Rozhovor ale samozřejmě nemohl začít jinak, než otázkou na nevydařenou baráž, ve které Vyškov prohrál s Karvinou obě utkání 0:1. Jak jste to viděl a hodnotil z branky?

Stejně, jak se o tom už mluvilo i psalo. Podle mě byly rozhodující změny v kádru v zimní přestávce. Do ligy odešli naši hladoví a góloví kluci. Ti tam chyběli a když se k tomu přidávaly zranění a další nějaké věci, tak už to nefungovalo tak, jako na podzim.

Post brankáře ve Vyškově posiluje Jan Stejskal. Jan Stejskal.Zdroj: mfkvyskov.czI tak to z tribun vypadalo, že Karviná je hratelným soupeřem. Ten herní rozdíl nebyl jinak markantní.

Určitě, ale souhlasím s tím, co už se také psalo, že byla důraznější v útočné fázi. Do koncovky dostala víc balónů než my a z toho vyplynuly ty šance, které proměnila. Nebylo jich moc, ale stačilo jim to. Nám tam ten krůček vždycky chyběl. Jinak to byl spíš takový bojovný a vyrovnaný dvojzápas, který mohl skončit i jinak. I za mě rozhodly detaily.

Vy jste se v brance nějak »nepotil«, nebo nemusel vytahovat nějaké zázračné zákroky…

Ano, odchytal jsem i těžší zápasy, ale něco málo tam bylo. Spíš v tom prvním utkání. Ve druhém to už bylo víc svázané taktikou. My jsme nebránili špatně, ale oni byli nebezpečnější v tom náběhu do šancí.

Jaký pro vás osobně tedy byl tento fotbalový rok? Splnila se očekávání, s nimiž jste do Vyškova přišel?

Především chci říct, že Vyškov jsem fotbalově moc neznal. Spíš jen z povídání a hlavně od Tondy Kinského, který tady něco odchytal. Když jsme se někde potkali, tak na Vyškov vždycky přišla řeč. Ale nějak jsem to nerozebíral, protože jsem nemohl vědět, že i já tu zakotvím. Takže jsem šel tak trochu do neznáma. Ale cíl, se kterým jsem přišel, se naplnil. Až na to zranění jsem odchytal všechno, co se dalo. Dali jsme si tak vysoké cíle, že se chceme porvat do postup. A to se nepovedlo, takže taková trošku pachuť, že to nevyšlo tam trochu je. Z mého hlediska to ale cíl určitě splnilo.

Jsou zápasy, nebo soupeři, na které si rád vzpomenete?

Určitě, hlavně na ten poslední Duklou, kterou jsme porazili 2:0. Tam to bylo fakt super. No a samozřejmě na Zbrojovkou. Ano, nejvíc jsem si užil ty kluby, které mají prvoligovou historii. Sem patří třeba i Jihlava. Na těch velkých stadionech a před velkou návštěvou je to skoro o něčem jiném. V Brně přišlo nejvíc lidí a čím víc máte fandů na tribunách, tím je to pro hráče i pro fotbal lepší. To říkám za sebe, ale myslím, že tak to prožívali a cítili i ostatní kluci. Když přijde 4000 diváků, nebo i víc, tak se fakt hraje úplně jinak a líp. A Brno v té době, kdy jsme hráli u nich, tak ještě mělo ambice a nebylo na tom tak špatně, jak potom.

Zmínil jste zranění. Jak se fotbalista vypořádává s tím, že nemůže spoluhráčům pomoct a navíc to vypadá, že to bude na delší dobu?

