Skončit ve dvanáctičlenné tabulce na devátém místě by mělo k záchraně stačit. Zvlášť, pokud má o patro níž zamířit pouze poslední. Ne vždy se tomu tak ovšem musí stát. Typickým příkladem byli po skončení sezony 1986/1987 fotbalisté Nedvědice v okresním přeboru žďárského okresu.

Dejme nejprve slovo Almanachu SK Pernštejn Nedvědice k událostem z roku 1987. „O tom, co tehdy bylo v našem fotbale možné, jsme se přesvědčili týden po skončení soutěží. Poslední v okresním přeboru skončil Slovan Žďár a ten zcela evidentně neměl sestoupit. Jednalo se o žďárské mužstvo, které navíc mělo v osobě Rudolfa Řezáče svého zástupce v okresním fotbalovém svazu. Jako obětní beránek se z ostatních mužstev nejlépe hodila Nedvědice…“

Současný nedvědický předseda Pavel Vejrosta, který byl v inkriminovaném roce hráčem, ale už také i funkcionářem klubu, k tomu říká: „Jako důvod si disciplinární komise vybrala skutečnost, že náš oddílový rozhodčí, kterého tehdy každý klub musel mít, neodpískal v sezoně dostatečný počet zápasů,“ ještě dnes se usmívá nad tímto argumentem.

Nabízí se otázka, proč si okresní svaz vybral právě Nedvědici. „Když chcete udělat někomu něco ošklivého, vyberete si toho, koho dlouho neuvidíte,“ tvrdí.

V nejnižší okresní soutěži ale strávili nedvědičtí fotbalisté jen rok a zanedlouho dokonce postoupili do krajské soutěže. „Byli jsme samozřejmě všichni naštvaní, ale mančaft byl dobrý a postupně dozrával. Všechno se otočilo správným směrem,“ těší jej.

Nebylo to však naposledy, co si okresní svaz ve Žďáře „posvítil“ na Nedvědici. „V roce 2001 nás poslali do nejnižší čtvrté třídy jen kvůli tomu, že jsme podali přihlášku o dva dny později. Přitom jsem věděl, že takových klubů bylo hned několik,“ kroutí hlavou.

Opět to ale klubu paradoxně pomohlo. „Zde se nastartovala současná úspěšná éra. A to jak v mládeži, tak i u mužů,“ pochvaluje si Vejrosta.