„Tři góly v jednom zápase jsem za kariéru určitě dal víckrát. Ale kdy a komu to bylo naposledy, to si fakt nevzpomenu. Musí to být víc než rok a asi to bylo v béčku Vyškova. Na osobní rekord si ale pamatuju velice dobře. Šest gólů je přece jenom výjimka. Bylo Vojkovicím v krajském přeboru za Rousínov. Může to být tak pět roků, ale i víc. Mám dojem, že jsme tam vyhráli 8:1 nebo 9:1. Oni tehdy byli v rozkladu a myslím, že pak sestoupili. To sice cenu toho rekordu trochu snižuje, ale vzpomínky jsou to příjemné. A tento hattrick je taky výjimečný, kompletní. Skóroval jsem pravou i levou nohou a hlavou. To se mně určitě povedlo poprvé v životě,“ říká v květnu třicetiletý fotbalista.

Svého času se ve Vyškově chodilo na bratry Ličkovi. Spolu s Martinem si tady zahráli Moravskoslezskou ligu. Po velkém vzestupu klubu Martin zůstal v béčku, Pepa přestoupil do Rousínova. Odmítá tvrdit, že to bylo jen proto, že tehdy studoval vysokou školu.

Josef Lička_kanonýr-osobnost DeníkuJosef Lička_denik-630½r-osobnost DeníkuZdroj: Deník/Zdeněk Vlach

”žTak úplně bych to neřekl. Vyškov je malé město, takže tady na sebe všichni všechno víme. (úsměv) PřesnějšÃ­ tedy je, že jsem na třetí ligu už prostě neměl. Do Vyškova došla těžká konkurence a začala se tu měnit celá filozofie práce klubu. Tak jsem raději odešel do Rousínova do krajského přeboru. A zažil jsem tu opravdu krásné časy. Střelecky mně to šlo. Já si přesnou bilanci nevedu, ale mám dojem, že nejvíc jsem za sezonu dal tak šestnáct sedmnáct gólů. Někde vpředu toho pořadí jsem se pohyboval vždycky. Pamatuju si, že pořád jsem naháněl Radima Zárubu z Moravské Slavie, který dával i přes dvacet gólů. On hrával futsal, ale vždycky když přišel na nějaký zápas Morendy, tak dal pět gólů a zase na několik kol zmizel,”œ vzpomíná.

Z Rousínova se nakrátko vrátil do vyškovského béčka a odskočil si „vydÄ›lat“ do Rakouska. V Tatranu je zpÄ›t od letošního léta a pÅ™iznává, že se hodnÄ› rozhodoval, zda nejít za bráchou, který pÅ™estoupil do Drnovic. A rakouské angažmá si prý moc pÅ™ipomínat nechce.

”žByl jsem tam jen půl roku. Přišel jsem do týmu, který byl poslední a měl nějakých šest bodů, a za toho půl roku jsme nezískali ani jeden. Pro mě teda dost trpká zkušenost. Všechno tam bylo špatně, včetně komunikace s hráči, i když jim vlastně nemůžu moc vyčítat. Ta úroveň byla opravdu hodně dole, myslím, že to byla nejnižšÃ­ nebo druhá nejnižšÃ­ rakouská soutěž. Jít tam bylo moje nejhoršÃ­ fotbalové rozhodnutí. Když jsem se pak vracel, měl jsem jako volný hráč možnost vybrat si kam půjdu. Vyškov už nepřipadal v úvahu a v Drnovicích už si mladí kluci v áčku vytvořili vlastní partu. Brácha mně nadával že jdu do Rousínova. Ale já si myslím, že tak, jak jsem udělal největšÃ­ chybu, když jsem šel do toho Rakouska, tak tohle rozhodnutí, tedy vrátit se do Rousínova, zase byla ta nejlepšÃ­ volba. Tady jsem spokojený. Tady v béčku jsou teď kluci, kteří to vlastně táhli se mnou v áčku. Ta osa je skoro stejná, oprášili jsme tu skvělou partu, baví mě to hodně,”œ vysvětlil důvody návratu do zelenobílých barev.

