Pokyny tak vydával mobilním telefonem svému druhému asistentovi a trenér brankářů Rostislavu Horáčkovi, který je předával k lajně Josefu Mazurovi.

„Nepočítal jsem to, ale jen za první poločas jich bylo minimálně osm,“ naznačil kadenci spojení Horáček.

„Na stole jsem měl kafíčko a uklidňovala mě manželka, takže nějak klasicky nervózní jsem nebyl. Ale když jsem viděl, jak zahazujeme jednu stoprocentní šanci za druhou, tak mně úplně nejlíp nebylo. Vím, jakým způsobem Otrokovice hrají, že spoléhají na jeden brejk nebo jednu standardku. Mají na to hráčské typy. Takže, když jim to ve čtyřiačtyřicáté minutě z ničeho nic přišlo, tak mě opravdu nebylo vůbec super,“ přiblížil Trousil své pocity při sledování internetové televize.

Vítězstvím mu jeho svěřenci ale nakonec všechno vynahradili, takže i v telefonickém rozhovoru byla při hodnocení zápasu cítit spokojenost.

Fotbalisté MFK Vyškov (bílé dresy) porazili v utkání Moravskoslezské ligy Viktorii Otrokovice 3:1.
Trenér Trousil si vytelefonoval vítězství. MFK Vyškov porazil Otrokovice

„Od začátku až do konce jsem viděl náš výborný výkon, hlavně v ofenzivní části. Na šance ten zápas skončil prakticky devět deset jedna, přičemž oni z té své jediné dali vedoucí gól. Jsem rád, že se nám konečně podařilo dát gól po standardce. To rychlé vyrovnání nám hodně pomohlo a pak i rychlý gól po neproměněné penaltě. Při ní mně fakt zatrnulo, když ji šel kopat faulovaný hráč. Je nějaké nepsané pravidlo, že to tak nemá být. Když jsem pak viděl, jak má Ondra (Vintr, pozn. red.) hlavu v dlaních, tak jsem hned volal Rosťovi, ať ho uklidní, ať je v klidu, že další šance určitě přijdou. Měli jsme jich pak strašně moc a na 3:1, 4:1 i víc jsme mohli odskočit mnohem dřív. Jenže zase jsme nebyli schopní to z metru dvou dotlačit do prázdné branky. A pořád se mohlo stát, že jim zase vyjde jeden brejk nebo standardka. To by všechno obrátilo. Naštěstí obrana pracovala fantasticky, v čele s Tadeášem. (brankář Sova, pozn. red.) Za celý zápas na něho obrana pustila jednu střelu,“ chválil Trousil na dálku s ujištěním, že podobný způsob vedení zápasu by si už nechtěl zopakovat.

„Doma u stolu to není ono. Nevím, jestli nervozita, ale štve vás, že nemůžete reagovat bezprostředně a osobně. A co jinak? Volil jsem doma a v neděli už jsem uschopněnej,“ nemaskoval ani potěšení z návratu do kabiny a na lavičku.