Kdy jste tu hrál naposledy?
Před šesti roky. A proti Vyškovu jsem hrál úplně poprvé v životě.

S jakými pocity?
Moc jsem se těšil. Byl to příjemný pocit a zůstává, protože jsme vyhráli.

Je v domácím týmu ještě některý z vašich bývalých spoluhráčů?
Představte si, že ne. Akorát s Jardou Schindlerem jsem se potkal, když hrál právě za HFK.

Kdo vás ve Vyškově učil hrát fotbal?
Úplně prvními trenéry byli pánové Miloš Brtníček a Prachař. Hráli jsme ligu.

Připomeňte vaše fotbalové cesty po odchodu z mateřského klubu.
V dorosteneckém věku jsem přešel do Zemanu Brno, kde jsme hráli dorosteneckou ligu. V osmnácti letech jsem se přestěhoval kousek vedle, do Čafky Židenice. To už byli muži a hráli jsme divizi. Vydržel jsem tam dva a půl roku. Pak jsem se vrátil na tři roky zpátky do Vyškova a pomáhal vykopat divizi..

Jaké má nyní HFK cíle?
Letos skromnější než loni, protože minule se všude veřejně vyhlašovalo, že chceme postup. Teď se o tom tolik nemluví.

Takže druhá liga…
Kdo by si nepřál ji hrát? Ale jsme na začátku moravskoslezské ligy a není to nic moc. Ale nechci se vyhýbat odpovědi. Náš hlavní cíl je postup.

Jaký byl zápas s Vyškovem?
My jsme si věřili. Připravovali jsme se na zdejší velké hřiště. To nám vyhovuje, protože hrajeme kombinační fotbal. Myslím, že jsme vyhráli zaslouženě.

Kdo z domácích vás nejvíc zaujal?
Jednoznačně Jarda Schindler. Ty zkušenosti byly vidět. S Hodinářem je to na divizi skutečně výborná obrana.

Sledujete výsledky Vyškova?
Jistě! Už dva roky se potáceli dole, ale letos by neměli mít problémy se záchranou. Přeju jim, aby se dostali blíž ke špici tabulky.