„Má registračku a může hrát, ale do seznamu jsem ho radši nezapsal, aby nám nekazil věkový průměr, který je i bez něho nad čtyřicet let,“ s úsměvem upozornil hlavní strůjce znovuzrození klubu a jeho předseda Pavel Skopal.

Koncové číslice u Kolářova data narození jsou 1959. Na hřiště nad vesnicí poprvé vyběhl v šesti letech a kopačky pověsil na pomyslný hřebík před třemi roky. Tedy tehdy si myslel, že je to definitivní.

„Naposledy jsem hrál za Bohdalice v Křižanovicích. Celý poločas. Byla to sezona, kdy se postupovalo z okresního přeboru do I. B třídy, ale tu už jsem nechal mladším klubům. Když se v mé rodné obci začal obnovovat klub, tak jsem neváhal ani minutu. Ale nemusím snad říkat, že jsem to myslel jen jako železná rezerva. Jen pro stav nejvyšší nouze. Neříkám, že ten nastal hned na začátku soutěže, kluci mě prostě nechali, abych si zahrál. Na Vyškovsku se teď střídá hokejově, takže nám dědkům to naprosto vyhovuje,“ komentuje svůj comeback.

V historickém prvním zápase v Račicích sice byl uvedený v zápisu o utkání, ale měl natažený sval, takže to nechtěl pokoušet. Premiéru tak měl až v domácím zápasu s Brankovicemi.

„S nimi jsem chtěl hrát, protože ten zápas má nádech klasického venkovského derby. Poctivě jsem odmakal posledních dvacet minut. Ale abych byl zcela upřímný, na hřiště jsem šel, protože jsem byl na lavce poslední zdravý a muselo se střídat pro zranění,“ říká jednašedesátiletý veterán. Pro pořádek uveďme, že ve zmíněném utkání se mezi střelce nezapsal, protože to prý nebylo potřeba. Chvalkováci nad béčkem Brankovic vyhráli 6:1.

Ve skupině A fotbalové I. B třídy podlehl Sokol Bohdalice (bílomodré dresy) posíleným Vilémovicím 1:4.
Fotbalisté Bohdalic přerušení soutěží nelitují. Podzim jim moc nevyšel

Jeho hlavním fotbalovým „úvazkem“ v současné době je trenér Sokola Bohdalice v I. B třídě. Kvalifikací na tuto funkci je především bohatá a dlouholetá hráčská kariéra. Z žákovské kategorie v rodné obci loví v paměti jména spoluhráčů, Laďa Němeček, Milan Zemánek, Josef Drbal, Miloš Jeřábek, František Přibilík… Když se šel učit do Brna, hrávali v tělocviku se spolužáky fotbal, a protože dobře, vzali ho s sebou do Zbrojovky. V ní pak kopal za béčko druhou dorosteneckou ligu. Po vojenské základní službě, tehdy povinné, pak působil převážně v klubech krajských soutěží. Do toho mateřského ve Chvalkovicích se teď vrátil po rovných čtyřicet letech,

„Možná to nebude úplně přesné, ale myslím, že jsem ve Chvalkovicích naposledy hrál mistrák právě v roce 1980. Teď samozřejmě žádnou oporou mužstva nejsem, ale člověku udělá dobře, když se přesvědčí, že se ještě může trochu hýbat a že si s tím balónem pořád trochu rozumí. Ale hlavně jsem tu proto, abych klukům pomohl s některým technickými věcmi při zakládání a rozjíždění klubu,“ zdůrazňuje Bedřich Kolář.