„Samozřejmě, že přebor chceme vyhrát! Proto celou sezonu pořádně dřeme. Když dvakrát vyhrajeme, tak jsme první. Ale není jen fráze, že poslední krok bývá nejtěžší a že každý zápas je úplně jiný. V neděli hrajeme Němčanech a příští týden doma s Křižanovicemi. Teoreticky to může vypadat nadějně, ale víme, jak často i výrazně papírově slabší tým, než v jaké pozici vůči nám jsou tito naši soupeři, porazí jasného favorita. Takže půjdeme za tím a je pravda, že to máme ve svých rukou,“ mírní emoce v postupové otázce nejlepší střelec aktuálního lídra tabulky okresního přeboru.

Jeho fotbalová dráha, to je skutečný příběh. Jako rodilý Brňák hrál od minižáků a až do přechodu do kategorie dospělých ve Startu Brno. Pak na více než deset let pověsil kopačky na hřebík. Návrat na trávník v otnickém dresu hned v prvním kole tohoto ročníku okresního přeboru okořenil hattrickem s Letonicemi. A ještě kurióznější je, jak se v kádru áčka objevil.

„Vlastně ani nemůžu říct, že jsem tehdy kariéru přerušil. Jednoznačně jsem skončil a věnoval se jiným věcem. Když jsem se teď přestěhoval do Otnic, chodil jsem si se synkem začutat na hřiště. Tam mně viděl pan Matoušek a protože ho asi zaujalo kolik mám vlasů (úsměv), tak mně nabídl chodit si zahrát se starými pány. No prostě vypadám starší. Oni že se scházejí každý čtvrtek. Tam se mě zase trenér áčka Michal Kašpařík zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit s nimi. Po několika trénincích mě postavili do přípravného zápasu a potom, díky velké marodce na začátku sezony, jsem nastoupil hned v prvním mistrovském utkání. A hned jsem dal tři góly,“ vzpomíná Jozífek a k těm třem gólů v dalších zápasech přidal pětadvacet.

Ty poslední čtyři branky Velešovicím jsou jeho střeleckým rekordem mezi dospělými. V žácích mu to prý pálilo dost dobře, ale s úsměvem přiznává, že postupně se z útoku přesunul spíš na střídačku. Otnice na jeho fotbalovém půstu rozhodně vydělaly. A Jakub sám zdůrazňuje, že on taky, že tu našel skvělou partu. Úplně jinou, než co zažil.

„Patrija v městském klubu a na dědině? No to je rozdíl sto a jedna! Obrovský. Tady na vesnicích, a myslím si že kór v Otnicích, kluci drží absolutně při sobě, jsou to od malička kamarádi, jeden na druhého nedají

dopustit. Je tady takové to zdravé štengrování, ale jeden za druhého by dal ruku do ohně. V Brně jsou hráči většinou posbíraní po celém městě, to klubové srdíčko tak nebije. Skončí zápas a každý si jde po svém, tady ta parta zůstává pořád spolu,“ zdůrazňuje dvaatřicetiletý útočník.

Dlouhá léta se o střeleckou potenci otnického mužstva staral současný hrající trenér Michal Kašpařík. Zdá se, že pomyslný „štafetový kolík“ je v dobrých rukou…

„On by měl patřit do této rubriky spíš než já. Michal to je ta klasická, pravá ikona otnického fotbalu. Co jsem slyšel, tak v zápase dal i sedm gólů a dává jich dost pořád. Že bychom nějak soutěžili, to rozhodně ne! Naopak, já k němu chovám obrovský respekt, tady žádné hecování nepřipadá v úvahu. Je to úplně jinak, od něho se můžeme něco naučit. A navíc góly, ty my tady chápeme jako dílo celého týmu,“ odmítá Jakub Jozífek nějaké mimořádné zásluhy na současném postavení svého týmu.