Tým má od tohoto týdne dovolenou, pro hráče ovšem s individuálními tréninkovými plány. Ostrá zimní příprava na druholigové jaro v domácích podmínkách začne hned v prvních lednových dnech. Prakticky bez přestávky ale musí fungovat vedení klubu. Novou etapu jistě začne rozborem té uplynulé, na jejímž začátku bylo poměrně překvapivé oficiální prohlášení kamerunského majitele klubu Kingsley Pungonga, že by svůj klub do dvou let rád viděl v první lize.

BARÁŽOVÁ POZICE

„Nějaké pocity nehrály roli. Vlastník klubu prostě po delší době dorazil do Vyškova a na předsezonní tiskovce dostal otázku, jakým způsobem chce, aby klub ve druhé lize působil. Odpověděl, že by chtěl, abychom se pokusili o postup. Buď tenhle, nebo příští rok. Pro nás, když to tak řeknu, v té české větvi vedení, která to tu má na starosti, tedy Martina Chalupeckého, Zbyňka Zbořila a mě, to znamenalo vyjasnit si, jakým způsobem musíme překopat věci, které jsme do té doby udělali, a co z těch nových je reálné a co nereálné. Konkrétně například i to, jaké hráče jsme přiváděli a jakým způsobem se to bude doplňovat teď. Času samozřejmě už nebylo moc, takže jsme to postavili na stávajícím základu s tím, že po pěti kolech si řekneme, jakým způsobem je potřeba tým doplnit a co bude potřeba udělat dál. V prvních pěti kolech jsme uhráli deset bodů, a to nám samozřejmě chyběly body s Líšní, kde jsme zápas herně zvládli velmi dobře, ale bohužel díky dvěma penaltám jsme jej nedovedli do vítězného konce. S Pepou Mazurou jsme si řekli, že kdyby to takhle pokračovalo a měli bychom po každých pěti kolech deset bodů, tak by jich bylo po podzimu třicet a znamenalo by to, že bychom mohli plnit ty cíle majitele. Bylo to tehdy úsměvné, ale vidíte, máme 29 bodů a dva body na prvního. Druhé místo bude nakonec hrát baráž o první ligu…,“ vrátil se na začátek podzimu a naznačil jarní možnosti trenér Jan Trousil.

K nevydařenému zápasu s Líšní připojil už jen dva, s nimiž ale byl výrazně nespokojený. Především na Dukle, kde Vyškov prohrál 0:2.

„Tam jsme odehráli nejhorší zápas podzimu. První poločas byl hrůzostrašný, takže jsme znova sáhli do sestavy a udělali jsme pár změn. Několik kluků se potom už na hřiště tolik nepodívalo. Velice špatný byl i druhý poločas v Olomouci proti béčku Sigmy. S těmi dvěma poločasy jsem byl obrovský nespokojený. Tam nebylo nic z toho, co kluci umí. Naopak zbabělost, bylo tam málo herní kvality, kterou předváděli v předchozích zápasech. Výbornou sérii nám pak přerušil výsledkově nepovedený zápas na Slavii, ale tam to herně bylo v pořádku. A od té doby už jsme žádný zápas neprohráli. K tomu ještě ta vítězství v pohárech, takže před klukama musím za celý podzim smeknout,“ zestručnil hodnocení.

JEN DOLADĚNÝ KÁDR

Podstatnou roli podle něj sehrálo, že mužstvo úkol vedení klubu vzalo za svůj, že si jej hráči sami nějak přebrali v hlavách a pochopili, že je splnitelný.

„My jsme klukům ani nějak výrazně netlumočili to, co řekl majitel klubu. Spíše jsme se s nimi bavili v duchu, že si vlastně na sebe sami upletli bič. Už tu minulou sezonu, když jako nováček překvapovali soupeře postavením v tabulce, ale hlavně výkony i počtem nastřílených gólů. Zdůrazňovali jsme, že jsou schopni to zopakovat. I s tím, že doplnění v kádru bylo jen kosmetické. Přišli vlastně jen dva zkušenější hráči. Tomáš Weber a vrátil se David Krška. Zůstali David Moučka a Barny Lacík, zpátky jsme vzali Davida Jambora a Jaru Srubka, zůstat se rozhodli Tonda Kinský a Franta Matys. K tomu se nabalili Alexis a Fofana, kteří pak tu kvalitu prokazovali. A právě v průběhu těch pěti šesti zápasů se ukázalo, jaké typy hráčů do našeho systému zapadají a kteří ne. Takže postupně potom svoji pozici ztrácel Tom Weber, kterého jsem chtěl na pozici 10, ale sám se tam úplně necítil a bojoval o místo s Lahodným a Cabadajem. V té době jsme tady měli nějakých pětadvacet hráčů a hodně středových. Tak jsem si středáky zavolal a řekli jsme si, že kdo není spokojený se svým vytížením, tak to může říct a chtěli jsme řešit, jestli někam odejdou nebo ne. Protože jsme chtěli být féroví, abychom se s nimi nerozloučili třeba dva dny před koncem přestupových okem. Tom Weber to využil. Dostal nabídku z Líšně. Krška se zase zranil, takže jsme dál pokračovali v nějakých třiadvaceti čtyřiadvacet lidech s tím, že jsme ještě čtyři hráče pustili na hostování do Blanska.“

S postupně se lepšícími výkony i výsledky se vykrystalizovala osa týmu. Trenéra nepřekvapuje, že do ní patří i hráči, kteří do Vyškova přišli sbírat zkušenosti. Kdo z nich udělal největší výkonností skok, nechtěl definovat v nějakém žebříčku, ale je nasnadě, že hodně vysoko by v něm stál především brankář Antonín Kinský.

