Ve Vyškově netřeba představovat. Kinský tu vyrostl pro základní sestavu Slavie Praha, Borek nyní výrazně přispívá týmu k návratu do špice tabulky Chance Národní Ligy. „Škoda, že nemohou chytat oba zároveň,“ s úsměvem glosuje stav Rostislav Horáček, který je oba měl v MFK na starosti, coby trenér brankářů.
Z Vyškova v posledním roce odešlo mnoho výborných fotbalistů. Kanakimana, Dweh, Metsoko, Alexis, Staalman, Fomba, Bayo, Mafwenta, Diallo, Souaré atd. Mluví se o nich a byla by z nich náramná sestava. Přitom se tak trochu zapomíná, že Vyškov dodal do nejvyšší soutěže i muže, kteří by těmto hvězdám velmi slušně kryli záda v brance. Antonín Kinský už má pevnou pozici ve Slavii, Jan Stejskal v Pardubicích a jestli to tak půjde dál, tak se podobnou cestou může vydat i současný strážce vyškovské klece Jiří Borek.
„Při exportu, tedy pohybu fotbalistů z Vyškova ven se na gólmany mediálně trochu zapomíná. A je jasné, že i oni měli velkou zásluhu na tom, že jsme dvakrát po sobě hráli baráž o postup do nejvyšší soutěže, což se ještě nikomu nepovedlo. Já to vidím tak, že to není náhoda, že teď máme Kinského a Borka v reprezentační jednadvacítce,“ zdůrazňuje Horáček.
Kdo se postaví mezi tyče proti Litevcům a Dánům má ale dost jasno.
„Tonda Kinský je jednička a určitě by promluvil i do sestavy A mužstva, kdyby jednadvacítka nehrála tak důležitá a výjimečná utkání. Pro Borka je to obrovské ocenění toho, jak zejména teď na podzim vyrostl. Ale pozor, i o něm se vědělo. Vlastně je to jeho návrat do reprezentačních výběrů a je to samozřejmě za jeho výkony, které teď podává ve druhé lize,“ zdůrazňuje jeho vyškovský brankářský šéf.
Horáček je držitelem nejvyšší mezinárodní trenérské licence Ale coby bývalý gólman se samozřejmě specializaci na brankáře nebrání. V dlouhé kariéře není Vyškov první štací, kde se věnuje jen gólmanům. Nejen ve Zbrojovce mezi tyčemi vedl i dost velké hvězdy. Sám za TOP Stars v tomto směru považuje Martina Vaniaka, ale byli tu i velice dobří Tomáš Belic, který chytal za národní mužstvo Slovenska, další český reprezentant Martin Lejsal, slovenští reprezentanti Brezovan, Hrdlička, Poláček a další. „Je to perlička, ale poštěstilo se mně trénovat i vynikajícího brankáře, který byl starší jak já, a to byl Luboš Přibyl ve Zbrojovce,“ s úsměvem připomněl.
Jsou to bohaté zkušenosti a jistě i příjemné vzpomínky, přesto současnost, kdy jeho dva mladí svěřenci obléknou reprezentační dres považuje za velice výjimečnou.
„Celá ta trojka, tedy i Stejskal, to jsou opravdu skvělí kluci, kteří fotbalu dávají všechno. Pokud by se daly spojit jejich charakterové a sportovní vlastnosti dohromady, to by pak byl gólman nejvyšší evropské super TOP. Ale určitě k tomu mají nakročeno i samostatně,“ prorokuje.
Je jasné, že každý z nic má svoje přednosti, i to co potřebuje dopilovat. Zkušený kouč a spolu s ním i další uznávaní odborníci připouštějí, že nejdál z nich je Kinský.
„Já to tak cítím. Tonda je to prototyp gólmana budoucnosti. Nejen pro naši republiku, ale věřím, že se dostane i dál. Stejskal se vrátil do první ligy a teď má za sebou vynikající dvojzápas a určitě se přidá ke gólmanské špičce nejvyšší soutěže. Boras už si také nejvyšší soutěž zachytal a teď naskočil jako jednička u nás, tedy ve druhé lize. Ale dostal se až do reprezentace, a to svědčí o tom, že je taky na správné cestě. Věřím tomu, že všichni tito tři kluci mají před sebou obrovskou fotbalovou budoucnost. Každý bude mít tu svoji osobitou cestu. Já potvrzuji, že oni sami ví, že je to hlavně v jejich rukou a hlavách,“ ujišťuje i úspěšný hlavní trenér několika mužských týmů vyšších soutěží.