Nejen fandové Tatranu se možná ptají, proč nastupuje jen béčku. Odpověď v podstatě dává sám Lička.

„Takovou nabídku jsem nedostal a sám jsem se nikam cpát nechtÄ›l. Nakonec, teď už mám o deset nebo možná i patnáct kilo víc (úsmÄ›v), takže jsem o tom nÄ›jak neuvažoval. Možná, kdyby bylo potÅ™eba, tak bych byl schopen pomoc. Ale asi to opravdu není na stole. V béčku je pohoda. Hrajeme pro radost. A po zápase si zajdeme na pivko. A samozÅ™ejmÄ› funguje i kasička. Když jsem šel s Brankovicemi v devadesáté minutÄ› sám na brankáÅ™e, tak jsem pÅ™esnÄ› slyšel z našÃ­ lavičky »pojď si pro ten hattrick« a skoro jakoby nÄ›kdo cinkal pokladničkou. No, není to paráda! Od vedení nÄ›jaké konkrétní úkoly nemáme, nebo aspoň necítím, že by vedení klubu do toho nÄ›jak zasahovalo. Ale myslím si, že kdyby se postupovalo, tak by se tomu nikdo nebránil,“ naznačil a ujistil, že „poplatek“ do šatny složil velice rád.

Jako někdejšÃ­ přední kanonýr krajského přeboru je samozřejmě v okresním přeboru středem pozornosti obránců. Sedm gólů ho těšÃ­, ale nějaký konečný limit, nebo útok na krále střelců si neplánuje.

”žUrčitě by bylo hezké být nejlepšÃ­m střelcem, ale góly jsou góly a body jsou důležitějšÃ­. Když to vezmu třeba s tím Slavkovem. Doma jsme prohráli a je to jediná prohra co máme. Já jsem šel sám na brankáře z velkého vápna a zkoušel jsem jakýsi dloubáček. Nic z toho nebylo. Vedli jsme 1:0 a kdybych to dal, tak mohl být zápas vyřešený. Místo toho jsme se trápili a nakonec mám to Slavkov otočil. Takže ještě jednou, góly jsou jedna věc, ale počítají se body,”œ potvrdil své týmové priority.

Už nesplnÄ›ným tajným pÅ™aní asi zůstane zase zahrát si s bráchou v jednom mančaftu. I když jedna varianta tu stále ještÄ› je – Old Boys, stará garda.

”žNo, to máte pravdu, to mě nenapadlo. Mistrák už asi nestihneme. Dokonce si myslím, že Mates s tou svojí kariérou už brzy sekne. On už se teď hlavně věnuje rodině, která se mu rozrostla z nuly na čtyři. Tedy v počtu dětí. No a já sice jsem v tomto směru aktuálně na nule, ale třeba taky rychle skočím aspoň na tři. (úsměv) Takže ten původní plán zahrát si ještě někdy spolu už asi musíme opravdu odložit na ty staré pány. No vidíte, i na to se už teď těšÃ­m,”œ ujistil.

O víkendu zavítá rousínovské béčko do Lysovic, které které jsou nováčkem okresního přeboru. A skupinu III. třídy vyhrály s úctyhodným náskokem šestnácti bodů před Moravskými Málkovicemi a s impozantním skóre 123:8. Z dvaadvaceti zápasů prohrály jediné a jednou remizovaly. A v přeboru ve spanilé jízdě pokračují - čtyři zápasy tři výhry, jedna remíza, skóre 9:2. Pepa Lička dobře ví, že udržet svoji střeleckou normu proti takové kvalitě bude mimořádně obtížné.

”žTam jsou Jara Grim a Roman Smutný. To je jiná liga, takže tam nějaký můj hattrick asi nehrozí. Ale, jak jsem říkal, půjde nám o body”¦”œ uzavřel toto povídání.