Pro odchovance drnovického fotbalu Lukeštíka pětka není střeleckým rekordem. Před dvěma roky dal Opatovicím ještě o jeden gól víc, když jeho tým vyhrál 7:1. Tuto metu mohl dokonce překonat. Je určen na penalty, ale tentokrát se ani k jedné ze dvou nařízených pro jeho tým nepostavil.

„Pamatuju si, ale už nevím komu a určitě to nebylo v mistráku, že jsem dal v zápase devět gólů. A ty penalty? Ano, kopu je většinou já. Ale před zápasem bylo s trenérem domluvené, že kdyby byla penalta, šel by na ni jeho brácha Kamil Gryc, kterému se v týdnu narodilo dítě. Tu druhou jsme nechali brankáři Ondrovi Kostelkovi, aby si taky dal gól. Oba ji proměnili. Já jsem tentokrát nastoupil ve středu zálohy a dopředu jsem šel až na posledních deset minut. Za ně jsem stihl dát ještě čtyři góly,“ popsal střelec způsob, jak rozšířil své střelecké konto na celkem 23 gólů.

Dávat góly bohdalickému béčku se letos nejeví, jako nějaká mimořádně obtížná záležitost. Oni jich ve dvaceti zápasech dostali 101. David připouští, že rozhodně lepší bilance je jeden gól, když vyhrajete 1:0.

„Já to vidím ještě jinak. Za mě je nejlepší dát tři góly a vyhrát 3:0. (úsměv) Při 17:0 mně ty góly opravdu nijak zvlášť netěšily. Ale musím vyzvednout Bohdaláky. Nehráli v devíti nebo osmi, jak se mě kdosi ptal, ale celý zápas v jedenácti. Já jsem jim hned po utkání říkal, že jsou borci, že to nezabalili. Klidně se jich mohlo několik zranit. Zápas by se nedohrál a určitě by to nebyl takový výprask. Klobouk dolů,“ ocenil druhý nejlepší kanonýr A skupiny III. třídy.

Lysovice byly zvyklé hrávat okresní přebor. Dokonce ještě nedávno na jeho špici. Tam se pohybují i ve trojce. Na vedoucí Hoštice-Heroltice ale v závěru soutěže ztrácejí čtyři body a mají i horší bilanci vzájemných zápasů.

„Já vždycky před sezonou chci soutěž vyhrát, i když si třeba nejsem jistý, že bychom na okresní přebor měli. Tento rok určitě ne, ale v příští sezoně se o postup určitě pokusíme. Letos tam už šance není. Hoštice navíc mají zápas k dobru. Ale hlavně mají výborný tým a hrají dobrý fotbal!“ uznal třiatřicetiletý fotbalista.

S jeho jménem si vyškovští fanoušci okamžitě vybaví i jeho úspěšné působení ve futsalovém druholigovém Amoru. Jeho dres v lednovém přestupním termínu vyměnil na divizní FC Kozlany-Bohdalice, což je praktický nástupce bývalého a slavnějšího FC Pivorar Vyškov. Také v halách vykazuje výbornou střeleckou potenci, víc než jeden gól na zápas.

„Přestoupil jsem tam v podstatě na druhou polovinu soutěže. Góly jsem dával a tam toho bude víc. Ale kolik přesně, to fakt, nevím. Statistiku si nevedu. To ani ve velkém fotbale. Dřív jsem to sledoval, ale teď už to za tak podstatné nepovažuju. Ale jako tým jsme byli dobří, myslím, že kromě jedné remízy jsme všechny zápasy vyhráli,“ pochvaluje si.

Nějaký podstatný rozdíl ve střílení gólů na trávníku a palubovkách necítí. Recept na góly má jednoduchý.

„Ve futsale máte víc balonů, pak je možností víc. Ale když ve fotbale hrajete v útoku, tak se taky do šancí dostáváte.Takže je mně asi jedno, jestli je to fotbal, nebo futsal. Když je šance tak se má proměnit. Já jsem byl vždycky takový útočník trošku hamoun, ale to útočník musí být. Takový soukromník, když mám šanci, musím ji sám zakončit,“ přiznává kanonýr minulého víkendu.