„Přišel k nám na začátku minulého jara. Napřed, těch asi čtyři pět kol, jsme spolu řešili, jak se má prezentovat hráč, který nám přijde pomoct, jak najít ten správný balanc mezi výkonem a výsledkem, aby se to někdy netřelo. S tím jsme ze začátku bojovali a vysvětlovali si, co my v tuto dobu máme za úkol. Což byla minulý rok záchrana. Musím říct, že Tonda to vzal za správný konec a pomohl nám dotlačit to do pohodové záchrany. Pak bylo na něm, jak se rozhodne. Nás samozřejmě všechny potěšilo, že chtěl zůstat a zůstal ve Vyškově. To byl signál, že chce být součástí toho týmu, aby nám znova pomohl. A jeho přínos je markantní. Už v přípravě se jeho výkony lepšily a on vyrostl do pozice jasné jedničky. A bylo to z něj i cítit, že si věří. Byl spolehlivý a v řadě zápasů nás podržel. Jistota v brance měla příznivý vliv na celý tým a na jeho výkony se nabalovaly především výkony zadní řady a celkové defenzivy. Třeba takový Palo Ilko. Minulou sezonu jsem nebyl úplně spokojen s jeho výkonem a v létě jsme spolu řešili, jestli má odejít nebo zůstat. Jasně řekl, že ví, že nemá tu pozici nějak jistou, ale že je odhodlaný se o ni porvat. Slíbil jsem mu, že šanci dostane. A on byl výborný, a proto dostal znova přednost na pravé straně. Od prvního kola patřil těm výborným hráčům, kteří to na podzim zvládli. Nebo stoper Franta Matys. Taky to měl těžké, protože se vrátil Jara Srubek, který naskočil fantasticky. Pak se zranil a musel si počkat na šanci, protože se chytili Štěpánek a Dweh. Já mám dobrý pocit, jak se s těmi mladými hráči jako Maty a Srubas dobře pracuje a že to jsou to kluci, kteří se chtějí zlepšovat. V záloze jsme díky tomu, že tam původně bylo těch šest alternativ v rotaci, měli možnost nasazovat hráče podle soupeřů. A všichni o té své roli věděli. Říkal jsem jim, že tam není ani jeden, který by byl dominantní v tom že bude jednička, ale že je jich šest a vždycky nějací tři nastoupí a dva nebo tři to doskočí. A ti kluci se prolínali až do té doby, kdy vlastně tom Weber odešel do Líšně a zranil se Krška. Takže se tam objevil i Štěpánek a Srubek, příležitost dostali Moučka a Jambor. Tu dobrou defenzivu podporoval Lukáš Lahodný, využívali jsme tam i Alexise, který může hrát v záloze ve středu, vpravo i vlevo. A podobně je na tom Fofana.“

ÚDERNÉ TRIO

Do role miláčka publika se na krajích zálohy vypracoval Bienvenue Kanakimana. V záloze se zřejmě cítí líp než na hrotu Onřej Vintr. Tihle dva a Alexis, celým jménem Elandi Alexis Eric Aleque, si zaslouží samostatnou kapitolu.

„Beny je tu s námi asi rok a půl. Je to hrozně pohodový kluk, dobrosrdečný, kterého mají všichni rádi, jak v mančaftu, tak navenek. Má neskutečná čísla, tedy hodně gólů i přihrávek. Ale co se týká komplexnosti, tak jsme tu lepšího afrického hráče než je Alexis neměli. Je o dva nebo tři roky starší a celkově je jeho herní projev i to fotbalové myšlení na hřišti pro mně zatím nad Benym. Velmi dobře chápe hru, jak jsem řekl, umí hrát zprostředka, zleva i zprava i na hrotu. Když jsou nějaké složité situace, tak je schopný vzít to na sebe a zápas rozhodnout. Jako třeba pohár v Jablonci. Utekl a byla na něj penalta. Stejně si vedl ve Zlíně . Ale upozorňuji, že jsou to dva rozdílné typy hráčů a je těžké je porovnávat. Důležité je, že se dobře doplňují. K nim je třeba přidat Ondru Vintra. To takový ten náš správný parchant, který dal šest gólů a má čtyři asistence. Bohužel má to někdy těžší, protože pracuje ráno a musí brzy vstávat. Končí v půl čtvrté odpoledne a hned jede na trénink. Někdy je na něm vidět, že by potřeboval mít víc volna pro sebe, aby mohl pořádně regenerovat a do fotbalu jít naplno. Ale to už je na něm a těch podobných případech, jakým způsobem chtějí nebo nechtějí ve fotbale dál působit.“