„Začátky v Drnovicích byly pro mě těžké. Všechno pro mě bylo nové, nejvyšší scéna našeho fotbalu. V mančaftu co chlap, to velká fotbalová osobnost. Stačí říct jedno jméno Mira Kadlec… Především tedy hodně zkušení hráči a silná střední generace. Nás mladých tam bylo málo, vlastně jen já a Jarda Černý, který tam nakonec stejně nezůstal. Možná ještě Erik Brabec, který je jen o něco starší než já. Naštěstí jsem se adaptoval hodně rychle. I proto, že v Drnovicích bylo hodně příjemné prostředí, kde jsme se mohli věnovat jenom fotbalu. Byl tu nádherný stadion se skvělým zázemím a tréninkové plochy. Úžasná a specifická divácká kulisa. I v konkurenci těch matadorů jsem si velmi rychle zvykl a rychle začal stabilně hrávat. Musím říct, že na to dodnes vzpomínám opravdu rád,“ zasní se odchovanec fotbalu v Pňovicích, což je dědinka kousek nad Olomoucí.

Slavkovské mistrovství České republiky v běhu na deset kilometrů proběhne v červnu.
Všechno zaplaceno, jenže... Slavkov přišel o křest nového atletického areálu

Z rodné obce vedla jeho první fotbalová cesta logicky do Olomouce. Pro první ligu ho pak Drnovice objevily v Ratíškovicích, kde se tehdy hrávala druhá liga. A velmi dobře. Aby o sobě dal vědět, stačilo vitálnímu mladíkovi jen půl roku.

„Raťky měly výborné mužstvo. Ta půlsezona se mně opravdu vydařila. Hned jsem hrál v základu a měl jsem spoustu gólových asistencí. První ligu mně jako první nabídly Blšany, ale těsně před podpisem smlouvy mě oslovily Drnovice. Pan Kopecký s panem Gottvaldem mně dali slušnou nabídku, ale hlavně mě ukecali, že mě moc chtějí, a že su Moravák, takže prakticky zůstanu doma. Nelituju, že jsem podepsal jim,“ hodnotí Zavadil.

V Drnkách zažil svoji prvoligovou premiéru a pak za rok a půl odehrál šestadvacet zápasů. Výraznou většinu vydařených. Velmi pevný základ pro pozdější „nekonečnou“ kariéru. Sáhl si i na evropský fotbal. V dnes už neexistujícím Poháru UEFA startovaly týmy ze druhých až čtvrtých míst domácích nejvyšších soutěží. V předkole Petra vyřadila bosenský FK Budućnost Banovići (3:0 a 1:0). V prvním kole remizovala s TSV 1860 Mnichov 0:0 a v odvětě v Mnichově po vyrovnaném boji těsně podlehla 0:1.

I Vyškovští atleti trénují v omezených podmínkách a připomínají si zážitky a výsledky z minulých závodů hlavní sezony.
Trénující vyškovské atlety můžete potkat i na břehu rybníka

„Pro Drnovice to byl obrovský úspěch. Já jsem v předkole byl v základu, s Mnichovem jsem seděl víc na lavce, ale byla to moje první zkušenost s evropskými poháry, a to se nezapomíná. V lize jsem hrával pravidelně a dal svůj první prvoligový gól. Žádnou šmudlu. Tuším, že od Víti Tumy, ale to už si přesně nepamatuju, jsem dostal přihrávku mezi beky. S balónem jsem zasprintoval do velkého vápna a někde mezi šestnáctkou a penaltou jsem to šoupnul vedle zkušeného Tomáše Poštulky do branky. První ligový gól taky zůstává přesně v paměti. Teď jsem to viděl v televizi, nebo u někoho na videu. Ten dres na mně pěkně plandal. Takže jsem se smál i zamáčkl slzu,“ přiznává fotbalový internacionál.

Ani drnovická štace netrvala dlouho, Zavadilových výkonů si nemohli „lanaři“ z větších klubů nevšimnout. Jako první zaklepal na dveře Liberec, ale aktivnější byla Sparta. Taková štace se tehdy neodmítala. Zavadil v Praze sice odehrál jen pár zápasů, ale odnesl si neocenitelné zkušenosti. Samozřejmě fotbalové, ale neméně důležité i lidské.

Ilustrační foto.
Pacientů s koronavirem je v kraji 416. Vyléčila se už téměř polovina nakažených

„Přestup proběhl hodně narychlo a byl to samozřejmě veliký skok. Výhodu jsem měl, že už ve Spartě už byl Zdena Grygera, který tam šel o rok přede mnou. On mně hodně pomohl v začátcích. Seznámil mě se vším, jak to tam chodí, a pomohl mně i s ubytováním. Takže jsem se v hlavním městě i v klubu zabydlel poměrně rychle. Ve Spartě byla obrovská konkurence, na každé místo byli skoro tři hráči. Kvalita tam byla obrovská. Jsem rád, že jsem tím prošel, i když to bylo jenom něco přes rok. Ale tak to ve fotbale někdy je. V mojí době, pokud jste ve Spartě nechytili šanci za pačesy, tak druhá se tam nedávala. Mám dojem, že teď to tam kluci mají malinko jednodušší, že vedení má větší trpělivost,“ ohlíží se za pražskou epizodou.

