Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Ano, je to můj střelecký rekord a za hodně dlouhou dobu. Snad od žáků. Za muže jsem nedal ani hattrick, natož čtyři góly v jednom zápase. Takže pro mě určitě velký úspěch a doufám, že to příští víkend doma zopakuju,“ nezastíral upřímnou radost.

Normálně hráč základní sestavy áčka posílil rezervu na podzim potřetí. Byla z toho nejvydařenější partie, o které se obšírně a skoro s nadšením rozhovořil.

„Pro mě to fakt byl parádní zápas. Sice jsem ze zápasu áčka došel dost vvšťavený, ale tím, že v Bohdalicích je malé hřiště, tak jsem věděl, že se tam nebude muset moc běhat. Že to bude spíš o nahrávkách po zemi, žádné sprinty, jako třeba na našem letišti v Brankovicích. Ale stejně jsme počítali s tím, že to bude těžký zápas. A doopravdy nebyl až tak jednoznačný, jak napovídá konečné skóre. Navíc hřiště bylo hodně hrbolaté a místy i blátivé. My jsme hráli v neděli a v sobotu tam mělo mistrák jejich áčko. Pršelo, takže to pořádně rozdupali. Řekli jsme si, že na ně musíme vlítnout, aby se nestačili chytit. A povedlo se. Dost rychle jsme dali dva góly, a to je asi rozhodilo. My jsme si na hřišti rozuměli a myslím, že jsme neudělali žádnou velkou chybu. Všichni kluci hráli výborně a skvěle zachytal brankář Martin Navrátil. To je taky pomocník z áčka. Jak jsem naznačil, oni zas tak slabí nebyli. Do nějaké velké šance je naše dobře pracující defenzíva sice nepustila, ale poměrně nebezpečně stříleli ze středních vzdáleností a některé akce nám udělaly problémy. Jara Kolečkář se z útoku stáhl trochu dozadu a dopředu rozdával dost dobré balóny. Ale hru jsme měli v moci my. Vpředu jsme si výborně rozuměli s Michalem Novotným, ale hlavně proto, že jsme ze středu zálohy dostávali výborné míče. Hlavně od Dominika Jaška. Doufám, že se to tak povede i příští víkend doma proti Račicím a za áčko proti Pačlavicích. To bude těžké utkání, minule jsme tam prohráli, tak jim to musíme vrátit,“ popsal svůj rekordní zápas.

V áčku nastupuje na hrotu útoku, v B týmu tam, kde je to momentálně potřeba. Prostě, jak se mužstvo na zápas sejde, nebo spíš nesejde. V Bohdalicích mohl hrát svůj post a čtyři góly potvrzují, že jako áčkař ani ve čtvrté třídě nic neošidí.

„Nejlíp se cítím na hrotu, ale nedělá mně problém hrát i víc zezadu. V dorostu jsem hrával středního záložníka. Teď se u nás ty posty dost točí, protože máme hodně marodů a zraněných. Takže hraju i jinde. Ve čtvrté třídě je to samozřejmě o hodně jednodušší. Na všechno máte víc času i prostoru a fakt to není ani taková dřina. Je to pomalejší a pro mě je to spíš takový trénink, jdu se tam spíš vyběhat a uvolnit. Je tam vyloženě kamarádská parta a po zápase si vždycky parádně pokecáme,“ usmívá se.

U jména Proniuk je v brankovické víkendové střelecké listině ještě i šestý gól. V Bučovicích v šedesáté minutě zvýšil na 2:0 Jiří Proniuk. Danův strýc. V datu narození má zapsán ročník 1975 a je samozřejmě velkou a respektovanou ikonou fotbalu v obci. Nejen věk mu přisuzuje i roli té pověstné trenérovy prodloužené ruky na trávníku.

„Trenérem je Radek Pištělák a Jirka mu samozřejmě pomáhá. Není to sice pozice oficiálního asistenta nebo hrajícího trenéra, ale poslouchat ho musíme. Co řekne, to sedí a určitě nedělá rozdíly v hodnocení. Kamarád nekamarád, rodina nerodina. Nemám žádná privilegia. Když udělám chybu sjede mě jako každého jiného. Teď už nehrává v základu, ale když je potřeba, jako teď v Bučovicích, tak tam vlítne a rozhodne zápas. Pořád to hodně umí a v každém případě si vždycky to svoje uhraje,“ chválí strýčka.

Dvaadvacetiletý fotbalista začínal do míče kopat v přípravce v Brankovicích. Za žáky hrál dva roky ve Vyškově, když končil v dorostu odmítl nabídku z Rousínova. Jako promarněné šance to ale necítí a v mateřském klubu je naprosto spokojený.

„Ve Vyškově jsem se zranil a na víc než rok jsem musel s fotbalem skončit. Když jsem se vrátil, byli už moji vrstevnicí fotbalově dál. Proto jsem se vrátil zpátky do dorostu Brankovic. Pak jsem měl nabídku do Rousínova, ale to už bylo v době, kdy pro mě fotbal nebyl jasná priorita. Opravdu fotbal už neprožívám tak, jako dřív a mám jiné zájmy a starosti. Takže zůstávám v okresním přeboru a fotbalem se vyloženě bavím,“ ujišťuje.

Brankovický fotbal už více sezon zpátky patří k lepšímu průměru okresního přeboru a několikrát se objevily i náznaky boje o postup do I. B třídy. Tahle varianta podle mladého kanonýra prý aktuální není.

„Kdyby se zadařilo, tak bychom po tom asi šli, ale myslím si, že naše vedení to v plánu nemá. A nám taky okresní přebor úplně stačí. Minulou sezonu jsme hráli klidný střed tabulky a letos to vypadá taky tak. Myslím, že tým s postupovými ambicemi bychom asi postavit dokázali, ale opravdu to na stole není. Béčko je na tom trochu líp, je třetí. Jenže ty dva týmy, co jsou nad nimi, jsou kvalitou někde jinde. Já jsem se s nimi potkal. Nechci za kluky z béčka moc mluvit, ale myslím si, že pokud udrží to třetí místo, že jim to bude stačit a budou spokojení, když když budou víc vyhrávat než prohrávat,“ jen naznačil současné klubové cíle.

Také kabiny obou brankovických mužstev mají svého pokladníka. Vystavená béčková „faktura“ na jméno Daniel Proniuk za čtyři góly ale na proplacení čeká…

„Zatím mě to nestálo nic. Po zápase se mně podařilo rychle zmizet. (úsměv) Ale teď má béčko doma Račice a áčko Pačlavice. Tam už to nepůjde a v kabině i ty Bohdalice určitě dohrajeme,“ počítá Proniuk mladší s dorovnáním „dluhu“.