V deseti zápasech Letoničtí dali 52 gólů, úctyhodný průměr, víc než pět na zápas. Dva v jednom utkání průměrně dává jejich kanonýr Petr Lokaj. V posledním kole nastřílel v Nesovicích pět ze sedmi gólů svého týmu.
„Za chlapy je to určitě můj osobní rekord. Vždycky jsem hrával v útoku a góly jsem taky dával vždycky. I za žáky a dorost, ale fakt si nepamatuju, jestli jich někdy bylo víc,“ komentoval svou nesovickou kanonádu.
Utkání podle něho nebylo tak jednoduché, jak by napovídal výsledek. Vlastně až ve druhém poločase…
„První poločas byl v podstatě vyrovnaný. Vedli jsme sice dva nula, ale pak jsme dostali takový ušmudlaný gól na dva jedna. Takže první půlka nic moc. Ve druhém poločase jsme asi po dvou minutách dali třetí gól a oni se postupně sesypali. Potom jsme je jenom dorazili a už to pro nás byl pohodový zápas,“ popsal pro něj utkání do památníku.
Sám sebe charakterizuje jako útočníka, který má pořád hlad po gólech. Je to prý až jakási fotbalová drzost, věří, že zdravá. Třeba v Nesovicích udělal parádní tečku za zápasem, když v samostatném náběhu na soupeřova brankáře nevolil »blafák« nebo odstřelení, ale lob přes něj.
„Pořád mám před očima ten Panenkův vršovický dloubák, ale chci ho dávat ze hry. Na hrotu hlavně dostávám balóny do běhu a když jdu sám na brankáře, tak první, co mě napadne, tak že ho musím přehodit. A je mně jedno, jestli vedeme 6:2, jako v Nesovicích, nebo je to třeba 0:0. Dloubák prostě musím zkusit, aby se lidi měli na co dívat. Chtějí se přece na fotbale bavit,“ popisuje svůj »zlozvyk«.
Nyní dvaatřicetiletý fotbalista začínal hrát doma v Letonicích. Ještě v žácích se přemístil do Bučovic a později do Rousínova. Z Tatranu se ještě jako dorostenec vrátil do Letonic. Hrával za áčko, ale kariéru v pětadvaceti letech přerušilo vážné zranění kolena. Pět let se chodil na fotbal jen dívat. Návrat na trávník zcela logicky vedl přes B mužstvo. Ujišťuje, že v něm mají vynikající partu, a tak ho to do áčka ani moc netáhne. I když…
„V áčku jsem to jednou zkusil, ale nedopadlo to dobře. (úsměv) V béčku mám svůj klídek. My se fotbalem bavíme. Schází se nás dost, v zápasech máme vždycky aspoň dva nebo tři hráče na střídání. Ve čtverce vidím u řady soupeřů, že jezdí v jedenácti i méně lidech. Nám samozřejmě občas vypomohou kluci z áčka, ale funguje to i naopak a ten béčkový základ je dobrý a stabilní. A jestli bych si za áčko ještě někdy chtěl kopnout? Proč ne, a kdyby se fakt postoupilo do I. B třídy, tak by to bylo zajímavé. Jenže má to také druhou stránku. Musel bych začít mnohem víc trénovat, což teď nedělám, a podřídit tomu i jiné věci. A už mám i rodinu a tu šidit nechci. My už teď máme podzim dohraný, takže na poslední zápas áčka s Pačlavicemi asi půjdu na lavku, ale jestli mě trenér postaví, to samozřejmě nevím,“ naznačuje.
Šestibodový náskok v čele tabulky samozřejmě nabízí otázky, co dál a jestli letonické béčko půjde do trojky pokud by čtverku skutečně vyhrálo.
„Před podzimem jsme si věřili, že budeme hrát ve středu tabulky nebo možná i o kousek výš. Ale o postupu se fakt nikdo nebavil a moc to neřešíme ani teď. Já si myslím, že kdyby to tak vyšlo, hodně bychom se na tím rozmýšleli. Fakt nevím, ale to rozhodnutí, ať už by dopadlo pro nebo proti, by určitě bylo kolektivní. Jsme opravdu výborná parta,“ opět ujistil.
S úsměvem dodal, že on sám by si trojku mohl zahrát už na jaře. Laso prý přiletělo z Bučovic.
„Bučovickému béčku jsme dali sedmičku a mně se podařil hattrick. Po zápasu jsem je ze srandy pohecoval, že když mně nabídnou slušné platové podmínky, tak bych k nim přestoupil a pomohl jim vrátit se tam, kde hrávali. Oni se toho chytli vážně a skutečně se o tom pak i jednalo, ale kluci by mě stejně nepustili a já jsem tady spokojený,“ přidal humornou příhodu.
V interní střelecké tabulce béčka je za Petrem trochu díra. Osm gólů dal Lukáš Dočekal, šest Tomáš Rotrekl. Ten je prý jeho »dvorním« nahrávačem a s gólovými nahrávkami prý asi má víc tzv. kanadských bodů.
„Ano, on je zdrojem pro většinu mých gólů a určitě to má složitější než já. On musí tvořit, takže já to mám jednodušší. Dostanu balón do běhu za obranu a snažím se, jak jsem řekl, nějak zpestřit koncovku. Fotbal mě pořád moc baví a pořád mám hlad po gólech. A když se na mě přijdou podívat přítelkyně Michaela s malou Viktorkou, tak se to ještě vystupňuje,“ s úsměvem připomíná svůj povolený dopink.
