Velmi slušná návštěva byla v Bohdalicích zvědavá na start fotbalistů TJ Vilémovice. Tým z Blanenska aspiruje na postup z A skupiny I. B třídy, ale hlavně je prošpikovaný hráči s prvoligovými zkušenostmi.

V kádru je jich pět, na bohdalictém trávníku se představili čtyři. I to stačilo, aby hosté bez větších problémů zvítězili 4:1. V tabulce jsou druzí o skóre za Lelekovicemi.

TJ Sokol Bohdalice
- TJ Vilémovice 1:4

Poločas: 0:2. Branky: 79. Pacula – 26. pen., 29. a 82. T. Jarůšek, 67. Siegl. Rozhodčí: Vrbka - Chorvát, Novák. ŽK: Pospíšil, P. Ševčík, Kolečkář, Píšek (vš. Boh.). Diváků: 150.
Bohdalice: Plchut - Jašíček, Pospíšil, Píšek, P. Ševčík (65. J. Ševčík) - Pacula, Semeniuk, Efimov, Hladký - Novák (61. Vaculčík) – Kolečkář. Trenér: Bedřich Kolář.

Patrik Siegl nastoupil jako hrající trenér v záložní řadě, kterou hlavně dirigoval Tomáš Polách, v obraně hrál Martin Kasálek a na hrotu Petr Švancara. 420 + 268 + 49 + 308 = 1046. To je počet prvoligových utkání, které toto kvarteto odehrálo. Bohdaličtí proti této síle postavili pevnou obranu a tu favorizovaní hosté prolomili až gólem z penalty.

„Byli jsme lepší, ale musím i uznat, že ze začátku nám pomohlo i štěstíčko. Asi v pětadvacáté minutě jsem centroval a bohužel pro domácí jsem hodně evidentně nastřelil ruku jednoho obránce. Takže z toho byla penalta a vedení. Do té doby domácí velice zdatně drželi velké vápno, poctivě bránili a my jsme si nic extra nevytvořili. To až po té penaltě. Brzy jsme přidali druhý gól a domácí jsme kromě gólu do ničeho nepustili,“ popsal průběh utkání Švancara.

On i další prvoligoví legionáři se před utkáním pozdravili především s brněnskou brankářskou legendou v bohdalické brance Pavlem Plchutem.

„Samozřejmě se se všemi dlouho známe. Já jsem o osm let starší než Švanci, takže on se strašně divil, že ještě chytám. Myslel si, že jsem si oblékl dres a dělám si z něho srandu. Takže jsem ho jen ujistil, že ty nejlepší fotbalové roky má ještě před sebou,“ usmíval se fotbalový „old boys“, který se letos potkal s Abrhámem.

Vzájemné hecování zůstalo celý zápas na této úrovni. Exligisté potvrdili, že nejsou žádné primadony a fotbalu si spíše užívali.

„Bylo vidět, že hlavně si chtějí dobře zahrát. Všichni jsou pro krajské soutěže nadstandardní fotbalisté. Navíc zůstávají stále nějak u fotbalu, takže jsou pořád v pohybu. Švanci nahrál na dva góly, zařídil penaltu, pořád je s balonem velmi nebezpečný. Polonovi nešlo sebrat balón, Sigi to má pořád v noze. Gól dal krasným volejem po signálu z rohového kopu. To prostě nešlo chytat. Ten rozdíl jsme překonat nemohli, navíc jsme z nich měli velký respekt. Vlastně všichni ne. Můžu citovat našeho dvacetiletého kluka, který hrál na Tomáše Polácha. Vlastně za ním jen běhal. Po zápase prohlásil, že ten střední záložník byl velice dobrý. Vůbec nevěděl proti komu hraje,“ upozornil Plchut.

Do výčtu prvoligových harcovníků ve vilémovických službách zbývá dodat jméno Zdeňka Valnohy, který je dlouhodobě zraněný a ve své vrcholové formě koketoval i s českou reprezentací. K uvedenému celkovému počtu prvoligových startů je tedy potřeba připočítat dalších 254.

„My jsme taky prostřednictvím našeho šéfa Jardy Grégra a trenéra Patrika Siegla tak nějak začali dělat jakousi Zbrojovku C. Je nás tady hodně zbrojováků a ti ostatní kluci se k nám fotbalově přidávají. Pomáháme jim a všechny nás to hodně baví. Je to tady hrozně sympatické, jsem moc rád , že jsem kývl na jejich nabídku. Máme skvělé prémie, já ty nejlepší, co jsem kdy bral. A to je vyuzená fantastická vysušená skvělá cigára. Po domácích zápasech nám ji místní srdcaři nosí přímo do kabiny. Samozřejmě s pivečkem. A postup? Pokud postoupíme, bude to dobrý, pokud ne, nedá se nic dělat. A musím zdůraznit, že o postupu jsme se před sezonou vůbec nebavili. Ale logicky, a abych nebyl alibista, já si myslím, že s takovým mužstvem by se postoupit mělo. Pro Vilémovice by to asi byl historický mezník,“ nebál se Švancara vyhlásit otevřený útok na první místo.