Narodil jsem se v srdci Drahanské vrchoviny v obci Buková. Letní prázdniny jsem většinou strávil v lesích, lukách a polích vrchoviny. Houby mě naučili sbírat starší kluci. Sbírala se klasika a to praváci-hřiby smrkové, jance - křemenáči březoví, kořátka-lišky obecné, babke-hřiby žlutomasé. Kdybych přinesl něco jiného, tak by mě to máma vyhodila do odpadu. Hřiby smrkové jsme sušili, ale také jsme je obalovali na řízke, vařili jsme z nich polévku a ze všech hub jsme dělali smaženici. Smaženice se zahušťovala, spíše nastavovala krupicí, aby se najedla celá rodina.

V současnosti děláme smaženici bez krupice, nastavovanou nemusím. Do smaženice dávám takřka všechny houby včetně "rourek" mimo modráků, hřiba kováře. Mám zkušenost, že v současnosti kritizované babky ve smaženici dělají vrchol chuti, proto je do smaženice stále dávám. U babek doporučuji jen mladé plodnice, starší jsou náchylné na plísně.

Za houbami jsem jezdil do širokého okolí Vyškova. Mezi Nivu a Protivanov, kolem Bukové a Benešova, často na pavlovské mokřady, nad pístovický hřbitov, na Rychtářovsko, k obci Milonice, kde rostou ojediněle "satani". Mířil jsem i do Račického údolí a když byl přístupný, tak i do VU Březina.

Z třicetileté praxe houbařských vycházek pak víte, že začátkem dubna kačenka česká roste nad Radslavicemi, první hřiby dubové je možno koncem května najít v dubině u Svaté Anny. A i když byly velká sucha, že na Pavlovských mokřadech vždy něco k focení se najde, třeba hřib peprný či kříšť. Houbaření je krásný, plnohodnotný koníček a to nemusíte být mykolog. Postačuje, že jste houbomil.

JOSEF KOVÁŘ

Těšíme se i na vaše snímky z výprav do lesů v regionu na vyskovsky@denik.cz.