Dá se říct, že jedním z odchovanců, byť v Baníku přímo s fotbalem nezačínal, je i Milan Baroš. Ten je téměř v 37 letech stále jedním z nejlepších útočníků ligy. To zahřeje, viďte?
Bary je jedním z posledních mohykánů zlaté éry českého fotbalu. Soupeři i jejich fanoušci ho mohou nenávidět, ale kdyby hrál za ně, mluví úplně jinak. Je to srdcař, kterého fotbal baví a který chce s Baníkem pořád dokázat něco velkého. To je podle mě jeho motor. Co jinak k Milanovi dodat? V kádru by ho chtěl mít každý trenér, vždyť takový hráč se rodí jednou za generaci.

Za Brabce se vše obrátilo k dobrému

Vždycky ale nebylo vše jen pozitivní, není to tak dávno, co Baník po padesáti letech sestoupil do druhé ligy…
Jednalo se o výsledek toho, jak klub vedl bývalý majitel (Petr) Šafarčík. Pan (Václav) Brabec přišel až tehdy, kdy už byla situace ztracená. V první lize jsme sice ještě hráli, ale s propadem se již nedalo udělat nic. Fanoušci však chodit nepřestali – pořád to byl Baník, který potřeboval podporu, a navíc se začalo konečně blýskat na lepší časy. Druhou ligu bych nebral jako něco zlého, protože klub se očistil a začal sám svou vlastní rekonstrukci.

Přibyly nové destinace, vyhrávalo se, byly dvě derby s Opavou i s městským rivalem z Vítkovic, pamatuju si i skvělý zápas na Žižkově… Svým způsobem to bylo fajn. Na druhou stranu jsem rád, že je Ostrava zase tam, kde patří, jednou a dost. Při představě, že bychom hráli druhou ligu další rok a jezdilo se na neatraktivní místa jako do Varnsdorfu, Táborska nebo Vlašimi… Sám bych jezdil, ale s nechutí, místo Baníku je zkrátka jinde.

V době, kdy se nedařilo a klub měl problémy, se od něj nejen někteří fanoušci, ale i bývalí hráči distancovali.
Právě kvůli Šafarčíkovi byl vyhlášen i bojkot, vždyť on klub vedl naprosto neskutečným způsobem. To s profesionalitou nemělo nic společného, mimo to navíc prováděl i kroky proti fanouškům. Po vyhlášení bojkotu musela být pro diváky uvedena i nějaká promo akce, aby mu na stadion vůbec někdo přišel.

Za Brabce se ale začalo chodit zase, a to i když už byl jistý sestup. Klub se začal zvedat a konečně zase přinášet i radost, protože zmíněný bývalý majitel tam nadělal neskutečnou paseku a ta opravdu netěšila nikoho. Vše se ale v dobré obrátilo, fanoušci chodí, do vedení se vracejí klubové legendy… Kdo jiný by fotbal měl dělat, než ti, kteří mu opravdu rozumí?

Že fanoušci chodí bylo vidět i proti poslední Dukle, kdy dorazilo téměř deset a půl tisíce lidí.
Přesně tak – i na, řekněme, neatraktivního soupeře přijde téměř plný dům. Je to fajn, lidi vidí dobré výsledky a vědí, že Baník se zase dere výš. Dejme tomu, že počty byly vždycky, a to i když se nedařilo, nyní jde ale přímo cítit, že fanoušci chodí, protože se těší na atraktivní fotbal. Věřím, že i díky tomu, pokud budeme v nastavené laťce pokračovat, nás čeká velmi dobrá sezona.

Prudší fanoušci? Holt jsme kraj rázovitý

Co se týče baníkovců, říká se, že v určitých směrech jsou "nejprudší" v republice. Jaký na to máte názor?
Řekl bych, že taková je tady mentalita, je to holt kraj rázovitý. Sám sebe bych popsal jako aktivního fanatika, zároveň si ale myslím, že média mnohdy některé věci až zbytečně nafukují. Fotbal není divadlo, fotbal je živel.

Podílíte se sám třeba i na tvorbě choreografie?
O to se starají pouze ultras Baník. Jedná se o mravenčí práci několika jedinců na desítky hodin a za nemalé finance, záleží, jak velké choreo je. Tito lidé si všechno financují sami, maximálně pomohou peníze ze suvenýrů, které jako ultras prodají, a dělají z utkání něco mnohem víc, než jen fotbalový zápas. Podle mého názoru předvádějí věci, které jsou v Česku na špici. Vlastně nejen u nás, ale možná i v celé Evropě.