Ale co takhle já na tátu, táta na mě? Tohle není fotbalová pohádka, ale v Bohdalicích každotýdenní realita. O body do tabulky A skupiny I. B třídy tu spolu v barvách Sokola bojují otec a syn Ivan a Jakub Drbalovi. Už čtvrtou sezonu.

Čtyřiačtyřicetiletý Ivan může být pro mladé hráče opravdovým fotbalovým vzorem. V sobotu v derby v Rousínově s rezervou Framozu hrál stopera, týden před tím proti Tišnovu rozdával balóny ze středu zálohy. A když se, nedej bůh, zraní nebo jen omluví gólman Pavel Štěpán, kdo půjde do branky? No přece Ivan Drbal! A na všech těchto postech je oporou. „Pro mě je to nejlepší v prostředku zálohy. Tam je nejmíň zodpovědnosti, tam si víc zahrajete fotbal. Na stoperu nebo v bráně už se za chyby platí těžce. Inkasovanými góly. A co si budeme říkat, ti mladí mně občas přece jen fouknou," s velikým nadhledem a úsměvem přiznává bohdalická fotbalová ikona.

V základní sestavě fotbalistů TJ Sokol Bohdalice v I. B třídě pravidelně nastupují otec Ivan (44) a syn Jakub (22) Drbalovi.Syn Jakub bude mít v prosinci přesně polovinu tátova věku. Trenér Petr Kalousek vysokého mladíka rovněž používá na více postech. Nejčastěji na kraji obrany nebo zálohy, ale v sobotu si v Rousínově zahrál i na hrotu. Vůbec netají, že otce obdivuje. „On ty bohaté fotbalové zkušenosti dovede prodat. A za každé situace, i když je to s námi třeba hodně špatné, chce pořád balon, pořád chce hrát a pořád dopředu. To některým z nás mladých chybí," vyzvedává tátovy další přednosti.

Také otec samozřejmě hru synátora sleduje trochu víc než ostatní hráče. „Má sílu, dovede uplatnit tvrdost, má dobrou kopací techniku, kterou ale moc nevyužívá ke střelbě. A hodně pozadu je ve fyzičce," hecuje potomka bohdalický železný muž. „Někdy je to s ním na hřišti opravdu docela obtížné. Člověk má respekt, nemůže mu nic moc vytknout a leccos nepříjemného naopak musí vyslechnout. Opravdu mě občas otcovsky nebo i neotcovsky sjede. Ale většinou má pravdu, ty jeho zkušenosti jsou veliké," opáčí Jakub.

Ivan svého syna sice k fotbalu přivedl, ale nikdy ho netrénoval. „Šel jsem vlastní cestou od přípravky až po muže a až tady v Bohdalicích jsem se s tátou potkal na hřišti. Jak jsem řekl, má to výhody i nevýhody. Ale zápas doma nedohráváme. Tam už se tak často nepotkáváme. Všechno probereme v autě a pak si každý jdeme po svých zálibách. Doma už se o fotbale nemluví," doporučuje pro podobné případy Jakub.

Současný trenér obou Drbalů Petr Kalousek je o fotbalovou generaci mladší než Ivan, ale jako šéf lavičky samozřejmě může hodnotit. „Oba dva mají na hřišti společnou i svoji vlastní, ale hlavně horkou, hlavu, což někdy musím trochu krotit. Když se ti dva potkají na hřišti třeba na tréninku, tak občas pod nimi „hoří" tráva. Ale jinak samozřejmě vše OK, mezi nimi i mezi každým z nich a mnou. Ivan od příchodu brankáře Štěpána v brance jen zaskakuje, ale jinak je stále velice užitečným fotbalistou jako defenzivní univerzál. Jak jsem řekl, je důrazný, rychlost nahrazuje rozvahou a zkušenostmi. A nejvíc si ho cením za spolehlivost. Kuba je taky univerzálnější typ hráče, ale svoji nejsilnější stránku, kterou je důraz a rychlost, zatím nejvíc uplatní na kraji obrany," říká k rodinné dvojici kouč bohdalických sokolů.

A tedy jen pro pořádek doplňme, že Bohdalice v prestižním derby remizovaly v Rousínově 1:1, když skóre otevřel Ivan Drbal. V 17. minutě nádherně zakroutil trestný kop z levé strany pravačkou do protější šibenice. „Jeli jsme sem pro bod a ten máme, ale teď po zápase jsem zklamaný, protože jsme měli daleko větší šance a měli jsme vyhrát," potvrdil čtyřiačtyřicetiletý fotbalový veterán, že ani v tomto věku mu motivace rozhodně nechybí.