Brankovice tleskaly reprezentačním gólům

K přátelskému zápasu si pozvali jedenáctku Klubu fotbalových internacionálů České republiky. Ten čítá stovky jmen, ale jakýkoliv z nich sestavený tým vždy bude mít přívlastek hvězdný.

Na krásný brankovický pažit tak vyběhli držitelé stříbrných medailí za druhé místo na mistrovství Evropy v Anglii 1996, jako Miroslav Kadlec, Jiří Němec nebo Radek Drulák, který je také dvojnásobným králem ligových střelců. Tentýž primát patřil i Romanu Kukletovi, který ještě na jaře trenérsky působil ve Slavkově u Brna. Za zástupce jiné velké, byť ne tak úspěšné fotbalové generace lže považovat Františka Štambachera nebo ještě nedávno reprezentačního asistenta a trenéra Petra Rady. Zkrátka, co jméno, to pojem.

Proti nim vyrukovala velká početní převaha. Domácí prostřídali více než dvacet hráčů, ještě aktivních, ale hlavně těch, kteří v tomto dresu bojovali v nedávné i dávnější minulosti.

Jiří Trunda již oslavil šestačtyřicáté narozeniny, ale ještě před třemi roky byl oporou zadních řad Brankovic.

„Byla to paráda. Zahrál jsem si velice dobře, ale hlavně je to pro mě, ale i ostatní Brankováky veliká čest, už jen nastoupit proti takovým jménům. Samá hvězda, ale hráli hodně kolektivně, protože si prostě chtěli užít fotbalu. Mně se nejvíc líbil Jiří Němec, to je pořád pan fotbalista. Ale taky Radek Drulák, jak to pořád dovede trefit do brány. Nebo pořád běhavý Róbert Kafka,“ chválil soupeře po zápase.

V něm diváci skoro vůbec nesledovali průběžný výsledek, ale hlavně technické parádičky a jiné fotbalové lahůdky. Síť za brankáři se nakonec vlnila osmkrát. Třikrát za ligovým harcovníkem Janem Musilem, přičemž dvakrát ho překonala vyškovská výpomoc Valdemar Horváth. Ve čtyřiačtyřiceti letech je stále oporou divizního Rostexu a výraznou měrou se podílel na záchraně soutěže.

„To víte, že to je úplně jiný fotbal než v divizi. Má samozřejmě úplně jiný náboj, ale jsou jiné rozlišenosti. Některé akce se v normálním zápase nehrají, tady je to víc o technice. Balony jdou do nohy. Není to o nějakém velkém běhání a už vůbec ne o skluzech. Chcete dát branku, ale nemusíte. To je kouzelné. Jenom kdyby nebylo takové horko, ale myslím si, že i tak se zápas divákům mohl líbit. Vidíte, že když někdo něco umí, tak se to neztratí ani v pozdějším věku. Třeba takový Jirka Němec, „němej“, se kterým jsem se potkával uprostřed hřiště, nebo František Štambacher, který tam piloval lajnu a levačkou uměl najít vždycky to, co najít chtěl. Je vidět, že tito hráči fotbal stále milují,“ řekl Horváth, který si také zahrál vyšší soutěže.

V ochozech, odhadem zaplněnými tak čtyřmi stovkami diváků, se především tleskalo. „To jsou plejeři co! Já tu mám taky svoje koně. Mirek Kadlec, Bob Kafka a Radek Drulák odvedli v Drnovicích hodně dobré služby,“ chválil přítomný Jan Gottwald, někdejší šéf historicky jediného prvoligového klubu z Vyškovska, z Drnovic.

Z výčtu avizovaných jmen v sobotu v Brankovicích chybělo jediné. A právě muže, který byl ze strany reprezentantů styčnou osobou při přípravě této vydařené sportovní akce, Ivo Knoflíčka.

„Ivovi, bohužel, dnes zemřela maminka, takže nemohl přijet. Snad se s ním uvidíme na některé příští akci. Myslím, že ta dnešní se docela vydařila, a já jsem navíc spokojený s tím, že přijeli všichni, co to slíbili. A že ti, co nemohli přijet, se mně omluvili, což případ Karla Kroupy a Karla Jarůška,“ řekl hlavní garant akce z domácí strany a na trávníku hráč s číslem jednadvacet Pavel Matail.