Každoroční konec zimy a příchod jara vnímá velmi silně celá příroda. I když jsme si jako moderní lidé zvykli žít izolováni od přírodních vlivů, musíme si někdy přiznat, že příchod jara působí i na nás. Dokud byla existence lidí na přírodě přímo závislá, bývalo období probouzení života vnímáno velmi silně až magicky. To se pochopitelně odrazilo v tradiční lidové kultuře. Většina lidových zvyků a obřadů tohoto období (např. hrkání, pomlázka, očistné obřady s vodou a ohněm) má přímou návaznost na křesťanské Velikonoce. Zvyky, které provází Smrtnou neděli, však nemají přímou souvislost s křesťanskou liturgií. Svými kořeny sahají hluboko do minulosti ke zvykům pohanských Slovanů.

Prapůvodní podoba zvyků Smrtné neděle zřejmě měla dvě části. Symbolické vynášení smrti v podobě slaměné postavy ze vsi, její pálení v očistném ohni a vhazování do tekoucí vody. Druhá část obřadu spočívala v přinášení nového života do vsi v podobě zeleného stromku. V některých národopisných regionech Moravy objevují obě části oddělené. Slaměná postava „smrti“ nazývána Smrtka, Morana či Mařena v původní podobě symbolizovala Moranu, bohyni smrti pohanských Slovanů. Se zeleným ozdobeným stromkem zvaným „Líto“, symbolem nového života, pak děvčata konala obchůzku po jednotlivých domech vesnice.

Poděkování zdravotníkům, policistům i hasičům ve formě srdce z kamínků vzniká ještě do pátku v Bučovicích.
Bohatá fotogalerie. Podíveje se, jak vzniká srdce pro zdravotníky v Bučovicích

Podoba obchůzky se Smrtolkou v našem regionu v sobě spojuje oba prvky. Původní slaměná figura Smrtolky má blízko k Moraně, jinak však průběh i význam obchůzky má vcelku charakter „chození s Lítem“. Podívejme se nyní jak „chození o Smrtolku“ v našem regionu vypadá. Organizaci obchůzky mají na starosti starší děvčata, která obyčejně týden před Smrtnou nedělí pozvou všechny dívky přiměřeného věku. O Smrtné neděli obchází děvčata s nazdobenou Smrtolkou vesnici. U každého domu se zastaví a zazpívají píseň „Smtolenko smrtolná“. Za zpěv dostávají různé potraviny nebo peníze. Po skončení obchůzky si „vychozené“ dary dívky rozdělí. V některých vesnicích maminky připraví společnou hostinu, někde tentýž den (Dolní Dubňany), jinde až na Květnou neděli (Petrovice, Lesonice, Rybníky). V těchto vesnicích dostávaly dívky kromě peněz a vajec a potravin k přímé konzumaci také suroviny k vaření a pečení (cukr, krupice, mák, máslo, povidlí). Podle tohoto sortimentu můžeme usuzovat, že i v Jamolicích a Horních Dubňanech bývaly dříve společné hostiny.

Starším děvčatům, která měla na starost organizaci obchůzky se říkalo párovačky (Morašice, Skalice, Medlice), poručnice a podporučnice (Dolní Dubňany), páni (Lesonice, Petrovice), panovnice (Horní Dubňany), kaprháli nebo děličky (Rybníky). Dnes chodí děvčata z celé vesnice pohromadě. Ještě před poslední válkou v některých vesnicích chodilo více samostatných skupinek. Takové obchůzky měly charakter sociální výpomoci až zastřené žebroty. Účastnila se jich převážně obecní chudina. Jistě nepřekvapí, že v těchto vesnicích většinou zvyk zanikl.

Loni byly již v polovině března mandloně v Hustopečích v plném květu.
Omamná vůně. Podívejte se, jaké byly mandloně v Hustopečích. V plném květu

 Podoba figury Smrtolky je dosti proměnlivá. Za nejstarší typ bývá považován slaměný vích v bílé košili. Víšek slámy se přehnul na polovinu, přehyb se převázal, aby se utvořila hlava nebo bylo tělo ze slámy a hlava z hadrů. Na hlavě se naznačily rysy obličeje. Tělo se připevnilo na kříž ze dvou tyčí nebo častěji jen na jednu horizontální nebo vertikální tyč. Mladší typ Smrtolky má podobu loutky, oděné do části krojového oblečení (Petrovice, Horní Dubňany a Rešice). Vývojově nejmladší typ je loutka-dítě zabalená jako nemluvně v peřince (v Dolních Dubňanech a v Jamolicích). Všechny typy Smrtolek se bohatě zdobily stuhami, někde i šňůrami korálků a v Jamolicích i brožemi. Nejvíce býval stuhami zdoben první typ Smrtolek oblečených v bílém. Stuhy se připevňovaly na příčnou tyč.

Procházka v Lesné, Bílovicích a Obřanech letos v lednu.
Kam chodíte rádi v Brně? Za vycházku stojí Obřany, Líšeň i Lesná. Podívejte se

V detailních projevech „obchůzky se Smrtolkou“ můžeme nalézt velké množství místních rozdílů. Některé jsou poměrně novodobé a plynou s lidské tvořivosti, potřeby něco vylepšovat a přizpůsobovat dobovému vkusu. Některé odlišnosti mohou být naopak pozůstatkem projevů zanikajících. Těm druhým věnujeme pozornost, neboť nám umožňují nahlédnout do minulosti. Zatímco ve většině vsí, kde se zvyk udržuje dodnes se říká Smrtolka, v Morašicích mají Mořenu. V Bohuticích, kde zvyk již zanikl se zachovaly vzpomínky na zvláštní oblečení děvčat při obchůzkách. Byly oblečeny jako družičky (druženke) do bílých naškrobených sukní a černých kacabajek, což spíše připomíná jiný zvyk „obchůzky královniček“. V Dobřínsku a Rybníkách býval kromě Smrtolky také Smrtolák, slaměný panák, který se nezdobil a s kterým se neobcházelo. Topil se v řece Rokytné týden před Smrtnou nedělí.

Použitá literatura:

Ludvíková M.: Obchůzky se smrtkou na severním Znojemsku. Časopis moravského muzea, 1968-1969. Večerková E.: Vynášení smrtky na Moravě v současných podobách. Vlastivědní věstník moravský, 2006.

 

Bronislav a Eva Grunovi