„Doufám, že jsem nevystřílel všechny »náboje« a něco tam na ty Hoštice zbylo,“ s úsměvem a pozvánkou na neděli komentoval svůj nový střelecký rekord v jednom utkání.

Jakub za žádný jiný klub než Letonice nikdy nehrál. Góly dával vždycky. V paměti loví, že nejvíc v jednom utkání jich asi bylo osm. V žácích, ale proti komu a jak to skončilo, to už tam uloženo není. Švábenickou kanonádu začal už ve čtvrté minutě, v jednadvacáté se mu do šňůry »připletl« Daniel Skokan, ale mezi šestadvacátou a devětapadesátou minutou už do zápisu o utkání přibývaly jen góly Jakuba Bárka. Další čtyři.

„Souhlasím, že když se vyhraje 8:1, tak to vypadá na jasný průběh. Ale tak úplně jednoduchý zápas to zase nebyl. Hodně nám pomohlo, že jsme rychle dali ten první gól. Oni v první půlce hráli velice houževnatě. Na konci prvního poločasu dostal jejich hráč červenou kartu a tu přesilovku jsme zvládli. Ve druhém poločase se zápas vlastně už jenom dohrával a bylo jen otázkou, jakým skóre vyhrajeme,“ nepřímo ocenil i bojovnost soupeře.

Střelecký rekord mu v kabině samozřejmě jen tak neprojde. Sazebník »odměn a pokut« tým sice nemá, ale »naturální« plnění tam při nejbližší příležitosti určitě bude. A možná proto s úsměvem připomíná jména gólových asistentů…

„Na jeden gól mně nahrával Dan Skokan a na jeden Radek Vodák. Ostatní nahrávače moc určit nejde, ty branky tak nějak vyplynuly ze hry. Jeden jsem dal přímo z rohu, další když se to ke mně nějak odrazilo na půlce a běžel jsem sám na brankáře,“ popisuje úspěšné koncovky svých akcí.

Při přechodu z dorostu mezi muže svoji fotbalovou kariéru na tři roky přerušil. Zlákala ho ligová atletika v AHA Vyškov a běhy na středních tratích. Z této doby má na Českém atletickém svazu také evidovány oficiální osobní rekordy: na 1500 metrů jsou to čtyři minuty a devět vteřin, tři kilometry nejlépe zaběhl na osm minut a padesát devět vteřin. Znalci atletiky jistě posoudí jejich hodnotu. Po skončení atletické kapitoly se vrátil k fotbalu. Atleti ale o něm stále vědí a v neděli, tedy po jeho rekordním zápise ve Švábenicích, ho zase povolali do bojů o druholigové body v soutěži družstev.

„Asi po dvou letech jsem si zase dal oficiální patnáctistovku. Ale byla to fakt jen jednorázová výpomoc. Atletiku jsem začal dělat, protože v mužském áčku u nás tehdy nebyla moc dobrá atmosféra. My vyšlí dorostenci jsme se na hřiště moc nedostávali. Moc mě to nebavilo, a tak jsem to zkusil v AHA, protože dřív v nějakých školních závodech mně to docela šlo. Určitě z té atletické průpravy čerpám ještě i teď ve fotbale,“ zavzpomínal na vyškovský tartan.

V minulosti se v Letonicích hrávala stabilně I. B třída a Bárkův dědeček Jaroslav Zobal by o tom mohl vyprávět. („Teď je moderní někomu ty výkony nebo medaile darovat, takže já ty švábenické góly věnuju dědovi,“ s úsměvem trval Kuba na toto zveřejnění.) Od poslední účasti v krajské soutěži ale už uteklo deset let. Současníci mají sice našlápnuto k návratu, jenže doba je jiná…

„Já si tu první B třídu moc nepamatuju, to jsem byl ještě malý kluk. Ano teď to máme dobře rozehrané a okres chceme vyhrát, ale i kdyby ano, tak postupem si nejsem jistý. Jsme tu parta kluků, která se především chce fotbalem bavit a to ježdění po celém kraji s tím moc nekoresponduje. Navíc zkušenosti jsou takové, že mančafty jako my, když postoupily, tak to většinou nemělo dlouhého trvání, nebo nějakou úroveň. Ven s vámi nikdo nejezdí, takže tam se prohrává, doma se sice něco uhraje, ale spíš to stačí jen plácání se o záchranu. Takže raději asi zvolíme přední pozice v okrese. Ale fandy můžu ujistit, že se chceme dostat na to první místo a proti Hošticím necháme na hřišti všechno! Věřím, že jich přijde hodně a pomůžou nám,“ zve Jakub Bárek na nědělní »finále« okresního přeboru.