Na Letné získal svůj první mistrovský titul. Říká o něm, že je takový poloviční, protože nastoupil jen v deseti zápasech. „Jsem u něj zapsaný, takže jej beru. Ale pro mě má větší hodnotu titul v Izraeli s Makabi Haifa, kde jsem byl čtyři měsíce na hostování. Tam jsem k němu přispěl mnohem víc, a taky jsem si jej užil se vším všudy, včetně oslav,“ zdůrazňuje.

Kdyby letos fotbalové soutěže nezastavil Covid-19, hrál by teď o body v první lize. Za SFC Opava, s nímž před dvěma roky do nejvyšší soutěže postoupil. V přestávce se připravoval individuálně podle plánu od kondičního trenéra. Ráno nebo dopoledne to byla kondiční a posilovací cvičení. Navečer vybíhal do parku, nebo odjel autem do nějaké nedaleké vesnice, kde ho mohli vidět samotného běhat po hřišti. Po zmínění karanténních opatření začala v tomto týdnu společná příprava s mužstvem. Zatím ve dvou menších skupinách na dvou hřištích.

Na dálku si to proti sobě v dovednostních disciplínách rozdají také hráčky Žabin (v bílém dresu) s hráčkami Králova Pole (v zelených dresech).
Final Four na dálku pro dobrou věc. Představí se Žabiny i KP

„Ve svém věku už samozřejmě dobře vím, co k udržení kondice potřebuju. Pokud se jaro bude dohrávat, a vypadá to, že ano, tak věřím, že se v lize zachráníme. Opava si to zaslouží, protože tady je zdravé fotbalové prostředí, máme obrovskou podporu diváků a fanoušci nám věří. A hlavně ten mančaft na to má. Měli bychom začít doma s Karvinou, to byl náš první zrušený zápas. Právě v domácích zápasech asi bude klíč k záchraně. Většinu těch hratelných soupeřů, nebo těch, co jsou blíž k nám v tabulce, máme doma. Musíme se pořádně nachystat, protože máme v paměti loňské zkušenosti. Je to hodně náročné, nemáte tam vlastně žádný prostor na chybu. Neexistuje možnost říct si, že to zvládneme příště,“ upozornil motor opavského týmu na úskalí boje o záchranu.

Pavel Zavadil
Narozen: 1978 v Olomouci
Kariéra – žáci, dorost: Sokol Pňovice (1985-1987), Sigma Olomouc (1987-1992).
Další kluby: SK Uničov (1992-1998), Sigma Olomouc B (1998-1999), Baník Ratíškovice (1999), FK Drnovice (2000-2001), Sparta Praha (2002), FK Příbram (2003), Makabi Faifa (Izrael, 2004), Baník Ostrava (2004-2005), AIF Mjällby (Švédsko, 2005), IF Östers (Švédsko, 2006-2007), IS Örgryte (Švédsko, 2008-2010), AIF Mjällby (2011-2012), Zbrojovka Brno (2012-2017), SFC Opava (2017 dosud).
Starty / góly v I. lize (včetně zahraničí): 347 / 34.
Největší úspěchy: Mistr české ligy ve Spartě Praha (2003). Mistr izraelské ligy v Makabi Haifa (2004). Postup z II. ligy s SFC Opava (2018).

Po 24. kole je Opava je v tabulce na patnáctém místě se sedmnácti body a tříbodovým náskokem na poslední Příbram. Na čtrnáctý Zlín ztrácí pět a na třináctou Karvinou šest bodů.

Posledního dubna Zavadil oslaví dvaačtyřicáté narozeniny. Už víc než polovinu svého života běhá po zelených pažitech nejvyšších fotbalových soutěží. Recept na fotbalovou dlouhověkost předepisovat nechce, nicméně návod v jeho názoru si mladí spoluhráči i protihráči najít mohou.

„Já mám fotbal hrozně rád. Od malička jsem ho miloval a miluju ho furt. Když ráno vstanu, tak se těším i na trénink. Pořád se na hřišti velice dobře cítím a fotbalu podřizuju všechno. Myslím, že jsem dost soudný na to, abych posoudil, jestli na to ještě mám, nebo ne. A momentálně se cítím velmi dobře, takže určitě chci ještě nějaký čas hrát. Jak to bude dlouho, to odhadovat nebudu. Může se stát cokoliv. Samozřejmě musí se vám vyhýbat zranění, ale hlavně je to o té práci a jak se člověk udržuje,“ říká stále mimořádně pohyblivý záložník.