Benefice proběhla na vyškovském stadionu a velice úspěšně a emočně. Výběru vyškovských fotbalistů a Michalových kamarádů se postavil čtvrtý tým letošní konečné tabulky středomoravské divize E FK Nové Sady. Samozřejmě ne kompletní, ale doplněný třeba o taková esa jako Jan Koudelka, který se za krátké působení ve Vyškově stal miláčkem publika.

„S Michalem jsme se tady sice těsně minuli a ani jsem tu nebyl dlouho, ale vzpomínky na Vyškov jsou jen ty nejlepší. Za trenéra Machálka se tady jasně preferoval útočný fotbal a my jsme třeba porazili Hodonín 7:4,“ zavzpomínal dnes hráč druholigového Prostějova.

Benefice M. Klesy
Vyškov-Klesa tým
– FK Nové Sady 7:6

Poločas: 4:1. Branky: F. Klesa 4, M. Klesa, O. Vintr, Brož – Rus 3, Koudelka, Drábek, Sebora. Rozhodčí: P. Klepáček – R. Klepáček, Ingr. Diváků: 150. Sestava Vyškova: Kvapil – Matys, Srubek, Krejčí, Jeřábek – Cabadaj – Maniatis, Krška, Langer, M. Klesa – O. Vintr. Trenér: Josef Mazura. Hokejově střídali: M. Vintr, Pupp, Drahonínský, F. Klesa, Přikryl, Kameník, O. Kovář (ragbista), Sehnal, Brož.

Ve velkém vedru oba týmy zvolily úsporný „fotbal starých pánů", ale i v pěším tempu nabídly řadu zajímavých situací před oběma brankami. Polemiku o dohodnutém remízovém výsledku vyvraceli zejména domácí, kteří šli na začátku druhého poločasu do trháku 5:1. Hanáci pak závěrečným finišem dotáhli konečné skóre na jednogólový rozdíl 7:6. V bílých domácích dresech se nejvíce střelecky činil třináctiletý syn Michal Klesy Filip, autor čtyř gólů. U žlutých hostů si připsal hattrick Aleš Rus, kterého si místní fanoušci pamatují z ročního působení v MFK. Svůj poslední vyškovský gól si dal i Klesa. Stylově, na 3:1 zvýšil po přihrávce svého syna Filipa.

Na dění na lavičce jeho týmu dohlížel legendární hráč a trenér Josef Mazura a po dlouhé době se opět sešli v jednom dresu bratři Vintrové. Oporami někdejšího vyškovského týmu byli dnešní líšeňský kapitán Michal Jeřábek a Tomáš Langer, koncovku slavné éry drnovického fotbalu pamatuje dnešní kustod MFK Fotis Maniatis, na stoperu opět nastoupil možná nejpoctivější hráč té doby Jan Krejčí.

„Hned když jsem vstoupil na trávník, tak se mně okamžitě vybavila ta široká dráha a dost tvrdý běžecký test na dva kilometry, kterým jsme vždycky začínali letní i zimní přípravu,“ odmítal delší povídání.

Velmi skromně tedy vynechal fakt, že byl členem týmu, který postup do II. ligy vybojoval. Přitom pozici neměl nikdy lehkou a ani stabilní místo v sestavě. Ale když hořelo, vždycky byl povolán hasit.

„Nejde přece o mé vzpomínky, dneska to byl Michalův den! Ale je fakt, že ten můj poslední vyškovský zápas byl velmi výjimečný. Tehdy už jsem měl veliké zdravotní problémy s třísly, ale v Kroměříži jsem nastoupil. Byla to remíza 1:1 nebo 0:0. To si už přesně nepamatuju, ale to je jedno. Jak se později ukázalo, tímto získaným bodem jsme vlastně postoupili do druhé ligy, když se Moravskoslezská liga už na podzim nedohrála,“ přece jen zalovil v paměti odchovanec Sparty Brno, který teď hraje druhou nejnižší soutěž v USC Falbach, rakouském městečku kousek za hranicemi.

Závěr utkání byl emotivní pro všechny aktéry, ale samozřejmě nejvíc pro teď už emeritního kapitána áčka MFK.

„No tohle pro mě neuspořádali ani v Budějkách, kde jsem toho hodně odkopal v první lize. Jsem moc rád, že jsem se se mohl takto potkat s lidmi, s kterými jsem to tady nějaký čas táhnul a samozřejmě i s fanoušky. Fakt jsem nečekal, že se rozloučím takovým srandamačem a že vůbec a budu mít nějaký rozlučkový zápas,“ komentoval Michal Klesa svoji benefici mezi rozdáváním autogramů a focením se s kamarády a fanoušky…