Přitom žádný z nich to po svém příchodu do Vyškova neměl zrovna lehké. Třeba Kinský přišel v podstatě ještě jako dorostenec s minimem zápasů ve třetí lize. Jeho začátky ve Vyškově byly, řekněme, rozpačité a bylo třeba ho, jak se říká podržet. Spolu s Horáčkem tou vodící a pomocnou rukou byli i trenér Jan Trousil, byť jako stoper měl na brankáře trochu tvrdší kritéria, a zkušený kapitán Michal Klesa. Po Trousilově odchodu do Plzně jí zůstal i současný kouč Jan Kameník. V jeho případě se naskýtá paralela právě s Borkem, který si musel o pozici jedničky také svými výkony říct, trochu přesvědčit »šéfa«, počkat a vybojovat si ji. Tu důvěru kouči určitě vrací.
„Tonda přišel jako velmi mladý, ale měl jsem o něm skvělé reference, které ve Vyškově potvrdil. Je to kluk, který fotbal miluje a který to chce někam dotáhnout. Už na prvním druhém tréninku bylo jasné, že je to výjimečný brankářský talent. Ano, hlavně díky tomu mládí to na začátku ještě nebylo ono, ale už potom už to šlo strmě nahoru. Stále jsme byli jsme v kontaktu s jeho tatínkem, bývalým reprezentačním brankářem a on souhlasil, že synek bude svým způsobem hozený do vody. Byla to těžká zkouška. Přišel se zraněním, kvůli kterému nemohl s mužstvem odjet na soustředění do Turecka. Byl sám daleko od domova, v docela cizím prostředí, poprvé delší dobu mezi dospělými chlapy. Do druhé ligy naskočil bez nějakého většího tréninku. Ale stoprocentně to zvládl, i když ten začátek byl s rezervami. A teď se můžeme těšit, že i to, co se naučil u nás, předvede v brance jednadvacítky,“ připomíná Horáček.
Ta adaptace a výkonnostní růst Kinského byly opravdu mimořádné. Zkušený trenér připomíná, že za půl roku už byl na trávníku i v kabině v trochu jiné roli. Vytvořil si pevnou pozici, měl tam své slovo, nebál se svůj názor říct veřejně nahlas. A spoluhráči ho brali, protože viděli, že začíná být oporou mužstva a že zraje ve velkou fotbalovou osobnost.
„Tonda je neskutečně sebevědomý, ale zdravě sebevědomý a určitě i s tou správnou dávkou pokory, což se u dnešních mladých lidí už moc nevidí. A co oceňuju, že si dal nějakou vizi, za kterou jde a věří jí. Naplánoval si postupné kroky, které se mu plní, protože tomu dává absolutně všechno. V osobním životě, na tréninku i mimo trénink. On tím skutečně žije. Já bych to přirovnal k pyramidě, po které stoupá a úplně pravidelně. Zatím se mu i vyhýbají vážnější zranění. Samozřejmě stát se může cokoliv, ale na té pyramidě je fakt už hodně vysoko!“ prorokuje.
Ať už se tedy v brance »lvíčat« objeví Kinský nebo Borek, jisté je, že na střídačce mu bude kolega určitě fandit. Horáček připomíná, že ani na tak specifickém postu, jakým brankář bezesporu je, to bez kolektivního pojetí, party a kamarádů nemůže fungovat.
„Obrovskou roli na výkonech Tondy, Stejskyho i Borase určitě mají kluci, kteří s nimi byli v kádru. I jejich role byla nezastupitelná. V tomto směru určitě musím pochválit Štěpána Spurného, Filipa Jíchu i Aleše Kvapila. Vždycky se mezi nimi vytvořila ta správná chemie a byli kamarádi nejen na hřišti, ale i v osobním životě. A jsem rád, že nám to funguje pořád. Teď jsou tu s Borasem Martin Hrubý, velký talent z Baníku Ostrava, a třetí do party Honza Derka. Věřím, že to má budoucnost a že to také zase přinese slušný výsledek,“ uzavřel Horáček tohle brankářské povídání.
