Co se tehdy přihodilo?

Po těch přípravných zápasech jsem měl nějaké problémy s tříslem a s břichem. Bolest se postupně zvětšovala až do fáze, kdy už jsem nemohl hrát. Nakonec se zjistilo, že se mně v břiše tvoří nějaký zánět a muselo se to řešit operací. Takže jsem celý podzim vyseděl.

Dostal jste pak další šanci bojovat o dres áčka Zbrojovky?

Tu letní přípravu jsem absolvoval pod trenérem Pavlem Šustrem. Jenže on potom skončil a přišel nový trenér (Miloslav Machálek, pozn. red.), který mě vůbec neznal. Navíc jsem byl po zranění, takže po pohovoru s ním jsme se dohodli, že pro jaro půjdu někam na hostování. Že to po tak dlouhém výpadku bude optimální řešení. Výběr nechal na mně, ale zmínil tu možnost ve Vyškově. Byly tam i jiné nabídky, ale vybral jsem si Vyškov.

David Moučka

Nar.: 5. listopadu 1999
Výška / váha: 180 cm / 72 kg
Post: záložník - levák
Kluby: Zbrojovka Brno, MFK Vyškov
Zápasy / góly ve Vyškově (MSFL): 11 / 0
Starty v reprezentacích U17, U18 a U19: 18
Škola: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií

Aktuální čelo tabulky MFSL:
1. Slovácko B 11 6 5 0  23:6   23
2. Petřkovice  11 7 1 3  18:15 22
3. Vyškov      10 6 3 1  21:11  21
4. Kroměříž   11 5 5 1  16:13  20
5. Uničov      11 6 1 4  39:17  19
6. Fr.-Místek  11 6 1 4  24:19  19

Co hlavně rozhodlo?

To, že jsme se s trenérem Trousilem znali a měli dobrý vztah. Přesněji, že on fotbalově dobře zná mě. Proto jsem neviděl důvod sem nejít. Navíc je to kousek od Brna. Bohužel do toho po prvním zápase v Uherském Brodě vstoupil koronavirus a třetí liga skončila. A zase jsem stál.

Jak takové období fotbalista prožívá?

No hrozně. Když jste zraněný, tak to štve, ale chápete to. Vidíte důvod a chcete se co nejdřív vrátit na plac. Ale to jaro?! Už jsem byl stoprocentně fit, absolvoval celou zimní přípravu a těšil jsem se, že se konečně rozehraju. A zase se nemohlo hrát a nikdo nevěděl, kdy se začne, co vlastně bude. Když ten skoro rok shrnu, tak na začátku byly plány hrát za Zbrojovku, ale bylo z toho čekání na to, jak restart třetí ligy. Ten nepřišel.

Co vám zůstalo v paměti z vyškovské premiéry v Uherském Brodě?

Docela dost. Samozřejmě výsledek 2:2, a taky, že jsem ani nebyl nějak nervozní a moc natěšený na mistrák, který jsem už víc než půlroku nehrál.

Potvrdily se informace, které jste o MFK měl? Nebo jinak, plní toto hostování vaše představy? Zdá se, že podzim vám původní strádání vynahrazuje.

Šel jsem skoro do neznáma, ale věřil jsem panu Trousilovi. Před tím jsem z mužstva znal jen Filipa Smrčku, se kterým jsme hráli v Brně. V zimní přípravě ale bylo dost času poznat se i s ostatníma klukama. Ano, teď už je to ta správná fotbalová spokojenost. Daří se nám a hlavně myslím, že hrajeme dobrý fotbal. Jako hráči si rozumíme, jsme výborná parta. V mužstvu je nás hodně mladých kluků a šéfují nám Klesič a Pavel (Michal Klesa a Pavel Simr, pozn. red.) se svými velikými zkušenostmi. Díky tomu tvoříme silný kombinační tým, snažíme se hrát fotbal a přináší to výsledky. Na druhou stranu musím připomenout, že spoustu těžkých soupeřů je ještě před námi. Určitě si věříme a chtěli bychom co nejdřív zase hrát.

Asi ta vynucená přestávka zase štve, když mužstvo má, jak se říká, fazónu?

