„V prvním poločase nám to moc nešlo. Obrat přišel se změnami v rozestavění a tím pádem i taktiky. Já jsem hrál od začátku na středu zálohy a tam to bylo spíš o běhání, protože oni měli dost dobrý střed. Takže se spíše běhalo, než bychom se dostávali do šancí. V prvním poločase jsme měli snad jen dvě střely na jejich bránu. Já vůbec žádnou. V přestávce jsem říkal s trenérovi, že už to v záloze neuběhám. Hrál jsem dopoledne celý zápas za áčko a fakt už toho na mě bylo hodně. Dohodli jsme se, že půjdu dopředu a zkusím se dostat do zakončení. Na střed zálohy se přesunul z branky Martin Navrátil a místo něho šel chytat krajní záložník Vašek Škroba. Vyšlo to, ve druhém poločase jsme měli pět šancí a dali pět gólů,“ nepřipomínal, že jejich autorem byl právě on.

Svůj střelecký rekord vyrovnal v 70. minutě, kdy navyšoval vedení svého týmu už na 4:1. Přiznává, že podvědomí mu nahlásilo, že může vylepšit osobní rekord. Povedlo se.

„Ne, že bych po tom tak toužil, ale nějaká motivace to určitě byla. A přišlo to ke mně tak trochu samo. Po centru tam propadl balón mezi obránci a já jsem to prostě doťukl z malého vápna. Nic těžkého. Ale potom jsem začal myslet i na šestý gól, ale už nevyšlo,“ popsal rekordní sérii.

Po podzimním čtyřgólovém rekordu se přiznal, že rychle zmizel z kabiny, takže „desátek“ spoluhráčů neodvedl. Podobnou situaci nyní kamarádi nepřipustili…

„Při každém vstřeleném gólu mně kamarád z kabiny psal SMS zprávu, při třetím to rozepsal, že to bude drahý, po tom pátém napsal, že se nedožiju zítřka. (úsměv) Ale proběhlo to celkem v klidu, dali jsme si panáčka, naštěstí jsem nemusel zvát celý tým, což by určitě bylo hodně drahé. No, a po těch Bohdalicích, to bylo trošku horší. Nakonec mně kluci »vyzpovídali«. Protože předtím jsem nikdy tolik gólů nedal, tak jsme to prožívali víc než teď v neděli,“ neuváděl detaily oslav.

Pět gólů Kučerovu nebyl celý Davidův nedělní střelecký účet. Jak zmínil, dopoledne hrál za áčko proti Křenovicím, tedy lídru tabulky okresního přeboru. Brankovičtí favorita porazili 2:1 a on přispěl proměněnou penaltou na 1:1. Áčko hrálo od desíti hodin, béčko pak hned od jedné.

„Po zápase áčka jsem nezůstal v kabině. Babička mě pozvala na oběd. Byl vynikající řízek, takže ten mě určitě dodal energii na odpolední zápas. (úsměv) Ten dopolední s Křenovicemi byl samozřejmě hodně těžký. Průběh byl podobný, jako u béčka. V poločase jsme prohrávali jsme 0:1 a museli to otáčet. Tu penaltu jsem kopal hned na začátku druhého poločasu. Potom se hrál vyrovnaný zápas a my využili jednu ze šancí. Gól dal můj strýc Jiří Proniuk,“ komentoval cenné vítězství.

Proměnit penaltu za tak těsného stavu je těžké i pro zkušené matadory. Dvaadvacetiletý mladíček s tím ale problém neměl, přestože střílel v podstatě jako náhradník.

„Mám svoje místo, kam se snažím trefit a buď to vyjde, nebo nevyjde. Zápasovou bilanci mám asi dobrou, ale to je až z dorostu. Za muže penalty nekopu, tady to má na starosti Pavel Tichý a ten má určitě stoprocentní proměnění. Teď nehrál, takže jsem toho hned využil. Ale věřil jsem si, kdybych si nevěřil, tak bych na ni nešel,“ ujistil už dvojnásobný KANONÝR DENÍKU.