Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co vás vlastně na podzim vyřadilo ze hry?

Natažené a natržené vazy v rameni. Zvlášť pro brankáře je to hodně nepříjemné zranění. Do kupy jsem se dával dva měsíce. Naštěstí jsem stihl už začátek zimní přípravy 18. ledna a už jsem mohl trénovat bez omezení.

Jaký byl zápas v Bosonohách a konkrétně z pozice brankáře? Jak hodnotíte vychytanou nulu?

Nebylo to pro nás jednoduché hlavně po psychické stránce. V přípravě jsme poráželi divizní týmy, takže na nás byl trochu větší tlak. Porážka všechno to dobře udělané mohla smazat. Takže jsme na začátku byli trochu nervózní. Kluky musím pochválit za bojovnost, vnímali, že teď už jde o body a každý to chtěl zvládnout. Povedlo se to. I herně to bylo dost těžké utkání. V Bosonohách je menší hřiště, čehož oni dokáží využít, jsou houževnatí a velmi bojovní. Pro mně to byl, řekl bych, takový průměr. Něco jsem chytil, ale žádné zázraky to nebyly. Spíš bych pochválil obranu a celý tým, který mně k nule hodně pomohl.

Fandové se ale po zápase shodli, že jste tým v důležitých momentech podržel. Který ze zákroků byl nejtěžší?

Asi to bylo ještě za stavu 0:0 a myslím, že to byl jejich útočník Dědič. Zblízka mě chtěl obstřelit na zadní tyčku. Dal to po zemi, ale podařilo se mně ho pokrýt. Asi to bylo důležité, ale zase nic mimořádného, od toho gólman v brance přece je…

První jarní body v krajském přeboru přivezli fotbalisté Rousínova (zelené dresy) z Bosonoh za výhru 2:0.
Tatran navázal na vydařenou zimní přípravu. Jaro odstartoval výhrou v Bosonohách

Počítáte si vychytané nuly a dává i gólman něco týmové kasičky za nulu?

Jo, i za nulu se platí. (úsměv) Já to za sobotu budu mít dražší, protože jsem na tento zápas dostal céčko za vykartovaného kapitána Tomáše Floriana. Trochu víc se prohnu, ale to mně vůbec nevadí. Ty tři body z Bosonoh mně za to stojí. Nějakou statistiku si dělám, ale nějak důsledně, to ne. Z podzimu jsem měl tři nuly, i když jsem pět zápasů nechytal. Takže teď je čtvrtá a doufám, že nebude poslední. Pokud budu mít důvěru trenéra, tak snad ještě nějakou přidám. Celkově o nulách přehled nemám. Když to odhadnu za ty roky a ještě i s Dražovicemi, tak by jich padesát být mohlo.

Co bylo klíčovým momentem zápasu?

Já bych řekl, že už náš první gól. Jak jsem naznačil, v hlavách jsme měli, že kdyby nám start nevyšel, tak ta celá dobrá zimní dobrá nebyla k ničemu. Ten gól nás uklidnil a do poločasu jsme měli další šance a klidně jsme mohli vést i 3:0. Ve druhé půlce jsme hráli trpělivě a čekali na šanci. Proměnili jsme až tu poslední těsně před koncem a pak už jsme si výhru pohlídali.

V Rousínově patříte k nejdéle sloužícím hráčům. Jaká byla vaše cesta do Tatranu?

V přípravce a v žácích jsem začínal doma v Dražovicích. Ve dvanácti letech si mě vytáhli do Rousínova a byl jsem tu šest let. Zkoušel jsem to i ve Zbrojovce a po dorostu jsem se vrátil zpět do Dražovic a chytal tam čtyři roky. Teď jsem již osmým rokem v Rousínově, kam si mě vzal tehdejší i současný trenér Milan Boušek.

Divizi jste v Rousínově těsně nestihl, ale měl jste nějaké nabídky třeba i z vyšších soutěží?

Když si mě pan Krahulec vytáhl do dorostu, tak se v Rousínově ještě divize hrála a trénoval jsem s áčkem. Po návratu ze Zbrojovky tu divize ještě byla, ale já jsem chtěl chytat a ne sedět na lavce, takže jsem se rozhodl vrátit se do Dražovic. To hrály I. B třídu. A ty nabídky? Průběžně jich bylo dost, z Lanžhota, ze Sparty Brno a další. Nakonec mě žádná nikdy neoslovila natolik, abych odešel z Tatranu. Tady jsem doma. (úsměv)

Co považujete za svůj největší úspěch? Je nějaký zápas, na který vzpomínáte nejraději?

Tak těch zápasů je určitě víc, ale možná, že ten skutečně nejemočnější byl před pár roky v Dubňanech. To byla ještě ta parta kolem Miloše Žočka. Vyhráli jsme tam 1:0. Dubňany byly vlastně farmou Hodonína, který hrál třetí ligu. Bylo to v posledním kole a potřebovaly vyhrát, aby se zachránily. Měly z Hodonína vypůjčených šest nebo sedm hráčů. Tam to dunělo a fakt jsem si zachytal hodně. Dokonce jsem byl vyhlášený mužem kola. „Žok“ dal vítězný gól v devadesáté minutě. Občas si to s klukama připomeneme, fakt to byl zážitek a takový památeční zápas. No a úspěch byl samozřejmě postup s Dražovicemi do I. A třídy.

Zdá se, že toto mužstvo má perspektivu, zaútočíte v příští sezoně na postup do divize?

Po dlouhé době máme mančaft podobný, jako když jsem do mužů před osmi lety přišel. Jsme výborná parta a myslím, že bychom v příští sezoně mohli těm adeptům na postup konkurovat. Určitě můžeme potrápit každého soupeře, ale fotbal je nevyzpytatelný, takže o nějakém postupu se nemá cenu bavit. A určitě i současné umístění je výborné. Po X sezonách, kdy jsme se trochu trápili, to zase nějak vypadá. Vylepšení bychom se samozřejmě nebránili.

Jak jste oslavil narozeniny doma a s mužstvem?

Normálně. Na domácí oslavičku jsem dostal od trenéra volno z přípraváku v Morkovicích. Klukům jsem donesl nějaké pohoštění do kabiny a něco proběhlo po tréninku.