Je to smůla. Dařilo se nám, i když byla opravdu velká marodka. I to vypovídá o pohodě v mužstvu a o jeho síle. Kluci, kteří za zraněné naskočili, si s tím poradili velmi dobře. Vlastně to na výsledcích ani nebylo moc znát a ani hra určitě nebylo horší.

Trenér Trousil vás určitě nechtěl jen proto, že vás znal, ale pro fotbalové dovednosti. Co myslíte, že jste jemu a vyškovským fanouškům fotbalově nabídl? Co naopak sám cítíte jako svoji rezervu?

Trenér chce hrát ofenzivní kombinační fotbal a myslím si, že jsem mu do té jeho koncepce zapadal. Tedy jestli chcete, schopnost hrát kombinační fotbal je možná ta moje fotbalová přednost. Asi proto jsem tady. A na čem mám zapracovat? Zdokonalovat se můžete ve všech ohledech. Divák samozřejmě především vidí góly a ten se mně v mistráku ještě ve Vyškově dát nepodařilo. Takže to je momentálně asi nejaktuálnější rezerva.

V posledním roce dorostenecké ligy ve Zbrojovce jste dal sedm gólů. To pro záložníka není špatné vysvědčení. Proč se to zatím nedaří ve Vyškově?

Protože jsem spálil nějaké šance. Ale asi i proto, že tady hrajeme v trochu jiném rozestavení, než v dorostu Zbrojovky. Teď jsem v trochu víc defenzivní pozici, hraju víc zezadu. Jsem tedy víc v rozehrávce, než potom v tom zakončení. Tím tedy neříkám, že jsem neměl gólové šance, to ano. Takže doufám, že se to ke mně otočí a nějaký tam padne. Ale určitě mě těší, když se mně podaří gól nachystat nebo se na něm nějak podílet. A nejdůležitější je a spokojenej budu, když budeme vyhrávat.

Jaký byl váš typický gól, jaká situace pro úspěšné zakončení je pro vás nejvýhodnější?

Určitě nejsem žádný klasický kanonýr. Tedy střelec z dálky. Spíš jsem zakončoval nějaké kombinace ve velkém vápně soupeře.

Přestavte vyškovským fanouškům vaše fotbalové začátky?

Ve Zbrojovce jsem hrál od asi čtyř pěti let, takže jsem jejím klasickým odchovancem. Z mých trenérů to byli například Jiří Kučera, Richard Dostálek a nejvíc jsem odehrál pod Pavlem Šustrem. Vyškov je tedy teprve můj druhý klub. Ve Zbrojovce jsem prošel všemi mládežnickými věkovými kategoriemi a navazovaly na to i reprezentace. Až do devatenáctky. Po ní se to nějak zaseklo a v jednadvacítce jsem si už nezahrál. Jedním z důvodů možná byly právě i ty moje zdravotní problémy, které jsem míval i před tím. Nejvíc startů jsem měl za trenéra Luboše Kozla, který teď trénuje Baník. Zahrál jsem si třeba i na Kanárských ostrovech.

Váš ročník 1999 je ve Zbrojovce označován jako velice silný.

Ano, myslím, že nám to šlo nejen fotbalově, ale byli jsme i dobrá parta. Nejznámější je a nejdál to dotáhl Ladislav Krejčí, který je teď ve Spartě a je to můj veliký kamarád. V tom posledním ročníku staršího dorostu jsme do poslední chvíle hráli o titul a postup do Ligy mistrů mládeže. Nakonec nám k ní chyběly, myslím, jen tři body.

Do MFK jste se přišel rozehrát. Vaše plány tedy asi směřují výš.

Určitě bych se rád vrátil do Zbrojovky a do první ligy. Pořád je mně ještě jen dvacet let. Ale teď momentálně to neřeším. Smlouvu o hostování mám do konce roku a teprve pak se budeme domlouvat, co dál. Fakt nevím, jak to bude probíhat.

Jaký program máte v další neplánované herní pauze?

Máme od trenéra individuální tréninkové plány. Takže hlavně u nás doma v Telnici běhám po okolí. Sem jsme se z Brna přestěhovali, když mně bylo asi šest let. Takže doma jsem v Brně i v Telnici. (úsměv) Příští týden se asi dozvíme, jak se bude trénovat dál, možná na hřišti po skupinkách. Ale záleží, jestli se ještě do konce roku budou soutěže dohrávat. Všichni tomu chceme věřit…