Ofenzivního záložníka Lukáš Procházku si fandové mohou ještě dobře pamatovat z nedávných působení v krajském přeboru v Bučovicích a v Rousínově. Proto „sešup“ teprve v jednatřiceti letech z nejvyšší krajské až do nižších okresních soutěží poněkud překvapuje. Takže rozhovor nemohl začít jinak, než na toto téma.

„Podle mě nastal pravý čas vrátit se domů. Tam, kde jsem začínal s fotbalem. Tedy do Křenovic a teď tu tedy hraju třetí třídu. Vůbec mně to nevadí. Já už si ve fotbale nechci nic dokazovat, své cíle jsem si splnil a chci se fotbalem jen bavit. A nejpádnějším argumentem byl ten, že za béčko chytá můj taťka. Už dřív mě moc lákalo zahrát si s ním v jenom mužstvu a teď se mně to tedy plní. Komu se něco takového poštěstí! (úsměv) Takže dokud on bude chytat, tak já s ním budu pokračovat co nejdéle,“ vysvětlil návrat na mateřský trávník.

Křenovickému áčku se tento podzim mimořádně daří. Vyhrálo deset zápasů a první body ztratilo až v tomto posledním víkendu remízou v prestižním souboji s Letonicemi. Ani tato bilance prý Procházku nemotivuje.

„Upřímně, fakt mě to teď neláká. Ano, áčko teď hraje skvěle. Kluci tam mají výbornou partu a já se jim do toho zatím nehodlám vměšovat. V béčku jsem docela spokojený a klukům v áčku přeju, ať se jim daří a ať to dotáhnou k postupu. Já jsem opravdu zatím hráčem béčka,“ znova upřesnil.

Zřejmě i proto, že se mu v béčku mimořádně střelecky daří. Němčanskými čtyřmi góly se prostřílel na druhé místo kanonýrů této soutěže. O jednu branku za čtrnáctigólového Dalibora Nohela ze Slavíkovic. A to prý v útoku nastoupil poprvé…

„Nejsem si jistý, ale s velkou pravděpodobnosti jsou čtyři góly můj střelecký rekord u mužů a ve fotbale. Ve futsale a někdy za žáky jsem už dal i víc gólů. Zatím jsem ani nebyl klasickým útočníkem. Nastupuju tam, kde je to momentálně potřeba. Hrál jsem už i stopera nebo střed zálohy. S Němčany to bylo poprvé v útoku, protože kluci mně řekli, že stejně běhám furt někde vpředu tak, mě tam dali ‚oficiálně‘ (úsměv). Vypadá to, že se mně dařilo, a tak doufám, že tam už zůstanu. I my v béčku máme dobrou partu, takže, když bude potřeba, tak určitě nastoupím jinde,“ ujišťuje.

Ve výčtu třinácti gólů je kromě čtyřky do němčanské sítě, také hattrick v zápase s Nesovicemi. Ten ovšem na vítězství nestačil. Domácí prohráli kuriózním výsledkem 7:9.

„Fakt to bylo tím, že nechytal táta, ale náhradník. (úsměv) Ale vážně, opravdu takový zápas jsem ve fotbale ještě nikdy nezažil. Dopředu bych nevěřil, že může vzniknout tak divoké skóre. Ve futsale nejsou podobné přestřelky ničím výjimečným, ale ve fotbale? Asi jsme dostali několik laciných gólů, ale musím uznat, že se nám celkově vůbec nedařilo. Sami jsme mohli dát víc gólů, moře šancí jsme pozahazovali a naopak soupeři je nabízeli a on je využíval,“ komentoval fotbalovou výsledkovou raritu.

Pokud tady několikrát zmínil futsal, pak zřejmě i tento halový fotbal je jednou z příčin, proč se netlačí do křenovického áčka. Ve futsale je členem kádru druholigového Amoru Kloboučky Vyškov.

„Hrávám za áčko a béčko a když je potřeba, i za céčko. Teď v novém ročníku jsem ve druhé lize odehrál celý zápas v Hodoníně s Tangem a doma proti Žabinským Vlkům polovinu. I v Amoru nastupuju tam, kde je potřeba. Teď už trénuju s áčkem a jak skončí fotbalové soutěže, tak věřím, že se do futsalu zabořím ještě víc a že se do toho dostanu naplno,“ naznačuje své zimní plány.

Jako odchovanec Křenovic si zahrál dorosteneckou krajskou soutěž v Šaraticích, do mužů naskočil ve Slavkově, když ten ještě stabilně hrával I. A třídu. V Bučovicích stihl nejslavnější klubové období s účinkováním v krajském přeboru. Po tom, co spadly, přestoupil do Rousínova, což považuje za svoji nejlepší fotbalovou štaci.

„Když jsem tam přišel, zrovna moc se nám nedařila. Se mnou tam bylo hodně dalších nových kluků a trochu déle trvalo, než si to všechno sedlo. Pak to ale stálo zato. Začali jsme vyhrávat a stoupali tabulkou nahoru. Mám opravdu vynikající vzpomínky. Utvořila se superparta, bylo tam skvělé zázemí. Vůbec na nic si nemůžu stěžovat, špičkové vedení klubu, všechno v naprostém pořádku. Ale pak jsem se prostě rozhodl vrátit domů…“ připomněl začátek tohoto povídání.