Dá se napsat, že to bylo myšleno dobře, ale dopadlo to jinak. Osobní přívěsy se nevyráběly, ale dovážely se z Polska s označením Jelcz 1 PO. Osobní návěs NO 80 byl vyroben jeden prototyp a dále se nevyráběl. Dále byly vyrobeny čtyři prototypy středních autobusů SB, autobusy Škoda 706 RTO se vyráběly ve čtyřech provedeních a výrazně se v dobrém zapsaly do historie naší veřejné osobní dopravy.

Kloubový autobus Škoda 706 RTO-K byl vyroben jeden prototyp a k sériové výrobě nedošlo. Chtěl bych se ale zastavit u osobního návěsu NO 80. Plánovalo se, že ráno doveze tento osobní návěs s tahačem pracující do závodu, tahač přepřáhne nákladní návěs, s kterým bude vozit materiál, a na konci pracovní doby zapřáhne opět osobní návěs a odveze pracující domů. Tímto by odpadly prostoje u autobusu, který by ráno dovezl pracující do závodů a tam by čekal na konec pracovní doby, kdy je zase odveze domů.

OBRAZEM: Tygr, krokodýl i klokan. Děti si ve Vyškově užily karneval
OBRAZEM: Tygr, krokodýl i klokan. Děti si ve Vyškově užily karneval

V lednu 1961 byl tento návěs, vyrobený v Karose Vysoké Mýto, představen odborné veřejnosti. Psal o něm dokonce i Svět motorů v čísle 4/1961, kde byl představen a popsán i s prototypem kloubového autobusu Škoda 706 RTO-K. Označení tohoto návěsu NO 80 znamenalo "návěs osobní" a číslo 80 byla jeho celková obsaditelnost.

Ještě asi v roce 1961, tento údaj nemám zatím hodnověrně doložen, byl nasazen do zkušebních jízd téměř ve všech závodech ČSAD. Objevil se například v ČSAD Praha-Florenc, jezdil také v ČSAD Tábor. V dopravním závodě 605 bývalého ČSAD Gottwaldov, nyní Zlín, byl zkoušen na lince Gottwaldov (Zlín)- Brno, která vedla členitým terénem přes Buchlovské kopce.

V ČSAD Brno jezdil asi ve spolupráci závodů ČSAD Brno 621 (odtud byl tahač) a závod 622 (osobní doprava). Jezdil na lince Brno-Žďár nad Sázavou- Praha po takzvané staré silnici, protože dálnice tehdy ještě neexistovala. Několikrát jel i na lince Brno-České Budějovice. Zajížděl také někdy na lince Brno-Kuřim- závod TOS. Ve většině jezdil tento návěs v soupravě s tahačem Škoda 706 RTTN, v Brně jezdil i s tahačem Tatra 138 4x4 TN.

Karosa C 734 upravená jako pojízdný hotel
Na dovolenou v obytném autobuse. Jedno zřejmě vlastnilo i ČSAD Hodonín

S tímto návěsem jezdili dva řidiči, jeden jezdil v návěsu jako průvodčí, druhý řídil tahač a v poledne se oba vyměnili. Po zkušebních jízdách byl tento návěs v roce 1962 trvale zařazen do ČSAD Bratislava, dopravní závod Galanta vozovna Šala, kde byl po odjetí ranních spojů tahač Škoda 706 RTTN využívám v nákladní dopravě. Tato souprava byla v provozu 17 roků, kdy byl tento návěs vyřazen a po té sloužil jako krmelec.

Dlouho jsem pátral po osudu tohoto osobního návěsu, byl to svým způsobem unikát vyrobený v jediném exempláři. Sice se říkalo, že byly vyrobeny dva tyto návěsy, při tom jeden vůbec nevyjel z továrny. Již od té doby, kdy jsem tuto informaci slyše,l jsem ji, jak se ukázalo, správně nevěřil, protože jak se potvrdilo, byla to, lidově řečeno blbost. Druhý návěs nebyl, ani se o tom neuvažovalo, nikdy vyroben.

Sice se ke mně dostala informace, že kolem roku 1967 jezdila na lince Tišnov-Brno Tatra 138 TN 4x4 s osobním návěsem. Bral jsem tuto informaci s rezervou, ale říkal jsem si, co kdyby… Postupně jsem zjistil, že tento návěs, do kterého se nastupovalo zadními dveřmi jezdil, proto to nemohl být návěs NO 80, až ČSAD Tišnov dostalo nový autobus Škoda 706 RTO Car, který byl na tuto linku zařazen, tento návěs byl odstaven a ta Tatra 138 TN dostala nákladní návěs a jezdila na rozvozu piva.

Petr Kotvald předvedl velkou show na benefičním plese Benatura
Petr Kotvald předvedl velkou show na benefičním plese Benatura. Podívejte se

Pátral jsem dál po osudu tohoto návěsu až, jak to obyčejně v životě bývá, rozhodla náhoda. Je to již hodně dlouho, když jsem měl pro mě velmi vzácnou návštěvu. Zastavil se u mě doma dnes již bohužel zesnulý pan Kocián, znalec historie firmy Karosa Vysoké Mýto a pan Laba, tehdy byl vedoucím prodeje autobusů v Karose Vysoké Mýto. Bylo to příjemná a pro mě i velmi poučná návštěva, při které mi pan Kocián předal kopii dopisu pana Jara Matůška z Bratislavy, který tento návěs objevil u obce Nebojsa, kde sloužil zvěři jako krmelec a dá se říct, "že pět minut dvanáct " jej zachránil před rozpálením do šrotu.

Návěs převezl do Bratislavy, protože měl dobrý rám a chtěl jej renovovat. Když zjistil, že renovace tohoto návěsu by byla nad jeho možnosti, dal jej k dispozici fandům veteránů, kteří jej v Nymburce zrenovovali a dnes je ozdobou různých veteránských akcí. Podle mého názoru je škoda, že k sériové výrobě těchto návěsů nedošlo, protože si myslím, že jeden tahač využívat k přepravě pracovníků na pracoviště a i k přepravě nákladů má i "dnes něco do sebe".