Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pamatujete si, kdy jste hrál za áčko naposledy?

Přesně ne, ale bylo to ještě za trenéra Machálka, po němž jsem pak převzal mužstvo jako trenér. Takže to muselo být na podzim 2010 a někdy kolem šestého, sedmého kola. Ale už tehdy jsem víceméně zaskakoval.

Nebyl tedy risk nastoupit po tak dlouhé době a hned do pohárového duelu.

Obrovský, ale prostě si to vynutila situace. Navíc jsem měl zdravotní problémy a do poslední chvíle před zápasem jsme s trenérem zvažovali, zda vůbec mám nastoupit. Nakonec to šlo. Ale přiznávám, že jsem se i docela těšil. Byl to zvláštní pocit a asi podobně to prožíval i Jarda Schindler. Kolem nás běhali samí mladí kluci. I za Přerov, ten měl na hřišti nejstaršího hráče ročníku 1987.

Ze hřiště jste šel za stavu 2:0 pro Vyškov, neláká vás postup ke comebacku?

I kdyby nakrásně lákal, jakože láká, hlavu mám v pořádku a přemýšlím reálně. Věk je tady a nemám kondičku. Ještě teď se cítím jako přejetý rychlíkem.

A co další výpomoc, pokud svaz nestihne potvrdit členství vyškovským posilám?

To si nepřeju, ale ani nevylučuji. Snad už to nebude potřeba. Hrát by opravdu měli mladí kluci.

Koho ze svých staronových spoluhráčů byste pochválil?

To udělá trenér, ale mně se hodně líbil výkon Tomáše Hradila.