatřením bylo nutné startující týmy rozdělit do několika vln a závodníci bohužel museli oželet večerní slavnostní vyhlášení s předáváním cen. I přes náročnost závodu ho dokázala většina týmů dokončit, nejrychlejší účastníci pokořili 30 kilometrů za 5 hodin 11 minut, u 50 kiloemtrů dorazil nejrychlejší tým do cíle už po 7 hodinách a 26 minutách.

MAGDALENA FLOROVÁ