Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co byste tedy zapsal, doporučil pro poučení ostatních, do takové publikace? Je-li to vůbec možné.

Každé prostředí je asi jiné, nejde to paušalizovat. Vůbec si netroufám někomu radit, jak se dělá fotbal, protože jsem stále jen funkcionářské kuře. Mě jen opravdu upřímně těší, že jsme to zvládli.

Bylo těžší pracovat na praktických opatřeních, nebo přesvědčovat lidi, že teď je všechno jinak?

To si vůbec nemyslím, že bychom někoho přesvědčovali, že bude vše najednou jinak. Martin Chalupecký (jednatel společnosti, pozn. red.) vytvořil tým lidí, kteří měli chod klubu na starost a v rámci možností vše fungovalo. I když se pořád učíme, jak dělat velký fotbal a stále je na čem pracovat. Snažíme se postupně zlepšovat podmínky pro tréninkový proces, tady nás nejvíc tlačí bota.

Rozhodnutí vzít nabídku bylo zásadní. Která konkrétní výkonná opatření byla stejného druhu, tedy nejvýznamnější?

O tom už jsem mluvil několikrát, že pro mě jako trenéra to rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Vzal jsem si to jako výzvu a rozhodně toho nelituji. Velká zkušenost, viděl jsem fotbal z druhé strany a majitelé klubů mají můj obrovský respekt. A co se týká zásadních rozhodnutí, tak to vidím jako stanovení si cesty, jakou půjdeme a držet se jí. Nepanikařili jsme, i když se nedařilo a šli stále stejným směrem.

Trenér fotbalistů MFK Jan Trousil zápasy svého týmu i emočně prožívá.
Jako s Duklou bychom chtěli hrát příští sezonu, říká trenér MFK Vyškov Trousil

Asi jsou věci, které byste s odstupem jednoho roku určitě udělal jinak. Chcete o nich hovořit?

Nechci, protože ničeho nelituji. Chyby děláme všichni a musíte se z nich poučit, pak vás to posune. Kdybychom vše dělali bezchybně, tak nejsme ve Vyškově, ale v Realu. (úsměv)

Několikrát jste zmiňoval, že jste měl stále v podvědomí blanenské memento, kde jste také klub uváděl do profi společnosti. (Blansko po prvním roce učinkování ve druhé lize sestoupilo zpět do MSFL, pozn. red.) Co to znamenalo pro vaši praktickou činnost?

Přechod z amatérského fotbalu do profi je fakt náročný. Když poprvé postoupil Prostějov do druhé ligy, tak udělal dvanáct bodů a byl hned po roce zpátky. Všichni nás viděli stejně, zkuste si to a za rok se vidíme v MSFL. Blansko dopadlo stejně, za rok byli dole a chvíli jim ještě bude trvat, než se z toho dostanou, i když podzim měli famózní. Měli jsme to jako další motivaci, hlavně to zvládnout funkcionářsky a ekonomicky. S velkou pokorou jedeme dál a chuť se posouvat i na té manažerské úrovni je velká.

Co považujete za nejdůležitější, že jste ve druhé lize vystupovali jako naprosto rovnocenný soupeř? Nebo partner, jak chcete.

To mě těší nejvíc, že jsme byli důstojným soupeřem Zbrojovce, Vlašimi, Opavě, Líšni nebo Varnsdorfu, mužstvům z čela tabulky. Měli jsme herní výkyvy, ale moc jich nebylo. Snažili jsme se také klukům vytvořit servis, aby se mohli soustředit jen na fotbal. V zimě jsme absolvovali soustředění v Turecku, k dispozici mají maséra, fyzioterapeuta. Teď budeme řešit kondičního trenéra, prostě krůček po krůčku jedeme dál. Na druhou stranu máme stále ještě rezervy například v regeneraci, tréninkových plochách atd.

Lze popsat váš osobní pocit po zápase s Jihlavou, kdy se mužstvo definitivně zachránilo?

Když dal Filip Štěpánek krátce před koncem vítězný gól, tak jsem měl za kluky a trenéry hroznou radost. Sice jsme si udržovali bodový polštář před Ústím delší dobu, ale tady ta definitiva byla opravdu obrovskou úlevou.

Trenér Jan Trousil si velmi cenil, že vedení jeho realizační tým podrželo, i když tým měl po pěti kolech jediný bod. Byla třeba na stole otázka kádrových změn? Co rozhodlo, že Trousil, Mazura a Horáček dostali vaši důvěru?

Je to fotbal a tak to u nás chodí. Nemáte výsledky, tak jdete. Zažil jsem to také a možná právě proto jsem nepodléhal žádné panice. Hlavním důvodem ale bylo, že jsme herně nepropadali, věřil jsem, že se to otočí a nakonec to odnesl Prostějov, který jsme i v deseti doma zmačkali. Možná nebudete věřit, ale na stole žádný záložní plán nebyl. Samozřejmě, kdyby ty výsledky nepřicházely delší dobu, tak bychom na to s Honzou museli sednout a diskutovat možnosti. Nechci to ale zakřiknout, hlavně ať tyto věci nemusíme řešit ve druhé sezoně, která bývá tradičně těžší. Takže pojďme od tohoto tématu.

Takže na jinou notu. Hráči a trenéři hovořili i o tom, že jim pomáhalo jakémsi charisma drnovického stadionu. Myslíte, že i tohle sehrálo roli v celkové „aklimatizaci“ na druhou ligu?

Když jsme do druhé ligy vstupovali, tak jsem prohlásil, že Vyškov by měl hrát ve Vyškově. Lehce to budu korigovat. Věřím, že i vyškovský fanda si cestu do Drnovic našel a musí uznat, že je to fotbalový stánek a ta soutěž mu sluší. I z reakcí soupeřů slýcháváme, že se sem těší, pro hráče je to zkrátka fotbalové prostředí s velkou historií. Možná by na to lépe odpověděli samotní hráči. Na druhou stranu podnikáme kroky, abychom se v budoucnu do Vyškova vrátili.

Na začátku soutěže jste netajil, že klub jako takový bude za druholigovou úrovní kráčet delší dobu. Jak v tomto směru po roce vychází porovnání s dalšími účastníky FORTUNA NÁRODNÍ LIGY?

Stále si trvám na svém, že jakýmsi vzorem by pro nás měla být Líšeň. S pokorou a trpělivě budovat klub, tým, prostředí, tradici, abychom se ve druhé lize stabilizovali. Hrajeme to s nejnižším rozpočtem a i přesto jsme za sebou nechali Viktorii Žižkov a další tradiční kluby. Proto jsem už zmiňoval, jaký obrovský respekt mají ode mě majitelé klubů, včetně toho našeho, když asi všichni tušíme, jak těžké je dnes všeobecně do sportu shánět peníze. Znovu opakuji, s velkou pokorou si vážíme možnosti hrát profi fotbal ve Vyškově a cestu máme stále stejnou.

Čistě teoreticky byste letos měl mít tuhle letní přestávku mnohem jednodušší než loňskou… Co bude prioritou při doplňování mužstva?

Chce se mi tomu věřit, že to bude jednodušší. Většina hráčů je našich. Doplnit potřebujeme a máme s trenéry dané priority. Rozhoduje kvalita, vztah k regionu, ambice. Něco už se podařilo a na dalších jménech pracujeme. Brzy vás s tím seznámíme.