Návštěvníci se dověděli o dětství Davida Vávry, s láskou a úctou mluvil o svých rodičích i svérázné babičce. Po ní snad zdědil, podle svých slov, určitý sklon k exhibicionismu. A to, a taky touha zaujmout dívky ho přivedly k nápadu založit divadlo.

Ve spolupráci s kamarádem Milanem Šteindlerem vzniklo divadlo Sklep. Název dostalo podle prostor, kde byla realizována představení pro kamarády, mezi uhlím a bramborami, ve sklepě babiččina domu. Když po určitém incidentu babička herce ze sklepa vykázala, našli útočiště v kulturním domě Dobeška. Z původně kamarádské party se stal fenomén, který v loňském roce oslavil již 50 let svého trvání a jímž za ta léta prošly desítky herců.

Připomněli jsme si i filmové role našeho hosta. Své filmové angažmá příliš neoceňuje, ale s humorem vzpomínal na spolupráci s režisérkou Věrou Chytilovou.

David Vávra není jen herec. Jako architekt má na svém kontě řadu staveb a interiérů. Připomeňme třeba Městskou knihovnu v Hradci Králové, kterou rekonstruoval z bývalé továrny, rekonstrukci a interiér Švandova divadla v Praze, rekonstrukci sborového domu evangelické církve v Praze Bráníku a mnoho dalších. David Vávra mluví o architektonické práci jako o službě zadavateli; i když vnáší své vlastní nápady, vždy je veden snahou co nejlépe naplnit představu zákazníka.

S prací architekta souvisí 66 dílů populárního televizního pořadu Šumná města a na něj navazující pořad Šumné stopy. Ten mapuje práci českých architektů ve světě.

Poznali jsme Davida Vávru i jako sportovce a otce velké rodiny. Všechny nás nakazil svým nesmírným optimismem. Dokázal i z nemoci, která ho postihla před třemi roky, vytěžit pozitivní přínos.

Je dobré vědět, že mezi námi žijí lidé, kteří se na svět nemračí a kteří přinášejí všem kolem sebe radost a užitek.

Libuše Procházková, předsedkyně Klubu přátel Knihovny Karla Dvořáčka