Na počátku bylo…

„Po parkete sa ladne vznášajú nôžky v topánkach detskej veľkosti a dospelí uznanlivo pokyvujú hlavami. Zdá sa, že desaťročná Vendulka Hrnčiríková

a dvanásťročný Marian Hlaváč sa rozhodli spoločne obohacovať svoju zbierku triumfov.“

Tato slova, a k tomu výčet Vašich a Vendulčiných úspěchů, kterých jste dosáhli v Klubu tanečního sportu Swing v Kroměříži, jsem našla na internetu. Psal se rok 2012. Byly to Vaše taneční začátky?

Začal jsem o čtyři roky dříve v Taneční škole H+L manželů Hany a Lubomíra Sedlákových ve Vyškově. Vendulka byla moje třetí taneční partnerka.

Přišla po ní čtvrtá?

Ano, je to má současná taneční partnerka, Tereza Maturová z Ostravy.

Od poloviny března se celý svět, naši republiku nevyjímaje, potýkal s pandemií nemoci COVID-19. Vy jste nejen tanečník, ale zejména student. Jak zasáhl nouzový stav a s ním karanténa do Vašeho života?

Zásadně. Byl jsem ve čtvrtém ročníku Sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových v Ostravě a čekala mě maturitas domácí přípravou.

 Předpokládám, že také taneční svět se zastavil.

Ano. Byly zrušeny, nebo na podzim přeloženy všechny národní i mezinárodní soutěže. Například v květnu jsme měli být na Mistrovství světa v Jerevanu (Arménie). Také všechny akce Taneční ligy byly zrušeny můj domovský Taneční klub Trend byl až do poloviny června uzavřen.

Kterému druhu tance se věnujete a jakých úspěchů jste již se svou současnou partnerkou dosáhl?

Zpočátku jsem se věnoval jak latinskoamerickým tancům, tak standardním, ale posledních pět let se věnuji už jen latinskoamerickým. K těm mě to táhlo více. Mezi naše dosavadní největší úspěchy patří: Mistři ČR pro rok 2019 v latinskoamerických tancích v kategorii do 21 let, Druzí vicemistři Evropy pro rok 2019 v latinskoamerických tancích v kategorii Mládež, Finalisté (4. místo) GOC pro rok 2019 v kategorii Mládež Finalisté (5. místo) Mistrovství světa pro rok 2019 v kategorii Mládež

Co je to GOC a jaký je rozdíl mezi touto soutěží a Mistrovstvím světa?

German Open Championship, který se pravidelně koná ve Stuttgartu. Zatímco MS se mohou účastnit pouze dva páry z každé země, u GOC není počet soutěžících omezen. Nám se podařilo získat 4. místo v konkurenci 164 párů. Ale také 5. místo na MS je pro Českou republiku velmi cenné. Byli jsme po 18 letech první Češi, kteří se v této kategorii dostali do finále.

Stihli jste letos vůbec nějakou soutěž?

V únoru se nám podařilo v Praze obhájit titul mistrů ČR v kategorii do 21 let a navíc jsme obsadili 3. místo v kategorii Dospělí.

Co si myslíte, že vězí za těmito skvělými úspěchy?

Je to především velká dřina. Můj den se skládá ze školní výuky, asi dvou hodin přípravy na další vyučování a pak čtyř hodin tréninku.

Máte na mysli čtyři hodiny denně?

Téměř. Kromě pátku, kdy jedu po škole domů. Ale v neděli odpoledne už jsem zase v Ostravě na parketu. Kromě tréninku jezdíme o víkendech na soutěže. Ale musím zdůraznit, že velkou zásluhu na našich úspěších mají trenéři. V Ostravě je to nejlepší český trenér Ing. Jaroslav Kučera. Navíc jezdíme do Německa za předními tanečními mistry a trenéry Marius-Andreiem Balanem a Kristinou Moshenskayou. A samozřejmě nemůžu zapomenout na rodiče. Bez jejich podpory, osobní i finanční, bych se tanečnímu sportu nemohl věnovat.

To vypadá časově velmi náročně. Odpočinete si alespoň o prázdninách?

Prázdniny jsem si užíval i díky  karanténě. Bylo to po deseti letech poprvé, co jsem byl tak dlouho doma. V létě trénujeme v Ostravě a jezdíme na čtyři až pět soustředění do zahraničí.

Takže vlastně cestujete. To bychom Vám mohli závidět.

Není co. Z těch zemí, měst vidíme většinou jen taneční parket. Tréninky bývají intenzivní a navíc velmi drahé. Proto musíme využít každou minutu k načerpání zkušeností. Jen když jsme byli pět dní na MS v Koreji, mohli jsme se jeden den projít po památkách. To je ale na tak krásnou zemi velmi málo. Rád bych si prohlédl více.

Zmínil jste finanční náročnost. Co je na tomto sportu nejdražší? Šaty? Cestování?

Trenéři. My máme ty nejlepší a jejich honorář tomu odpovídá.

 Jak se Vám líbí v Ostravě? Je přece velký rozdíl mezi malou vesnicí a velkým průmyslovým městem. Dokážu to posoudit, protože jsem se v Ostravě narodila.

 Bližší je mi klidný vesnický život. Ale na druhou stranu musím přiznat, že Ostravu téměř neznám. Škola a tanec mi zaberou celý den a na poznávání městského života mi nezbývá čas ani síla.

Skutečně je tanec tak fyzicky náročný? Vždyť to vypadá, jako byste se na parketu jen vznášeli?

Ano. Zkoušel jsem i jiné sporty. Mohu to srovnat například s florbalem, kterému jsem se kdysi závodně věnoval. Tanec na mistrovské úrovni je fyzicky mnohem náročnější.

Zůstává Vám čas na záliby, zábavu?

Rád se dívám na filmy a seriály, hraji počítačové hry. Knihy mě nikdy nebavily, ale v poslední době jsem začal také číst. Sice většinou odbornou literaturu – jako přípravu na možnou budoucí profesi, ale ještě před tím jsem přečetl fantasy sérii Zaklínač a moc se mi líbila.

ZDEŇKA ADLEROVÁ