Jde o její první pracovní zkušenost v nemocnici, Pavlína studuje obor zdravotně sociálního pracovníka a působila především v sociálních službách. „Nikdy jsem v nemocnici nebyla, vůbec nemám v tomto ohledu praxi. V sociálních službách některé věci chodí jinak. Občas je to velmi náročné. Není moc času na to, aby mi to někdo vysvětlil, proto často bojuji s pocitem, že spíš jsem na obtíž. Mnoho věcí jsme museli okoukat, ale vše se snažíme rychle naučit,“ řekla studentka Pavlína Pekárková.

S postupem času má ale ze své práce lepší pocity. „Už mám za sebou tři směny, dvě noční a jednu denní. Postupně se lepším, jak se učím. Mám štěstí, že nikdy nejsem sama, takže mi občas pomohou jiné studentky, vysvětlí mi co a jak a poradí mi. Uklidňuji se tím, že začátky jsou většinou vždy těžké. Je to pro mě příležitost si dokázat, že zvládnu i takové situace,“ vysvětluje Pavlína.

Do první linie nastoupila podpisem pracovního příkazu, už předtím se nabídla dobrovolně. „Věděla jsem, že nemocnice potřebují pomoc, bydlím v Jihlavě kousek od nemocnice, proto jsem se rozhodla, že se nejprve přihlásím tam. Zhruba po týdnu mi volali kvůli podpisu pracovní povinnosti. Při podpisu mě překvapilo, že pokud odmítnu, hrozí mi pokuta. Trochu mě to zamrzelo, myslím, že pomáhat máme dobrovolně a ne nátlakem. Celkově se pak ten přístup ve vás trochu změní, když něco musíte. Ale respektovala jsem to a vím, že pomoc je opravdu potřeba,“ prozradila Pekárková.

Do práce o půl hodiny dříve

Na směny přichází studentka půl hodiny před začátkem pracovní doby. Čas potřebuje, aby dodržela všechny hygienické postupy. „Nejprve se obléknu do pracovního oblečení v šatně. Při příchodu na oddělení si vydezinfikuji ruce a obléknu se do ochranného obleku. Nejprve návleky na nohy, poté síťka na vlasy a následuje overal. U něj musíme dbát na to, aby se rukávy nedotkly země. Poté ochranné rukavice a na ně ještě jedny. Nakonec si zapnu overal až k obličeji, nasadím si kapuci, respirátor a ochranný štít a můžu vyrazit,“ popsala postup Pekárková.

Během služby si dobrovolníci neustále mění rukavice a dodržují další hygienická opatření. „Pracuji většinou na pozici sanitáře, to znamená převlékání postelí, dezinfekce pokojů, chystaní čajů a emitních misek. Jednoduše vše, co je potřeba. Směny se liší podle počtu pacientů, pokud jich je více nezastavíme se. Většinou se po čtyřech hodinách střídáme a jdeme na odpočinek. Je to z důvodu, že máme ochranný oblek, ve kterém je práce mnohem náročnější a nedá se v něm moc dlouho vydržet,“ vysvětlila dobrovolnice Pavlína.

Přesný postup je stanovený i při vysvlékání pracovních oděvů. „Ten postup je opravdu důležitý, chrání náš před možnou nákazou. Vše se musí svlékat přesně podle návodu. Poté jdeme pokaždé do sprchy, kde se pečlivě umyjeme, převlékneme do čistého oblečení a jdeme na odpočinek. Tento proces opakujeme za směnu většinou dvakrát až třikrát,“ doplnila Pekárková.

Práce v nemocnici studentce zkomplikovala život. „Musela jsem zrušit brigádu, která pro mě byla velice důležitá. Již nebydlím s rodiči a pracovní povinnost je placená až do půl roku od ukončení nouzového stavu, což je po finanční stránce velice nevýhodné. Také jsem se rozhodla nenavštěvovat svoji rodinu, abych je neohrozila. Skrz dobrovolnictví se nemohu plně věnovat svojí bakalářské práci, ale i přesto věřím, že moje pomoc má smysl,“ dodala Pavlína.