Jak se tedy ve fotbale žije s tak slavným jménem? Bylo pro vás výhodou, nebo spíše břemenem?

Neřekl bych, že to byla úplně výhoda. Ale samozřejmě, když se narodíte jako syn Pavla Hapala, tak na vás každý kouká jinak. Lidi se zabývají tím, zda tam, kde právě jste, hrajete na základě svých výkonů nebo nějaké protekce. Bohužel i s tím jsem se setkal, to v našich končinách není nic neobvyklého. (úsměv) Ale na druhou stranu musím říct, že mně to pomohlo. Časem jsem dospěl k tomu, že nemusím nikomu nic dokazovat, že je to všechno jen o mně. Nakonec se to vydařilo, zahrál jsem si profesionální soutěž, kterou jsem si vybojoval sám!

To znamená druhou ligu v Prostějově a v Třinci.

Ano, Prostějov a z Třince jsem pak odešel do Švýcarska. V Prostějově jsem se cítil výborně. Do druhé ligy jsme postoupili z Moravskoslezské a první půl rok jsem stabilně hrál. Celkově to angažmá a celé prostředí tam bylo velice příjemné a přátelské a fajn. No a naopak štace v Třinci mně vůbec nevyšla.

V čem byla chyba?

Možná to byl soubor více problémů. Ale jeden z hlavních určitě byl, že po šesti kolech byl odvolaný trenér, který si mě tam přivedl. Potom už to šlo tak nějak špatně, a tak jsem se rozhodl ukončit smlouvu a přestěhovat se do Švýcarska.

Proč jste při návratu do Čech zvolil Vyškov? Druhá liga vás už nelákala?

Ve Švýcarsku jsem nehrál profesionální soutěž, měl jsem tam normální zaměstnání a fotbal byl jako doplněk. Ve druhé lize už to musí být minimálně naopak. Nechtěl jsem riskovat nějaký větší výkonností skok, protože, co si budeme povídat, ani ta trénovanost nebyla bůhvíjaká. A navíc, když jsem se v létě vracel, tak tady už byly rozběhnuté soutěže. A proč jsem se rozhodl pro Vyškov? Protože Vyškov je klub s kvalitním zázemím a vysokými ambicemi. Navíc tady skoro všechny kluky znám, buď jsem hrával s nimi, nebo proti nim. Myslím si, že tady to má budoucnost. V mém věku bych se samozřejmě návratu do profi soutěže nebránil, ale proto bych snad nemusel už nikam přestupovat… (úsměv)

Váš přestup se hodně protahoval. V jakém stadiu je nyní?

Jsem hráčem Vyškova, ale vzhledem k situaci, kterou všichni prožíváme, jsme s jednatelem klubu panem Chalupeckým neměli dostatečný prostor k dotažení všech detailů. Takže smlouvu podepíšeme hned, jak to bude možné. Na podstatných věcech jsme domluvení.

Předpokládáme, že s trenérem Trousilem máte mezi sebou naprosto jasno. Co od vás očekává?

To je dost čitelné. Abych zvýšil konkurenci v ofenzívě. Je o mně je známé, že jsem spíš drzý útočník, který si proti soupeřům moc nebere servítky. S tím asi můžu mužstvu vypomoct. Asi bych o sobě neřekl, že jsem nějaký velký fotbalový talent, spíš to mám vydřené. Na druhou stranu v určitých fázích hry, myslím, že dokážu být fotbalově chytrý. Že si umím poradit v takticky důležitých a nepřehledných momentech. Využít zkušenosti. To asi u trenéra převážilo, že mě v mančaftu chce mít.

Asi se s ním znáte delší dobu, tykáte si?

Ano, známe se déle, ale tykat mu, to rozhodně ne! Já trenérům prostě netykám a hráči by ani neměli. Říkám mu normálně, trenére. Myslím si, že tam musí být nějaká hranice, odstup, respekt.

Připomeňte vyškovským fanouškům své fotbalové začátky.

Začínal jsem doma v Olomouci, v Sigmě. A hodně brzy, v pěti letech. Ale protože v tak nízkém věku jsem tady nemohl hrát se staršími kluky zápasy, tak jsme se rozhodli, že půjdu do Hodolan. Tam to nebyl problém. Do Sigmy jsem se vrátil, tuším, že v páté třídě do přípravky a řešila se při tom i sportovní třída. Už od druhé třídy jsem se totiž učil dva cizí jazyky a byl jsem v jazykové třídě. S rodiči jsme se dohodli, že bude lepší zůstat u jazyků a najít klub, kde to půjde líp skloubit s fotbalem. Volba padla na Holice, kde jsem si pak jako osmnáctiletý kluk vyzkoušel třetí ligu. Bohužel, opravdu jen vyzkoušel. Prodělal jsem plastiku kolena a stihl až poslední zápas soutěže. Holice postoupily do druhé ligy a bylo jasné, že pro mladíčka bude těžké se v áčku dostat na hřiště. Proto jsem odešel do Mohelnice. S ní jsme po dvou letech postoupili do třetí ligy. A pak už přišel Prostějov.

Jak vaši kariéru ovlivňoval táta? Byl rádcem, nebo spíš kritikem?

S otcem jsme v kontaktu pořád i teď. Nebo přesněji řečeno, v hodně častém. Já zatím nejsem ženatý a nějakých deset let už bydlím sám, ale jak to jde, tak se snažíme se potkat. Víte, my jsme taková fotbalová rodina. Řekl bych dokonce, že u nás fotbal byl a je na denním pořádku. Vlastně většinou se řešil jen fotbal, protože mám dva mladší bratry a oba hrají za Sigmu. Ten starší teď za béčko ve třetí lize, mladší za sedmnáctku. Ženy to v naší rodině opravdu mají složité… (úsměv)

Jaké máte civilní zaměstnání a co by pro vás znamenal přechod do profesionální soutěže?

Ano, v tuto chvíli dělám v internetovém obchodě, ale druhou částí otázky hodně předbíháte čas. Vyškov má určitě velice kvalitní mančaft a myslím si, že můžeme bojovat o nejvyšší příčky MSFL. Teď je ale na takové úvahy ještě brzo, vždyť ani není jisté, že se soutěž bude dohrávat. A další otazník. O mé služby by musel být zájem. V tom případě bychom se určitě nějak domluvili…