Jste rodilý Vyškovan?

Ne, přišel jsem před šestašedesáti lety. Ale angažování do vyškovského fotbalu bylo za tu dobu hodně. V roce 1954 jsem tady založil firemní fotbalovou jedenáctku, která se dostala do oblastní soutěže, i ligové.

Jste u vyškovského fotbalu celou tu dobu?

Ano, prakticky ano. Byl jsem taky pokladníkem a kronikářem vyškovského fotbalu. K tomu jsem se dostal v roce 1988, kdy zemřel kamarád Josef Přikrylů. Měl ještě zápisy z dřívějších let, ty mám také uloženy.

Jak těžká práce je být kronikářem fotbalového Vyškova?

Je to zábava. Vždy v pondělí dám dohromady vše podstatné. Je to tak na hodinu, vše sepíšu a založím.

Jste pamětník, zažil jste válku a kus české a československé historie. Vlastně celou…

Ano, válku mám v živé paměti, na to jde těžko zapomenout. Ale zažil jsem dokonce i první republiku, bylo toho prostě hodně.

Je možné zhodnotit za celou tu dobu vývoj fotbalu?

Samozřejmě je tam velký pokrok, je to rychlejší než za nás. Prostě jiné.

V čem se to změnilo nejvíc?

V systému hry. Hrál se takzvaný WM systém, tedy rozestavení hráčů na hřišti tvořilo tato dvě písmena. Dnes už je to hodně o běhavosti a zastupování hráčů. Taky je to hodně technické.

A co letošní sezona a Vyškov?

Mně se to líbilo, hrají líp jak loni, to byli dvanáctí, dnes jsou šestí. Doufám, že příští rok to bude ještě lepší.

Máte i nějaké jiné koníčky?

Fotbal je můj život, tím se zabývám už od mlada. Jezdil jsem tehdy na každý zápas sem i do Třebíče, Jihlavy, do Ždírce, do Napajedel, prostě všude.

Dostalo se vám hned několik ocenění. Těší vás to?

Strašně děkuji, a to jak fotbalovému klubu, tak i fanouškům. Moc to pro mě znamená, je to pro mě odměna.