Prvním cílem naší cesty byl Fulnek. A protože Fulnek je nazýván městem Komenského, první kroky nás vedly do památníku „učitele národů“. Objekt je umístěn na úpatí lesoparku pod fulneckým zámkem v areálu bývalého bratrského sboru s modlitebnou, bratrskou školou a zahradou z konce 15. století. Po téměř třech letech náročné rekonstrukce se návštěvníkům znovu otevřela tato národní kulturní památka. Veskrze moderní expozicí nás slovem provedl jeden z jejích tvůrců. Návštěva Památníku Jana Amose Komenského byla zajímavá a obohacující.

Před Památníkem nás očekával průvodce pan Havlíček. Nejprve nás seznámil s historií města. Mimo jiné jsme se dověděli, že po druhé světové válce Fulnek doslova „vstal z popela“. Při osvobozujících bojích byl totiž ze 70 % zničen. Dokonce se uvažovalo o tom, že nebude obnoven a stane se jakýmsi mementem válečných hrůz. Poté jsme vstoupili do nádherného barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba byla začleněna do areálu augustiánského kláštera. Na náměstí nás pan průvodce seznámil s dalšími barokními památkami – sousoším Jana Sarkandera a Mariánským sloupem. Zmínil se také o radnici a několika dalších zajímavých objektech. Pobyt ve Fulneku jsme zakončili dobrým obědem v restauraci U Martiny. Fulnek většině členů zájezdu učaroval.

Dalším naším cílem byl Hradec nad Moravicí. Areál tamního zámku se nachází v jižní části města na protáhlém ostrohu nad řekou Moravicí. Starší částí je tzv. Bílý zámek, který stojí na místě hradiště z 10. století a mohutného gotického hradu z poloviny 13. století. Z 19. století pochází novogotický Červený zámek s hlavní vstupní branou. Prošli jsme poměrně dlouhou prohlídkovou trasou Bílého zámku, obdivovali skvělé interiéry jednotlivých místností a od průvodkyně se dověděli o všech majitelích zámku. Také nás zaujalo, že zámek navštívily dvě významné osobnosti z oblasti hudby - Ludwig van Beethoven a Ferenc Liszt.

Po prohlídce zbyl čas na společné foto, které nám připomene příjemný zážitek. A už jsme mířili k poslednímu cíli našeho putování – hradu Helfštýnu. A tady nás čekalo zklamání. Měli jsme pouze půl hodiny na vstup do hradu, protože v 17 hodin se zavíral. Stačili jsme vstoupit na první nádvoří, někteří se občerstvili zmrzlinou. Ale náladu z příjemně stráveného dne nám to nevzalo. Naopak. V podhradí jsme se usadili s kávou a chlazenými nápoji a v družném besedování jsme završili sobotní putování. Vždyť i toto patří ke klubovému životu.

Libuše Procházková

vedoucí Klubu přátel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově