Před sezonou totiž vyměnil třetiligový Uherský Brod za druholigový Vyškov a los zavál jeho nového zaměstnavatele na hřiště bývalého klubu. „Nebyl to zápas jako každý. Samozřejmě vždy chci vyhrát a postoupit, ale je to těžké. Nešlo o přestup, jako když hráči nepřejí bývalému klubu nic pěkného. Rozešli jsme se v dobrém, co jsme si řekli, to platilo. Chtěl jsem předvést co nejlepší výkon, ale nechoval jsem se jako v běžném zápase, neslavil jsem góly, žádné hecovačky, ať jsme důraznější jako obvykle. Bylo to zvláštní,“ přiznal šestadvacetiletý Jícha.

Šanci v pohárovém utkání mezi vyškovskými tyčemi ovšem nedostal pro to, že hrál proti bývalému klubu. „Spíš proto, že šlo o pohár. Bavili jsme se, že v něm dostanu šanci, abych nějaký zápas odchytal. Počítal jsem, že nastoupím, ale možná něco přidalo, že se hrálo v Brodě,“ uvažoval.

První podzimní kanonýr okresu Filip Chaloupka z Křenovic.
KANONÝR OKRESU: Víc gólů jsem dal jako stoper, říká autor hattricku Chaloupka

Až pár dní před utkáním se Jícha dozvěděl, že vedení Uherského Brodu se s ním hodlá oficiálně rozloučit. „Volal jsem si s předsedou Hamšíkem, který naznačil, že něco takového chystají. Mile mě to překvapilo. Strávil jsem tam jen dva roky, ale vypěstoval jsem si ke klubu i lidem citové pouto, sedli jsme si a myslím, že jsem tam zanechal dobrou stopu. Je pěkné, když ti lidé ukážou, že si mě nějak váží. Jsem rád, že jsem se tam mohl rozloučit s fanoušky a kluky z kabiny,“ ocenil gólman.

V utkání prvního kola českého poháru měl minimum práce, až v závěru jej za rozhodnutého stavu překonal z přímého kopu Jan Michalec. „Škoda, že jsme se trochu trápili v koncovce. Zbytečně dlouho jsme domácím nechávali možnost, aby dali kontaktní gól. Jak to někdy bývá, jedna blbá šance tam najednou padne a celé se to zlomí. Gól na 1:1 nebo 2:1 mohl s utkáním něco udělat. Herně jsme však byli jednoznačně lepší, zápas mohl skončit větším rozdílem, ale neproměňovali jsme příležitosti,“ poznamenal odchovanec Vysočiny Jihlavy.

Po dvou letech vyměnil pozici jedničky v brance Uherského Brodu za boj o místo ve Vyškově. „Vyšší soutěž pro mě byla největší lákadlo. Říkal jsem si, že mi je šestadvacet a není na co čekat. Teď, nebo nikdy. Chtěl jsem se posunout o kousek výš, i když nemám jistotu, že budu chytat, ale dostal jsem možnost zapojit se do profesionálního režimu, zvednout se a nenechat svoji kariéru nějakým způsobem na stejné linii,“ vysvětlil Jícha.

JE TO VÝZVA

Na šanci ve druhé lize zatím čeká. „Je to výzva, chtěl jsem to zkusit a uvidíme časem. Nečekal jsem, že přijdu a hned půjdu do brány jako jasná jednička. Věděl jsem, na čem jsem, podle toho se můžu odrazit a rozhodl jsem se do toho jít. Šance už nečekají, chci vytěžit co nejvíc, dokud můžu. Za pár let mě nebude štvát, že jsem měl něco zkusit a neudělal to,“ objasnil Jícha, který odchytal za Uherský Brod 41 utkání.

Aby se dostal do vyškovské branky i ve druhé nejvyšší soutěži, musí z ní vystrnadit devatenáctiletého Antonína Kinského, českého mládežnického reprezentanta, který na jihu Moravy hostuje z pražské Slavie. „Tonda je hodně kvalitní gólman na to, kolik mu je let. Má před sebou velkou kariéru a v bráně je zaslouženě. To ale neznamená, že jsem se s tím smířil. I pro jeho kariéru je to důležité, snažím se tam být pro něj. Vím, jakou mám pozici. Jsem ten, kdo ho má podporovat, ale taky musím být konkurenceschopný, aby viděl, že jako mladý nemá jasné místo. Chci taky do brány. Dokázat, že na to mám a jsem na nějaké úrovni. Jsme kamarádi, známe se delší dobu a dokážeme si vyhovět. Zdravá konkurence musí vždycky být, zvedá oba dva a budu mu šlapat na paty. Snad nějaký start přijde,“ doufal bývalý gólman Žďáru nad Sázavou, Prostějova, Kroměříže nebo Znojma.

Další tři druholigové body získali fotbalisté MFK Vyškov (bílé dresy). V Drnovicích porazili Táborsko 3:1.
Poslední dvě posily Srubek a Kubala, by mohly být řešením obranného rébusu MFK

Jícha pochází z brankářské rodiny, ve šlépějích otce kráčí se dvěma bratry Martinem a Tomášem, kteří také chytají. Společně mají v České republice zastoupení mezinárodní brankářské školy Just4keepers. „Jsme brankářská rodina, všichni tři bráchové jsme zdědili diagnózu po otci. Akademii děláme asi sedm let a baví nás to. Slyšíme výborné ohlasy na naše tréninky a kempy. Máme asi dvacet lokalit hlavně na jižní Moravě, Vysočině a ve Zlínskem kraji, kde pravidelně každý týden děláme specifický brankářský trénink, k tomu přes rok pořádáme kempy a další akce,“ přiblížil Jícha.

Mezi bratry samozřejmě panuje rivalita a vyškovský gólman v nadsázce oznamuje svůj cíl. „Stačí mi překonat Martina, jeho čtyři starty ve druhé lize a jeden v první, který si připsal v rumunské lize,“ usmál se Jícha.