Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Na jaře jsme někteří možná tajně doufali v postup, ale ani po stránce hráčského kádru ani ekonomické v podstatě klub nebyl připraven na to, aby hrál vyšší soutěž. Jít nahoru, abychom vzápětí sestoupili nebo se třepali o záchranu, by nemělo smysl,“ řekl na klubové valné hromadě k výsledkům A mužstva místopředseda SK Rostex Miloslav Brtníček.

Jenže. I když to ještě není stoprocentní, budou od příští sezony mít juniorky a béčka ligových klubů zřejmě svoji samostatnou soutěž. V moravskoslezské lize se tedy asi nabídne více volných „okének“ pro postupující divizní týmy. A to už je trochu jiná…

„Postup sice zase není stanoven jako priorita, nicméně v souvislosti s uvažovanými úpravami soutěží, tedy samostatnou soutěží pro juniorky ligových mužstev, bychom se opravdu rádi po podzimu viděli o pár příček výš, s reálnou možností o postup hrát. Když se to nepovede, nebudeme lámat hůl. Chceme dál dobře pracovat s mládeží, tak abychom mohli A tým doplňovat především vlastními odchovanci,“ naznačil jarní cíle Brtníček.

Podobnými směry se zřejmě ubírají myšlenky hlavního trenéra Valdemara Horvátha. „Šestadvacet bodů je slušný zisk, ale soutěž jsme měli rozehranou na lepší výsledek. Ale páté místo je stále ještě ta únosná hranice, kdy můžeme říct, že podzim byl dobrý. Že soutěž je dobře rozehraná,“ řekl Horváth.

Mrzí ztráty doma

Vyškovské ztráty leží především na domácím trávníku, kde Horváthovi svěřenci prohráli tři utkání, a to je hodně. Navíc z toho dvě s nováčky. Potupně se Spartou Spytihněv a zbytečně s Polnou, zatímco porážka od Dosty Bystrc je vzhledem k tehdejší formě Brňanů právě onou porážkou, která v dlouhodobé soutěži postihne každý tým. Horváth ke zbytečným ztrátám počítá i prohru v Tasovicích, kde o vítězství Vyškov přišel až v samém závěru.

„To bylo oboustranně výborné utkání. Tasovice mají výborný tým, ale my jsme závěr přesto měli uhrát. Se Spytihněví to byl zápas, kde trenér může těžko změnit osud. Zranil se Hodinář, my přesto vyrovnáme, ale pak dostaneme gól po standardní situaci od nejmenšího hráče na hřišti. Přitom vzadu máme vysoké borce a obecně moc gólů ze standardek nedostáváme. S Polnou jsme to měli dobře rozehrané. V poločase jsme vedli, ale pak jsme nedokázali udržet nasazený trend, naopak soupeř nám ukázal, jak se má bojovat. Ale nejvíc naštvaný jsem byl v Třebíči (pozn. red.: porážka 0:4). To byl náš daleko nejhorší výkon možná za několik posledních let,“ popsal vyškovské výpadky Horváth.

Ten si naopak považuje vydřených výher nad Hodonínem, Spartou Brno a Žďárem nad Sázavou, přičemž za nejlepší výkon podzimu označil utkání v Napajedlech (3:0).

Vyškovský fotbalový fanoušek už si zvykl, že Horváth ordinuje týmu především technický kombinační fotbal. Zápasy s podobně laděnými protivníky měly kvalitu. Problémy přicházely v kontaktu se sevřenými obrannými šiky soupeře a zarputilou, tvrdou nakopávanou. Pod tímto tlakem dostávalo mužstvo zbytečné góly.

„S obrannou činností opravdu nejsem vůbec spokojený. Mužstva, která jsem trénoval, moc gólů nedostávala, přičemž jsme nehráli defenzivně. Na mé gusto jsme na podzim inkasovali moc. Obraně chyběl takový ten prostý důraz. Dostali jsme gól třeba po tom, co stačilo jednoduše míč někam odkopnout,“ říká Horváth, který připouští, že i samotný post brankáře nebyl tou jistotou, jak si představoval. V brance se střídali zkušený Ladislav Kollár s mladým Janem Kopáčkem.

„Střídání gólmanů vyplynulo ze hry a okolností, včetně Kollárova zranění, a na některých jsme na tom byli předem dohodnutí. Myslím si, že na divizi máme silnou rovnocennou dvojici, ale když jsem si dělal statistiku, tak z ní vyšel hůř Kopáček. Asi to někdy mohlo být lepší, ale dostávat góly, to není jenom o brankáři, ale celkové obranné činnosti,“ upozornil Horváth.

Zranění. Ano, ta postihují všechna mužstva. V Horváthově týmu si ale na podzim vybrala hráče, kteří tvořili páteř mužstva, a jistě to mělo vliv na postupný výpadek z „rytmu“. Kromě zmíněného brankáře Kollára se s problémy potýkal Hodinář a Farník. Voral dohrával podzim pod injekcemi a střelce Kropáčka zcela vyřadilo ze hry už zhruba v polovině podzimu.

Na valné hromadě po skončení podzimu si členové klubu odhlasovali změnu názvu. Od prvního ledna už se nebudou jmenovat SK Rostex, ale MFK, tedy Městský fotbalový klub. Sportovní přípravy mužstva na jarní divize se změna samozřejmě moc netýká. A osobnost Valdemara Horvátha zaručuje její kvalitu. Aktuální je spíš kádrová otázka. Tak aby mužstvo lépe zvládalo zmíněné absence zraněných opor.

Alespoň dvě posily

„Už teď pracujeme na tom, aby se okysličila kabina, samozřejmě v rámci daných možností. Pokud nikdo neodejde, a žádné takové indicie nemám, tak bych chtěl doplnit o dva zkušenější hráče. A je tu samozřejmě vlastní líheň. Zase v přípravě dáme našim klukům příležitost, ale nemyslím si, že to by mělo být rozhodujíc posílení. Ale máme s tím dobré zkušenosti a tudy povede i cesta do budoucna. Do mužstva dobře zapadli Vašek Novotný a Hradil, který by určitě dal víc gólů, kdyby měl větší podporu zezadu. Dobře se chytil Palla, ale pokazil si to zbytečným extempore v Třebíči (pozn. red: po zbytečném vyloučení ho trenér přeřadil do B mužstva). Je stále ještě dorostenec a samozřejmě má dveře do mužstva otevřené,“ dodal Horváth.