Nic příjemného. První tři dny to vypadalo, že mám spíš po sezoně a možná víc než jen po jaru. Že dokonce přijdu i o celý podzim. Nejdůležitější bylo, že si mě hned převzala do své péče Slavia. Prvotní vyšetření se nezdálo dobré, spíš špatné, ale naštěstí rezonance to nejhorší vyloučila. Od té doby jsme tvrdě pracovali na tom, abych byl co nejdřív zpátky. A měl jsem tam proto špičkové podmínky. Bylo i mým osobním přáním, abych ještě klukům stačil pomoct k postupu nebo aspoň k té baráži. Stihl jsem to, ale přece jen jsem do těch prvních zápasů šel trošku přes bolest. To by sportovec měl umět překonat. Ale nebýt Slavie, tak jsem si možná letos už vůbec nezachytal!

Fandové velice kvitovali, jak svoji příležitost uchopil váš kolega Jiří Borek. Jak vlastně jste spolu vycházeli, jak nesl tu nevděčnou roli dvojky?

Tady musím jednoznačně potvrdit, že jsme měli a asi by bylo přesnější říct, že máme, nadstandardní vztah. Byli jsme skoro jak rodina, bráchové. Ať chytal Boras nebo já, tak jsme se navzájem maximálně podporovali. Ta atmosféra toho vztahu je opravdu velice pozitivní. On na tu svoji šanci čekal dost dlouho a jak jste řekl, chopil se jí skvěle. A bylo to dobré i pro mě. Že je tu taková silná dvojka, protože jsem měl klid se vyléčit a cítil jsem, že to na tým nemá nějaký vliv. Gratuluju mu k tomu, jak tu svoji výkonnost potvrdil.

Vy jste se pak do branky vrátil vychytanou nulou v Líšni. Tam to asi nebylo moc složité, mužstva se do ofenzívy příliš nehrnula. Ale přesto je asi příjemné vychytat nulu. Jak jste na tom v tomto směru v profi soutěžích?

Nevím. (úsměv) Nějakou podrobnou statistiku si nevedu. Prostě si tu sezonu nějak zanalyzuju, všimnu si, že jsem v některých zápasech nedostal gól, ale to je tak všechno. Jdu zápas od zápasu a na každý se snažím připravit na maximum a odvést maximální výkon. Není podstatné, jestli k tomu přidám nějakou vychytanou nulu. Hraje se o body, ne vychytané nuly. Já jsem vždycky byl týmovým hráčem a zastáncem toho, že je mně jedno jestli vyhrajeme 4:3 nebo 1:0. Důležité je, aby se vyhrávalo. Na druhou stranu samozřejmě někdy je pro gólmana důležité vychytat nulu. Třeba pro takové to sebevědomí, ale já to fakt nějak nepřeceňuju.

Vaše hostování ve Vyškově by teď mělo skončit. Psalo se o zájmu i prvoligových klubů. Leží už na stole něco konkrétního?

Samozřejmě jednání už probíhají, ale konkrétní závěry zatím nejsou. Uvidíme. Každopádně stále je na stole i Vyškov a musím přiznat, že mně za ten rok přirostl k srdci. Není to z mé strany uzavřená kapitola. Ale, jak říkám, jednání probíhají. Z mé strany určitě neuslyšíte, že ve Vyškově už nechci hrát, ale teď je to opravdu všechno otevřené.

Ale letní pauza je kratičká, takže času už moc nezbývá…

Jasně, chci, aby se to rozhodlo co nejdříve. Teď mám do 17. června dovolenou a po ní už bych rád nastoupil v klubu, kde bych měl působit dál. Pro gólmana není moc dobré naskakovat někde až průběhu přípravy, anebo dokonce těsně před začátkem soutěže. Nechci se tedy loučit, ale za sezonu určitě musím poděkovat klukům v kotli, kterých nechodilo málo a fakt nám fandili. A celkově lidem z Vyškova. Za sebe musím říct, že si hodně vážím toho, jak mě přijali, i když nemuseli. Ale od prvního zápasu jsem cítil jejich podporu. To se ve druhé lize hned tak nevidí. Za to všem tady patří ohromné díky a doufám, že budou hráče a klub podporovat i nadále.