Na pažit vyběhl zhruba dvacet minut před koncem spolu s Barnabášem Lacíkem. Evidentní snaha trenéra Kameníka posílit ofenzívu. Jenže ani s jejich přispěním se precizní defenzívu „ševců“ prorazit nepodařilo.

„Nehodnotí se to dobře, je to taková kaňka na závěr veleúspěšné sezony a možná časem všichni docení to druhé místo. Možná se ukázala taková větší taktická připravenost a kvalita Zlína. Při vědomí si jednobrankového náskoku z domácího zápasu zvolil taktiku, která nám za celé ty dva roky ve druhé lize absolutně nesedí. To znamená, když nám sleze mančaft strašně nízko a musíme hrát do plných. Nemůžeme hrát na brejky, nemůžou se za obranu rozeběhnout ti naši rychlíci, jako je Benny a Alex (Bienvenue Kanakimana a Alexis Elandi, poz. red.). Ve druhé lize jsme si s tím v některých zápasech poradili, ale tady byla ta kvalita Zlína. Prostě musíme uznat, že byla výš a tady si uhráli to co potřebovali.“

Ještě jednou!
Barážová odveta byla sice posledním zápasem Michalovy profesionální kariéry, ale dres MFK oblékne ještě jednou. Fanoušci a fanynky pro něho uspořádají rozlučkový zápas. Na trávníku stadionu ve Vyškově bude v úterý 13. června od pěti hodin odpoledne soupeřem Výběru vyškovských fotbalistů divizní celek FK Nové Sady.

I zkušený fotbalový internacionál, mj. s více než dvěma stovkami prvoligových startů, si myslí, že základ k možnému úspěchu jeho týmu dostal trhliny již v prvním utkání ve Zlíně. Tam paradoxně byli Vyškované blíž v vítězství než domácí, kterým nakonec tak trochu spadlo do klína samo…

„Za mě ten první zápas byl spíš remízový, protože i my jsme měli šance a můžeme se bavit, jestli jsme je měli větší nebo menší. Ale Zlín je měl taky. Slončík tam v první půli překopl bránu, když šel sám na branku, dvakrát Jarda Srubek tomu ve skluzu zabránil. Takže oni ty šance měli taky, takže tomu zápasu by slušela remíza. Jenže pak jednu z našich mála chyb vzadu potrestali a zase tou kvalitou. Do zápasu v Drnovicích si přinesli výsledek, který potřebovali a podřídili tomu všechno. Možná, že při remíze u nich by tady byly stejně nervózní, jak byli doma, a určitě by tady měli větší problémy.

Nedávno už čtyřicetiletý vyškovský kapitán zápas evidentně prožíval i na lavičce. Než ho trenér Kameník vyslal na hřiště gestikuloval, mluvil s ním i ke spoluhráčům…

„Jo, roky na to mám, ale taktiku si určuje trenér. Já spíš přidával svoje postřehy, jak bych se tam cítil já… Ve finále to nebylo k ničemu, protože jsme se vlastně do ničeho moc nedostali. Zlín si to zkušeně pohlídal.“

Jan Kameník, trenér MFK Vyškov
Zlín se poučil doma a v odvetě si nás pohlídal, shrnul baráž trenér MFK Kameník

Při emotivním odchodu ze hřiště a pak už i trochu „vychladlý“ neskrýval dojetí a svůj vřelý vztah k vyškovskému klubu, kde si vlastně, jak už přiznal už dřív, i pro něj samotného nečekaně prodloužil kariéru ve vrcholovém fotbale opět let.

„Určitě na to budu vzpomínat jenom v tom dobrém. A ve finále krásná rozlučka před tolika diváky, i když, jak jsem řekl, výsledkově s kaňkou na té celé sezoně. Ta byla výborná, nikdo nečekal, že tady budeme ještě 4. června hrát se Zlínem o první ligu. Já musím poděkovat fanouškům, jak se se mnou rozloučili a sám na těch pět let ve Vyškově budu vzpomínat jenom v dobrém. Fotbal si ještě někde kopnu, ale už určitě ne na profikariéře. Nevím kde, to jsem teď neřešil, protože jsem se soustředil na baráž. Teď na to bude času dost.“

Fanoušci by určitě přivítali, kdyby v nějaké pozici zůstal v MFK dál a on sám tuto možnost nevyloučil.

„Zatím vím, že klub by to asi chtěl a asi to budeme řešit teď po sezoně. Pokud tady bude prostor a když mně to bude dávat smysl, tak tady zůstanu. Udělal jsem si ke klubu vztah a když budu vědět, že tady budu platný a budu mít klubu co dát, tak zůstanu a pomůžu. A jestli to bude přímo mužstva, to teda vůbec netuším. Přiznávám, že trenéřina mě nikdy nelákala, naopak vždycky jsem si říkal, že tohle bych nechtěl dělat. Ve Vyškově jsem si to chvilku vyzkoušel. Když se odvolal Honza Trousil, tak jsem to měl nějaké dva tři dny v podstatě na starosti. Nebylo to špatný, ale furt se jako trenér nevidím. Napadá mě a asi by mě i víc bavila spíš ta funkcionařina.“