„Kdybych nebyl dřevák, tak bych dal klidně osm gólů,“ s úsměvem odmítal gratulaci.

Tak čilý, jak Patrik Holomek sice nebyl, ale k podobné bilanci mu chybějí jen dvě soutěže. Navíc má starty v české akademické reprezentaci, když si jako vysokoškolák dvakrát zahrál na světové letní univerziádě. Dres národního mužstva oblékal i v mládežnických kategoriích.

„Góly přesně spočítané nemám, ale dával jsem je ve všech soutěžích, které jsem hrál. Chybí mně jen krajský přebor a IV. třída. Do kraje se už asi nepodívám, ale čtverka se furt ještě dá stihnout,“ upozorňuje rovněž s humorným podtónem.

Rodák z Lulče je jedním z odchovanců Drnovic z doby, kdy nastupovaly cestu na výsluní. Prošel všemi mládežnickým kategoriemi a v prvním roce coby muž si zahrál první ligu. Tu pak ještě vyzkoušel ve Zbrojovce a na Kladně. V nejvyšší soutěži má kontě má 34 zápasů. V nižších soutěžích pak nastupoval v divizní Lipové, Vyškově, Dostě Bystrc, Fulneku, Hanácké Slavii Kroměříž, třetiligovém rakouském SC Ost Bahn, poslední tři roky v I. A třídě v Rajhradicích a od tohoto podzimu tedy v Lysovicích.

„Mé nejlepší období asi bylo to úplně první v Drnovicích. To byla krásná doba, fotbal tu šel pořád nahoru. Příjemné byly i ty poslední roky v Rajhradicích. Tři čtyři roky jsme hráli o postup, ale vždycky se to nějak zvrtlo. I v minulé sezoně jsme měli dobře našlápnuto, ale ten konec jsme pokazili. S mým odchodem to ale vůbec nesouvisí. Už se mně prostě nechtělo každý víkend courat s fotbalem po celé Moravě. Chci se teď víc věnovat rodině, dětem, a hrát hlavně pro zábavu. Lysovice tohle všechno umožňují. Je tu výborný tým a pokud se nám budou vyhýbat zranění a jiné absence, tak můžeme uvažovat i o návratu do okresního přeboru. Mužstvo na něj tady určitě je,“ jen naznačuje své pravděpodobné úkoly v novém působišti.

Smutný sám nikdy vyloženým kanonýrem nebyl. Nastupoval převážně v záložní řadě. V nejvyšší soutěži má z Drnovic jediný zásah. Lysovice po dvou kolech díky jeho hattricku vedou svoji skupinu. Mají o dvě branky lepší skóre než druhé Moravské Málkovice.

„Můj střelecký rekord to není, tři góly v jenom zápase jsme dal už vícekrát. V divizi za Vyškov a Lipovou to dokonce byly čtyři. Prostě někdy vám zápas střelecky vyjde, jindy ne,“ připomíná.

Bohatou kariéru a výkony Romana Smutného poměrně často limitovala zranění. On sám to i s odstupem času bere reálně. Zraněním se ve fotbale prostě vyhnout nejde.

„Já myslím, že to není až tak extrémní. Znám kluky, kteří si v tomto směru prošli horšími věcmi. Samozřejmě jsem si přál vrátit se do první ligy, ale už když už jsem hrál v Kroměříži, tak jsem si uvědomoval, že to do ligy asi už zpátky nepůjde. Pak jsem si v Rakousku utrhl přední křížový vaz v koleně a po návratu do Vyškova v zápase v Rosicích ve druhém. A oba menisky. To byla dvě největší zranění a po tom druhém už jsem definitivně věděl, že na vyšší úrovni už prostě pokračovat nemůžu. Ale určitě jsem rád, že jsem si mohl zahrát nižší soutěže,“ odmítá nostalgii.

V dubnu Smutný oslavil sedmatřicáté narozeniny. Fotbal jednoznačně chápe jako zábavu. Pro sebe i fanoušky. „Přijďte na nás v neděli do Kučerova. Tam to bude klasické derby, určitě velký boj, a taky klobásky a pivko…“ přidává zajímavou pozvánku.