Kliknutím zvětšíte
Stačila mu na to hodina. Skóre otevřel ve 12. minutě a svým šestým gólem zvýšil v 59. minutě na 9:3.
„Na začátku to na takovou kanonádu nevypadalo, ale s postupem času to skóre narůstalo. Hrál jsem celý zápas a po šestém gólu, ne že bych nechtěl přidat další, ale už jsem se víc soustředil na asistence. Dávali jsme si to tam s Davidem Křížem a myslím, že na nejvíc gólů mně nahrál pan Trousil, takže jsem mu to chtěl oplatit. (úsměv) Nakonec dal čtyři, ale fakt nevím, jestli nějaký po mých přihrávkách. Asi jo. Pro mě je to určitě osobní rekord. Hattrick jsem už dal a myslím, že i čtyři góly, ale šest určitě ještě nikdy,“ zahloubal v paměti.
Kevin Golda_Sokol Zbýšov_denik-630kanonýr Deníku. Foto: archiv fotbalistyPan Trousil mu ujelo. Se svým starším a slavným spoluhráčem si samozřejmě tykají. Ale odstup, možná přesněji, jakási úcta, respekt jeho osobnosti tam prý je. Teď spolu srovnali krok v interní střelecké tabulce, oba mají na kontě šestnáct gólů. Nějakou klubovou střeleckou minisoutěž, nebo rivalitu ale nevedou.
„Jasně, že si tykáme, říkáme mu Žanek. A že máme oba stejně gólů, to ani nevím. A už vůbec neplatí, že bychom se hecovali, kdo dá víc gólů. Ono je to tak, že to on se snaží nahrávat ty balony mně, nebo nám mladým, abychom ty góly dávali my. Je to velký borec. Od kterého se samozřejmě všichni učíme. Když hrajeme bez něho, tak to bývá takové zbrklé, málo fotbalové. On to dovede uklidnit, poradit, na hřišti to tak nenápadně vede a usměrňuje. A co je pro nás mladé nejdůležitější, tak hlavně si s ním dokážete narazit balón a dostanete to přesně zpátky, přesně jak je to potřeba,“ chválí prvoligového internacionála, který ve Zbýšově s rodinou zakotvil.
Právě Trousil nedávno v této rubrice říkal, že zbýšovský tým je složený z poloviny z veteránů nad čtyřicet let a poloviny mladíků kolem dvacítky. Kevin Golda je ročník 2002 a podle informací z klubu je jakýmsi šéfem té mladé skupiny, spojnicí těch zkušených s mladíky. Takový prostředník, styčný důstojník. S fotbalem začal v roce 2008 v přípravce Zbýšova, už v žácích odešel do Sparty Brno, kde jej ale brzdily problémy s koleny. Chvilku to dokonce vypadalo i na konec aktivního fotbalu. I proto se nakonec vrátil do mateřského oddílu a nejen zahrát si fotbálek.
„V našem klubu by mohl být podle mého názoru vzorem pro všechny mladší hráče, a to nejen v aktivnímu přístupu k fotbalu, ale i chodu celého oddílu. Nechybí na brigádách, pomáhá na fotbalovém kempu pro děti, prostě všude, kde je to potřeba,“ chválil sekretář TJ Sokol Zbýšov Martin Kašpar.
„Asi dvanáct let jsem hrál za Spartu Brno a už dřív jako žák jsem měl taková divná zranění, jakési boule pod koleny. To se pak nějak spravilo samo, ale pak přišel pro změnu zánět v kolenou. Bohužel to přetrvává, léčení se vleče. Trochu se to lepší, ale hlavně kvůli tomu hraju teď tady tuhle nižší ligu. Na vyšší soutěž moc nemyslím, ale kdyby se to spravilo, možná bych uvažoval zahrát vyšší třídu. Fotbal mě pořád baví, takže uvidíme, jak na tom budu zdravotně, to bude v tomto směru limitující,“ naznačil dvacetiletý fotbalista.
Jedna vyšší soutěž ovšem má docela konkrétní podobu. Zbýšov se asi před dvěma roky dobrovolně vzdal III. třídy a ti současní mladíci by se do ní rádi také podívali. Aktuálně jim patří druhá příčka tabulky za béčkem Slavkova.
„Ano, chceme postoupit do trojky. Letos to už asi nebude, ale příští rok se o to pokusíme. Pokud se tady tahle parta udrží, pak se to musí podařit,“ věří Kevin.
Svých šest gólů nastřílel s pozice středního záložníka. S úsměvem připouští, že když se vysune na hrot, tak se mu někdy moc nechce se vracet. Ale ujišťuje, že z každého gólu má radost.
„S těmi Milešovicemi tam byly i pěkné branky. Třeba jeden gól jsem trefil technicky pravačkou z první přesně k tyči. Pak jsem tam hodil takový lobík, anebo jsem si to zpracoval na prsa, pustil na nohu a trefil to volejem. Myslím, že těch hezkých gólů bylo celkově dost. Já jsem hrával nejvíc v záloze, ale občas zůstanu vpředu, protože se nevrátím. Já ten útok mám prostě rád a snažím se nabíhat dopředu a dostávat se do koncovky,“ naznačil svoji fotbalovou filozofii.
Podobně jako v jiných mančaftech nezůstal ani jeho střelecký rekord bez odezvy u spoluhráčů. Klasického pokladníka kabiny tým sice nemá, ale „desátek“ se pustit musí.
„Za hattrick se platí runda, takže já jsem měl dát dvě. Ale měl jsem štěstí a sponzora. Plnění se ujal můj strejda,“ usmíval se zbýšovský rekordman, který bude příští týden maturovat, jehož velkým koníčkem je hudba a který naznačil, že fanynku číslo 1 zatím nemá.
10
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
