Osobnost Deníku

Je smutné to říct, ale co naplat: největším překvapením by bylo, kdyby finále poháru mezi Spartou Praha a Viktorií Plzeň proběhlo v klidu a důstojně. Vždyť by to byla nuda skoro jako někde v západní (čti vyspělé) Evropě. My Češi přece jdeme na věci tak nějak po svém.

Vzpomeňme si minulý víkend, když v Mladé Boleslavi naklusali na hřiště policejní těžkooděnci se psy a štědrými zásobami slzného spreje. Důvod? Mělo se zabránit fanouškům Sparty, aby vtrhli na hrací plochu a slavili obhajobu mistrovského titulu.

Dobrá, dá se argumentovat, že Boleslav byla doma a nechtěla si nechat zničit trávník pražskými vetřelci. Stačilo ale trochu lépe komunikovat a situace se dala vyřešit bez skandálu a jakž takž na úrovni. Nestalo se.

I proto panstvo z Fotbalové asociace ČR už předem avizovalo, že po finále poháru na plzeňském stadionu nebude umožněn vstup na hřiště fanouškům ani jedné strany. Znělo to vcelku rozumně, i když zároveň alibisticky. Než si dělat námahu s náležitým pořadatelským zabezpečeném, raději všechno dopředu zakážeme.

Jenže světe div se, i tak se situace totálně nezvládla. Šiky v pořadatelských vestičkách při závěrečném hvizdu dozíraly na fanoušky Sparty, ale jaksi se zapomnělo na jejich plzeňské protějšky na opačné straně. Těm ve vběhnutí na hrací plochu nikdo nezabránil. Jen račte, panstvo, jako doma. Vždyť vlastně skutečně jste „doma“.

Amatérismus a sebechvála

Následky byly nechutné. Vyprovokovaní sparťané si to nenechali líbit, začaly rvačky. Pořadatelé bezmocně přihlíželi, všudypřítomný chaos musel být vidět i ze Strahova. Nakonec museli (opět) přidupat těžkooděnci. Ostuda na druhou.

Čím to je, že se český fotbal nedokáže připravit ani na něco tak očividného, jako že diváci budou chtít na hřiště (obzvlášť po událostech v Boleslavi)? A že se hooligans rádi rvou? A že mezi Viktorií a Spartou panuje rivalita, ba nenávist?

Kombinace amatérismu s nabubřelou sebechválou je koktejl, který je vlastní všem vládnoucím garniturám českého fotbalu. Že se sem tam změní pár jmen v čelných funkcích? Nevadí, to hlavní zůstává. A lék je v nedohlednu.