„Před zápasem jsme slyšeli kolik dostaneme gólů, ale podali jsme poctivý výkon, byli jsme fotbalovější a lepší a zaslouženě jsme vyhráli. Moc mě těší, že když jsme prohrávali 0:1, tak se mužstvo nepodělalo. V tomto směru je ta změna obrovsky znát. Dřív, když jsme dostali gól, tak jsme zpanikařili a byli schopní hned vzápětí dostat druhý. Teď ve druhé lize je to naopak. Kluci mají na ty obdržené branky dobré reakce. Znova se do soupeře zakousneme a jdeme za vyrovnáním bez toho, abychom v defenzivě dělali nějaké větší chyby,“ zdůraznil vyškovský lodivod.

Úvod zápasu v Příbrami ovšem byl z obou stran neslaný nemastný. Plno nepřesností a nervozity, prakticky úplná absence i náznaků gólových šancí. Dění paradoxně změnila úvodní branka domácích, kterou Trousil připisuje na vrub stopera Ahmeda Fofany a po které udělal zásadní změny v rozestavení svého týmu.

„Ve čtyřiadvacáté minutě jsme ztratili při přechodu do útoku balón a udělali jsme velkou chybu při postavení stoperů. Srubek šel dobře zakrýt hráče, který měl balón ve vápně, ale Fofana šel nesmyslně Srubka zajistit a uvolnil prostor, který měl pokrýt. Já už jsem před zápasem přemýšlel, jestli Fofanu postavíme, protože ty jeho chyby na stoperu se opakují pořád dokola. Třeba v zápase se Spartou. Je těžko uřiditelný druhým stoperem. Ale protože jsme viděli Příbram v posledních dvou zápasech, kdy její hráči, vesměs pod 190 centimetrů, dali čtyři góly po standardních situacích, tak jsme se na poslední chvíli rozhodli vysokého Fofanu poslat do hry. Ta jejich výšková převaha byla i tak markantní. Hned po tohle okamžiku, kdy přes něj šel znova gól, tak jsme okamžitě změnili rozestavení. Štěpánek šel ke Srubkovi na stopera a Fofana na hrot. Klesa se stáhl do zálohy. Od té chvíle to začalo klapat, obrana začala být pevná a začali jsme mít navrch,“ pochvaloval si Trousil

Prakticky vzápětí mohl vyrovnat Bienvenue Kanakimana, který šel z boku sám na bránu, ale nedal. Podařilo se to osm minut před poločasem právě Fofanovi hlavou po přesném centru Kanakimany.

„V přestávce jsme si řekli své a jakým způsobem na ně chceme hrát, protože Příbram nebyla dominantní. Myslel jsem si, že po výhře nad Duklou bude velmi na koni, ale úplně tak tomu nebylo. Ve druhé půlce jsme vysunuli blok ještě výš a musím říct, že ta druhá půlka se mně velice líbila. Bylo to aktivní, hrané dobře po zemi. Dali jsme góly po pěkných akcích a měli další čisté gólové šance,“ spokojeně shrnul kouč MFK.

Za klady utkání označil zapojení, byť krátké, dlouhodobých rekonvalescentů Martina Maceje a Lukáše Lahodného a už téměř plnohodnotné Marka Vintra. Naopak radost z vítězství mu trochu kazí ztráta Marka Vintra a Fofany, kteří uviděli čtvrté žluté karty. Způsob jejich udělení vstřebával Trousil hodně těžko.

„Za stejné věci se na naší straně dávali karty a na druhé se nepískalo vůbec… Třeba Beny (Kanakimana, pozn. red.) šel sám na bránu a byl skopnutý. Nechápu proč rozhodčí nedal červenou kartu, ale úplně naopak to otočil. Odpískal mu ruku po tom, co ho soupeř trefil a on se převalil přes balón. Němečka nám zrasovali, dojeli ho po tom, co odehrál balón. A zase se nepískalo! Má něco s rukou. Takových věcí tam bylo víc,“ nebyl spokojený Trousil.

Pak ale už bez hořkosti připustil, že v Příbrami prakticky navázal na pro něho, jako hráče, spíše příjemnou štací.

„Přesně nevím, kolik jsem tam odehrál zápasů. Snad nějakých pět šest mistráků plus nějaký pohár se Slováckem a se Zbrojovkou. Myslím, že kromě toho úplně prvního utkání, které jsme se Zbrojovkou prohráli, tak ty ostatní jsme tam vyhrávali. Napříkald Pepou (Josef Mazura, Trousilův asistent, pozn. red.) než ukončil angažmá ve Zbrojovce a šel do Trnavy, tak jsme tam byli spolu a v posledním zápase jara jsme vyhráli 3:1,“ zavzpomínal bývalý výborný stoper.