Petr Čech: Mou první bránou je teď ta hokejová. Fandí mi i v Chelsea

Osobnost Deníku

Slavíkovicím se vrátil kanonýr Dalibor Nohel. Odnesly to Otnice

Fotbalisté Otnic doma body jen tak nerozdávají. V tomto ročníku tam až do uplynulého…

Přečíst článek >

Čech měl brzy jasno. „Šimon rozjel tuto úžasnou charitu a vznosnou myšlenku, a jelikož nás zastupuje stejná agentura a já už spadám do kategorie hokejových gólmanů, s podporou jsem neváhal,“ řekl minulý týden novinářům krátce poté, kdy čtyřem potřebným byla rozdána celková částka takřka čtyř set tisíc korun. Sám Petr Čech přispěl 128 zákroky a tím i sumou pět tisíc korun.

Jak vás napadlo přejít z velké fotbalové branky do podstatně menší hokejové?
Jako malý jsem tíhl k hokejové brance, možná proto se hokej stal v posledních letech součástí mé přípravy. Po patnácti letech profesionální kariéry člověk hledá oživení tréninku a různé zlepšováky. Ostatní sporty se dají využít ať už kvůli koordinaci v bráně, pohybu, reflexům, nebo fyzické zátěži, abych se udržel v kondici. Mně to pomohlo i psychicky, nezapadnete do rutiny. Když jsem pak s fotbalem skončil, všechny napadlo, jestli po letech tréninku a snahy dostat se na určitou úroveň, nezkusit i zápas. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodl, že ano. Teď se cítím být hokejovým i fotbalovým gólmanem.

Rasismus v českém sportu? Cizinci promluvili o svých zkušenostech

Opravdu?
Samozřejmě třicet let fotbalu se nedá vymazat, ale pravda je, že teď je mou první bránou ta hokejová. A až začne sezona, bude to ještě víc. Když přepnete na jiný sport, tak v jeho módu i přemýšlíte, a chcete být připraven.

Kde se to zlomilo, že jste se věnoval nakonec fotbalu?
Zlomilo se to tím, že hokej byl v době, kdy jsem vyrůstal, finančně tak náročný sport, že si ho moje rodina nemohla dovolit. To byl důvod, proč mě táta odvedl na fotbal. Na ten mi stačily kopačky a chrániče, když jsem později začal chytat, tak i rukavice. Jinak na tom ale oba sporty byly stejně. Když jsem pak přišel do dnešní Viktorie Plzeň, tak mě fotbal chytl a nepustil. I když hokej ve mně zůstal, protože když jsem hrál ligu v Blšanech, tak jsem chodil i na hokejbal. A jak jsem řekl, v posledních pěti letech to bylo mé zpestření přípravy.

Šimon Hrubec, aby mohl získat svou první výstroj, prodal PlayStation. Co vy?
Neměl jsem co prodat, tak jsem se dal na fotbal. A když jsem skončil s kariérou, už jsem byl naštěstí ve finanční situaci, že jsem nemusel nic prodávat. Vlastně stačilo si vybrat výstroj a jít hrát. To byla velká výhoda proti tomu, kdy jsem byl ještě dítě.

V začátcích kariéry jste byl vizuálně připodobňován k Dominiku Haškovi. Nyní nosíte i jeho číslo 39.
Dominik Hašek byl důvod, proč jsem chtěl hrát hokej. Sledoval jsem jeho zápasy za Pardubice i za národní tým. Měl osobitý styl, vždycky všechno pochytal, což se mi líbilo. I proto ve mně hokej zůstal, a také nosím číslo 39. Dokonce na masce mám jeho podobiznu.

Jste spolu v kontaktu? Dával vám nějaké rady?
Potkali jsme se, ale neměl jsem možnost zeptat se na hokej. Navíc jsme každý jiný a každý chytá i vnímá hru svým stylem. Ale znám Šimona, Tomáše Dubu, Petra Mrázka. Právě on mi pomáhá nejvíc. Když jsem začínal trénovat, posílal jsem mu video, na které se podíval a dával mi zpětnou vazbu. Podobně Tomáš, který hrál proti nám za Sheffield. Je hodně technických věcí, které bez trenéra brankářů nevidím. Vždy je třeba zlepšit maličkosti a díky radám od těchto skvělých brankářů se to snad daří.

Romové ve velkém sportu: Hagi, Lakatoš, ale také klan démona z Neratovic

Co byste řekl na možnost trénovat s týmem NHL Carolina Hurricanes? Byla by to výzva?
Už jsme se o tom s Petrem bavili, že v době přípravy na sezonu, kterou tráví v Evropě, by bylo dobré vyrazit na led a udělat trénink přímo spolu. Rád bych za ním vyrazil i do Ameriky a třeba celý týden viděl, jaká je jejich příprava na zápasy, co dělají v tréninku a koukal, jakým způsobem se chystají. To by bylo zajímavé. Zatím to nevyšlo, není lehké najít čas. Na druhé straně člověk musí být připravený a mít kvalitu, aby pak nedělal ostudu.

Co o vaší hokejové dráze říkají v Chelsea?
Několik spolupracovníků se přišlo podívat i na zápasy, zajímalo je to, což bylo hezké. Samozřejmě pokud práci zvládám dobře, tak to asi nikomu nevadí. Zároveň musím odvádět dobrou práci i na ledě, jinak se do týmu nemusím dostat. Člověk musí nalézat čas k tréninku a udržovat se. Neznám trenéra, který by do hry dal nepřipraveného hráče, jenž by týmu nepomohl vyhrát.

Cítíte se být popularizátorem hokeje v Británii?
Myslím si, že když jsem ho začal hrát, tak to otevřelo prostor pro diskusi v médiích a hokej to zpopularizovalo. Aspoň lidé vědí, že se tady hokej na této úrovni hraje. Guildford Flames, kteří hrají elitní ligu a nastupují i v Lize mistrů, mají silný tým a dokážou i na evropské úrovni hrát vyrovnané zápasy. O tom spousta lidí nevěděla. Přece jen hokej v médiích není tak rozšířen, ale když jsem začal hrát, zájem vzrostl.

Už máte jasno o plánech na novou hokejovou sezonu?
Koronavir sezonu naštěstí ukončil až ve chvíli, kdy jsme soutěž matematicky vyhráli, což bylo příjemné. Jen jsme přišli o play-off, za což se v Anglii dává samostatně pohár. To nás mrzelo, protože tým vypadal dobře, věřil jsem, že bychom mohli vyhrát double. Měli jsme postoupit do vyšší soutěže, která by byla náročnější a bylo by více zápasů, ale teď vůbec není jisté, jaký dopad na týmy to tady bude mít. Nejvyšší soutěž si své sponzory najde, ale u nižších je to horší. Navíc ve stínu fotbalu to není jednoduché.

Slušňák z Ďolíčku. Jindřišek „porazil“ Baroše a zaútočí na rekord

Co soudíte o Saves Help?
Skvělý nápad. Super je, že i další členové, kteří v tom jsou, mohou přinášet své myšlenky. Líbí se mi to. Stejně jako to, jaký kus práce kluci udělali. Je to aktivita, kterou člověk rád podpoří.

Nabízí se i fotbalová verze…
Zajímavá myšlenka. Lze o tom přemýšlet, ale když se podíváme, kolik v průměru udělají zákroků fotbalový a hokejoví brankáři, tak je otázkou, jak to nastavit, aby to mělo efekt. Fotbalový příspěvek za jeden zásah by musel být jiný. Dalo by se o tom ale uvažovat, Šimon už to jednou nakousl, uvidíme.