První tři fotbaloví veteráni hráli proti Tasovicím od začátku, nejstarší z nich, šestačtyřicetiletý Horváth, přišel na posledních patnáct minut uklidit vyškovské mladé pušky. „Měl jsem úkol pokrýt střed hřiště, trochu to tam zorganizovat, sbírat balóny a připravovat situace pro brejky našich mladíků Večeřu, Filipa Novotného, Jeřábka, Hradila, nebo Kucharčuka. Tasovice nás pořád zlobily, i když už ne tak, jako v prvním poločase, ale kontaktní gól by nám to pořádně zkomplikovat. Hodnotit moje plnění bude trenér, ale je fakt, že jsme potom z brejku dali čtvrtý gól," ohlíží se za svým dalším divizním „zářezem" Horváth.

Ten si naposledy za áčko zahrál na podzim v Bystřici nad Pernštejnem. Že by nastupoval pravidelně, tedy sám rezolutně vylučuje. „Nikam se netlačím, ale připravený vypomoct, to jsem. Za béčko hrávám celkem pravidelně. Tedy když zrovna nehrají moji žáčci. V klubu mám na starosti především mládež a ty moje dva tisíce jedničky mně opravdu dělají radost," ujišťuje už víc trenér než hráč.

V záloze divizního týmu velel mladíčkům, kteří jsou dvě fotbalové generace za ním a většinou prošli jeho trenérskýma rukama. Například rychlonožka Michal Jeřábek má osmnáct let. Na tréninku svému představenému, nyní je Horváth asistentem hlavního trenéra Miloslava Machálka, přirozeně vyká, a také na hřišti je na mladících vidět respekt. „Ale na hřiště, i na trénink, když hrajeme báčko staří – mladí, vykání samozřejmě nepatří. Jenže jim to opravdu jde nějak těžko přes hrdlo. Nedivím se. Takže na mě volávají třeba „tréňo" dej, pusť, přihraj. Je to takové tykání napůl," usmívá vzor většiny mladíků.

Po skončení prvoligové kariéry se Horváth ve Vyškově usadil natrvalo. Hlavním povoláním kantor má k trenéřině tu nejlepší kvalifikaci. Má dva syny, přičemž prvorozený Valdemar je o rok starší než tátův nejmladší spoluhráč Jeřábek. „Letos bude přecházet do mužů a já už se těším, jak si s ním zahraju za béčko. Doufám, že to bude už na jaře. A nastoupit spolu v divizi, to je pro nás oba nádherný sen. Třeba se uskuteční, ale já nikomu určitě nechci zavazet. Myslím, že už poznám sám, když už to nepůjde, a ani syn se do áčka nedostane zadarmo, dres si musí vybojovat, jako ostatní. Takže zatím sen, ale i splnitelný sen," prozradil své „tajné" přání.