„Ano, začínal jsem v brance, v přípravce Sparty Brno. Tehdy mě tam zavedla maminka, protože měla kamarádku, jejíž syn tam už hrál. Ve Spartě jsem strávil celou přípravku a první rok v mladších žácích a hráli jsme první ligu. Pak jsem šel chytat do Slatiny žákovský krajský přebor. Bohužel přišlo vážné zranění a na dva roky jsem s fotbalem musel úplně přestat. Vrátil jsem se až v dorostu a spolužák mě přivedl do Lokomotivy Horní Heršpice. Tam jsem už začal hrát v poli a nejčastěji stopera. Hráli jsme I. B třídu, což je nejvyšší soutěž, jakou jsem si v dospělých kopl,“ stručně shrnul svoji celkem pestrou fotbalovou dráhu.

V ní po Heršpicích nakoukl do Lipůvky, Zbýšova a Lažan a jako stoper přišel loni v létě do Šaratic. V prvním roce chyběl v sestavě pouze jednou a z pozice posledního zadáka dal v jednadvaceti zápasech dvanáct gólů. Teď na podzim se sice vysunul do útoku, ale až do víkendu měl na kontě jediný zásah. Až s Velešovicemi mu to nasypalo…

„Něco mně říká, že jednou jsem už čtyři góly dal, ale fakt už se přesně nepamatuju. Hattricky byly dva, to vím určitě. Takže teď si to můžu zapsat jako nový osobní rekord. Z pozice stopera jsem dával góly většinou střelami ze střední vzdálenosti, tedy někde za velkým vápnem. Teď v útoku je to většinou zakončení dorážkou zblízka. To byly i ty první tři sobotní góly, kdy jsem to doklepával z malého vápna pod břevno. Borcem na konec bych možná mohl být za ten čtvrtý gól. Vzal jsem si balón na našem velkém vápně, prošel jsem s ním přes celé hřiště až do zakončení. No, asi kluci z Velešovic už byli moc unavení…“ odmítal nějaké větší osobní zásluhy, když se vyhraje tak vysoko.

Z brněnských Heršpic prý odešel pro nějaké neshody s člověkem z vedení, ale i z osobních důvodů. Mladé rodince se narodil syn a fotbal musel jít na druhou kolej. Přesněji, nebo obrazně řečeno, zvolil méně frekventovanou trať.

„Po narození syna už nebylo tolik času, abych hrál krajskou soutěž. To prostě bez tréninku nejde. Tip na Šaratice mně dala sestra, protože tady hrají její dva synové, tedy moji synovci. A roli hrálo i to, že teď bydlím v Tvarožné, což je o tři vesnice vedle. Takže to není daleko. Že je to jen čtverka, to mě nevadí. Místní fans samozřejmě občas připomenou, že se tu ještě nedávno hrála I. A třída, ale na tu tady teď zdaleka nejsou podmínky. Ano, bavíme se o tom, že by nebylo špatné hrát výš, ale musíme si počkat, až nám trošku doroste mládež. Teď máme dost staré mužstvo, já jsem v jednatřiceti skoro bažant, nebo střední generace. (úsměv) A je nás málo, na zápasy jezdíme v jedenácti lidech, nebo jen s jedním náhradníkem. Momentálně tedy kvalita na nějakou vyšší okresní soutěž u nás není. Ale nebalíme to, je to tak, že to držíme hlavně kvůli mládeži a doufáme, že až nám doroste pár kluků, tak ty ambice minimálně do okresního přeboru by tady mohly být,“ jen naznačil aktuální problémy s možnou perspektivou.

Nepřímo to souvisí i s jeho novou pozicí v mužstvu. Ze středního obránce se prý dopředu posunul, protože jediný útočník odešel a náhrada žádná nebyla. Přihlásil se o to sám a ujistil, že by oprášil i svoji brankářskou minulost, pokud by to mančaft potřeboval.

„Do branky jsem se už jednou musel postavit. V posledním zápase na jaře a nedopadlo to dobře. Asi ve dvacáté minutě mě protihráč kolenem rozerval obočí a musel jsem do nemocnice na šití. Druhá věc, je že to člověk cítí, že už dlouho nechytal, ta taková jistota při odhadu balónů už tam není. Ale kdyby bylo znova potřeba, tak bych neměl problém se do branky postavit zase,“ ujišťuje, že prioritou jsou zájmy kolektivu.

Velké fotbalové výzvy nebo přání před sebou nevidí, ale nevylučuje, že by se mohl stát trenérem mládeže. V této souvislosti přece jen jedno „skromné“ vyslovil…

„Chtěl bych, aby fotbal hrálo pořád víc dětí. V Šaraticích, v Brně, všude ve světě! Trénovat malé fotbalisty asi jednou budu. Máme malého kluka a teď se nám narodila holčička. Takže to časově zatím nejde skloubit, máme jiné úkoly, ale jakmile děti trošičku vyrostou, tak bych se jim rád věnoval i na trávníku. Kluk je jasný, ale kopačky určitě dostane i dcera,“ zdůraznil s úsměvem.