Mezi kanonýry v této rubrice je určitě raritou. Dosud všichni jeho předchůdci se do střeleckých listin svých týmů zapisují skoro pravidelně, on v této sezoně teprve podruhé. Do své rekordní kanonády zaznamenal jen jeden gól. Na podzim při vítězství svého týmu v Nesovicích pečetil v 78. minutě tři body střelou na 2:0.

„Je to tak. Zatím jsem nikdy moc branek nedával, i když jsem hrával hrotového nebo podhrotového hráče, případně zleva nebo zprava ze zálohy. Takže se zdá, že mně v sobotu přály hvězdy (úsměv) a poprvé to vyšlo nějak líp. Dá se říct, že až na tři góly, které považuji za pěkné, tak ten zbytek, to prostě vždycky ke mně nějak propadlo a prostě jsem to jen dorazil. Jak se říká, zadařilo se,“ odmítá nějaké větší gratulace.

Osm gólů je jeho střelecký rekord, který navýšil čtyřikrát!

„Doteď jsem dal maximálně dva góly v jednom zápase. Teď to tam fakt padalo. Do čtyřicáté minuty jsem hrál na hrotu. Po čtvrtém gólu mě trenér vystřídal, ale znovu jsem nastoupil hned od začátku druhého poločasu. Dolů jsem zase šel v nějaké 62. minutě, kdy jsem už měl sedm gólů. Už jsem tam jí neměl, ale uprosil jsem trenéra, aby mě dal ještě nějakou tu minutku. Pustil mě tam asi v 75. minutě a přidal jsem ještě ten osmý gól,“ popsal vznik rekordní série.

Když už padne osm gólů, pak to samozřejmě není daleko k deseti. Kanonýr týdne připouští, že i to se mohlo stát, protože nějaké šance zahodil. Ale, že by to měl nějak v podvědomí a za tou magickou desítkou ho to táhlo, to odmítá.

„Popravdě, určitě jsem měl aspoň jednu tutovku, když jsem šel sám na gólmana z půlky. To bylo asi za stavu 6:0, kdy jsem už měl na kontě pět gólů. Takže jsem byl trochu smutný, že jsem mohl mít dva hattricky. Ale nakonec jsem i ten druhý stihl. Na hřišti o tom moc nepřemýšlíte, ale po zápase si to samozřejmě uvědomíte. Že jich mohlo být devět a ještě hezčí by bylo to zaokrouhlit na deset. Ale člověk musí být rád i za těch osm, to se asi podaří jednou za kariéru,“ potvrzuje spokojenost s dosaženým výsledkem.

Vojta je odchovancem šlapanického fotbalu a ze Šlapanic do Komořan pořád dojíždí. Tady se prakticky obnovila jeho fotbalová kariéra, protože po žácích v rodném městečku hrál za dorost jen půl roku v Podomí u Brna. V dresu mužů Komořan a se poprvé objevil v roce 2019.

„Ano, dorost jsem prakticky přeskočil. Do Komořan mě dotáhl bývalý spoluhráč Honza Šrámek, ale rozhodující bylo »laso« našeho současného kapitána Ladislav Štercla. Oslovil nás s argumenty, že je tam skvělá parta a skvělé zázemí a že nás to tam určitě bude bavit. No a už jsem tu čtvrtý rok. A jsem opravdu hrozně spokojený. Měl pravdu, parta je vynikající,“ zdůraznil.

Komořanské áčko je aktuálně členem skupiny lepšího středu tabulky okresního přeboru. Čtyřiadvacetiletý Hermann má na kontě několik startů a nemyslí si, že by mu osm gólů Křižanovicím zajistilo posun do jeho širšího kádru.

„Na podzim jsem do áčka párkrát naskočil na pár minut. Teď na začátku jara bylo áčko několik zápasů bez trenéra, protože před soutěží odstoupil Petr Kalousek. Teď je tam Stanislav Píšek, ale já si myslím, že pro mě se tím nic nemění. Chci dobře hrát za béčko a áčku vždycky rád pomůžu, když to bude potřeba,“ ujistil.

I mnohem menší střelecké hody někdy mívají pro autora i „neblahé“ následky. Střelec ještě ani nevyzuje kopačky a už mu pokladník kabiny mává před nosem kasičkou. Osm gólů by v některých mužstvech stálo slušný balík. V tomto případě to ale bylo spíš naopak.

„Dřív jsme to taky zavedené měli, tedy poplatky za góly, žluté a červené karty. Jenže jsme nebyli schopni najít toho pravého člověka, teda takového klasického nekompromisního výběrčího, který by byl schopný ty jednotlivé hráče donutit, aby do fondu ty pokuty platili. Takže ta pozice kasíra už asi dva roky není obsazená. Asi bych fakt platil hodně. Místo toho mně kluci nabídli, že za každý gól dostanu panáka. Tak jsem si dal dva a ostatní jsem s díky odmítl,“ s úsměvem ujistil nový vedoucí muž interní tabulky střelců komořanského béčka. S devíti zásahy o jeden vede před Martinem Chládkem a o čtyři před Františkem Hlavsou.