„Musím opravit ten úvod. To hlavně manželka se těšila, že budu víc doma,“ s úsměvem dnes už bývalý kouč Vyškovanů uvedl zamýšlené fotbalové povídání do trochu jiných poloh.

Přijímáme, takže, co jste stihl vynahradit manželce a dětem a vyspravit na baráku a v zahrádce za těch asi čtrnáct dnů, co jste „nezaměstnaný“?

„Každé ráno mám nějaké úkoly, které plním. Co zvládnu, to zvládnu. Teď makám hlavně na zahradě a něco kolem baráku…“ utekl z otázky a evidentně nechce vybírat ze zmíněných možností.

Nedáme se. Takže, je to na domku nebo na zahrádce už vidět, třeba když jdou sousedi kolem?

„Určitě, ale hlavně před barákem pořád vidí auto, takže je jasné, že jsem doma a makám. (úsměv) Ale vážně. Opravdu teď mám trochu jiný režim, takový víc domácký. Víc jsem zatažený i do těch vesnických akcí, které tady máme. Třeba do přípravy a průběhu čarodějnic, s klukama máme na starosti výčep. Zkrátka, aby vesnice byla spokojená a je lepší, když je nás na to o jednoho víc. A ta spokojenost je na i na mé straně,“ ujišťuje.

Dobrá, pojďme ale k té vaší kanonádě. Vyplývají ty čtyři góly opravdu z možnosti více se věnovat vlastní fyzičce, když teď nechodíte do práce? Zlepšil jste třeba tréninkovou morálku ve Zbýšově?

„Já asi ne, ale celkově se to u nás určitě zvedlo. Od nové sezony máme nového trenéra, který lpí na přípravě. To znamená, že se ti mladší kluci sejdou v pátek v počtu šesti hráčů na tréninku, zastřílí si na branku a zahrají si mezi sebou. V sobotu nebo v neděli se pak sejdeme na hřišti všichni. My jsme takový specifický mančaft. V přípravném období nehrajeme žádný přátelák a všechno si schováváme až na sezonu,“ opakuje nadsázku.

Jeho jméno se v okresní střelecké listině objevuje pravidelně. V této sezoně nastřílel celkem dvanáct branek v deseti utkáních. Slušný průměr nad jeden gól na utkání. V zápase s béčkem Komořan zaznamenal hattrick. Teď čtyři góly. To je na bývalého stopera, byť teď už v nejnižší soutěži opravdu solidní produkce.

„Především já hrávám většinou jen domácí zápasy. Jak jsem naznačil, my tam jsme takový mix mladí - staří. V naší části to znamená hráči přes čtyřicet let a spíše blíž k padesátce, jako třeba já. Nebo David Kříž, kterýmu je pětačtyřicet a byl výborný fotbalista. Teď trénuje mladší dorostence ve Vyškově. Takže, když nám to vyjde a sejdeme se na zápase oba, tak nás trenér postaví na hrot. Když David nemůže, hraju stopera. Zrovna tenhle zápas to vyšlo tak, že jsme hráli na dva hroty. Je to na pohodu, dáváme si balóny, bavíme se hrou. Je to bez faulů, bez nějakých přehnaných emocí, jako abychom se s někým hádali. Teď to víc připravoval David mně, takže jsem dal čtyři góly a vrátil jsem mu jeden,“ chválí spoluhráče a trenérského kolegu.

Nahrál na provokačku, popíchnutí… Nechce se věřit, že by Jan Trousil hrál fotbal bez emocí, bez zdravé agresivity, kterou oplýval jako prvoligový hráč a pak ji ordinoval svým svěřencům. A vyžadoval ji často i z lavičky velmi očividně a důrazně.

„Ne, opravdu na sebe tak tvrdý nejsem. (úsměv) Je to tady čtvrtá třída, takže se opravdu jdeme jen proběhnout, abychom se aspoň trochu hýbali. Je to fakt na pohodu. Vemte si, že většinou nás pískají rozhodčí kolem sedmdesáti let. Takže k nim mám velkou úctu a nikdo nechceme, aby se to k něčemu zvrhlo. Určitě je to spíš taková hra starých pánů, ale chceme, aby sem lidi přišli rádi, podívat na fotbal, pobavit se, vidět hezké góly, k tomu aby si dali tu klobásu a pivo. Možná je to tedy naopak, my na hřišti se přizpůsobujme této příjemné atmosféře v okolí,“ nechává jako námět k přemýšlení.

V první lize nastřílel Jan Trousil z pozice stopera šestnáct gólů. Takovým jeho typickým byla přesná hlavička po rohovém kopu nebo trestném kopu od postranní lajny. Z hrotu zbýšovského útoku se samozřejmě „sortiment“ zakončení zpestřil. Trefil se dokonce z volného přímého kopu.

„Hlavičky ano, ale jasně, přidávají se k tomu trestňáky, občas si vystřelím ze hry z dálky, nebo se prokombinujeme do šestnáctky soupeře. Ale je to fakt opravdu zase na pohodu. Trestňáky dost často rozehráváme a snažíme se vymýšlet nějaké blbosti a dotrkat to do prázdné branky. To, že jsem dal čtyři góly vůbec neznamená, že jsem nějaký kanonýr, nebo že by se to hrálo na mě. Naopak, nejsem ten typ, který si chce za každou cenu dát góla a odhání kluky od trestňáků. Spíš mě baví to těm klukům připravit. Třeba, těm kteří si gól ještě nedali, nebo jich mají málo. Posíláme je na penalty, včetně gólmanů. Zkrátka, aby z toho pak měli všichni radost,“ zdůrazňuje.

Když se přestěhoval do Zbýšova, hrála se tu solidní pozice ve třetí třídě. Před předchozím ročníkem se ale klub přihlásil jen do čtvrté a i podle zkušeného prvoligového matadora je to prý rozumné rozhodnutí. O nějakém návratu výš se ve Zbýšově nemluví, i když nyní je na druhém místě za béčkem Slavkova.

„Ne, ne, my jsme si sami odsouhlasili, že by to nemělo smysl. Těch mladých kluků tady fakt moc nebylo, není a asi nebude. Ve čtverce bylo loni jen osm mužstev. Tohle bylo pro to naše složení mužstva ideální, prostě jsme si my starší šli občas kopnout. Mladí nás vlastně jen doplňují. Teď se to vrátilo na dvanáct mužstev a těch zápasů je víc, ale ten smysl pořád platí. Ti mladíci jsou ve věku od nějakých devatenácti do jednadvaceti roků, jsou samozřejmě rychlejší a taky fotbalovostí tu čtverku převyšují. Opravdu je radost s nimi hrát. Stačí dát jim balón dopředu, zaběhnout si a dostanete to kvalitně zpátky. Ti kluci mají na víc, takže nepředpokládáme, že tady zůstanou, budou chtít jít někam výš. A my jim v tom bránit nebudeme. Naopak, podpoříme je a budeme mít radost, když se někde chytí. Jenže náhradou za ně zůstanou starší kluci… Takže nepředpokládám, že by ve Zbýšově v dohledné přišel nějaký fotbalový boom. Na postup jede Slavkov. My zůstaneme u toho, že se scházíme pro radost z fotbalu,“ uzavřel už jednou vyřčenoým tvrzením.