„Asi to moc nebylo vidět, ale měl jsem v tomto směru na hřišti opravdu nějaké drobné úkoly," připustil Jan Trousil, který v nejvyšší české soutěži odehrál 254 utkání.

Než začneme hodnotit váš vyškovský půlrok, připomeňte, proč padla volba na Vyškov?

Vůbec jako první mně o Vyškovu řekl Tomáš Bureš, můj kamarád ze Zbrojovky a dnes brankář Prostějova. Ale šlo spíše o tip na trenérskou práci u mládeže. Já jsem v té době ještě měl možnost hrát v Rakousku, což zase domlouval Petr Švancara. Bývalo by to šlo skloubit. Ve chvíli, kdy varianta se Švancim padla, mě zase oslovil trenér Machálek, jestli bych si tady ještě nechtěl zahrát. Domluvili jsme se a ten půlrok byl výborný. Vůbec nelituju, že jsem na to kývl. A ještě jedna věc hrála roli. Bydlím ve Zbýšově, takže do Vyškova to mám kousek.

Říkáte dobrý půlrok, splnily se tedy všechny vaše představy o fungování klubu a mužstva?

Na začátku to mělo být trochu jinak. Na prvním sezení s trenérem Machálkem byl se mnou ještě útočník Marek Kaščák. Už tehdy nám trenér říkal, že bychom si to na hřišti trochu řídili my sami. Potřeboval někoho staršího, zkušenějšího. Tým je neskutečně mladý, většinou jsou tam kluci od 19 do 21 let. Relativně starší je Honza Krejčí, který má čtyřiadvacet roků, a pak už jsme my veteráni David Hodinář, já a brankáři Lada Kollár a Pavel Štěpán. Ale brankáři jsou jiná kategorie. Mára mně pak volal, že to ještě zkusí v Rakousku. Takže jsem přišel jen já. Ale ostatní se splnilo. Tedy jak jste se ptal, směrem od klubu ke mně i na trávníku.

Na hřišti to je čtvrté místo. Jak je hodnotíte?

Na to, jak je ten mančaft mladý a bez větších zkušeností, je čtvrté místo krásné. Navíc i s přáteláky jsme odehráli snad třicet zápasů a prohráli jsme jenom tři, a to ještě utkání, která byla remízová. Všechny o gól. Nikdo nás nenachytal na hruškách, tím způsobem, že by nás na hřišti vyškolil. Ale asi bych byl bláhový, kdybych neviděl, že to mohlo být ještě lepší. Když jsme si v kabině sami hodnotili podzim, žádná euforie tam nevládla. Spíš zklamání, nebo jakýsi mírný splín, že jsme neudělali víc bodů.

Jan TrousilRočník: 1976
Výška/váha: 1,92 m / váha 86 kg
Současný klub: MKF Vyškov
Předchozí kluby: FK Kutná Hora, AFK Chrudim, AS Pardubice, 1. SC Znojmo, FC Hradec Králové, 1. FC Slovácko, Spolana Neratovice, SK Kladno, FC Zbrojovka Brno, MFK Dubnica, 1. FC Slovácko, MFK OKD Karviná
Zápasy v I. lize: 254
Góly v I. lize: 18

Proč jich nebylo víc?

Bohužel zhruba od půlky podzimu jsme už nebyli tak efektivní. Před tím byl Dominik Urbančok naprosto dominantní, ale potom se nějak střelecky zasekl a jeho góly nám chyběly. Ale určitě je víc důvodů.

Je jedním z nich vaše zranění? Limitovalo vás nějak v zápasech?

Ve třetím kole jsem dostal s Líšní ránu do achilovky a potom se mně tam udělal nějaký zánět. Prakticky měsíc a půl to fungovalo tak, že jsem odehrál zápas a pak jsem týden nemohl chodit. Už mě to štvalo a přemýšlel jsem, jestli má vůbec cenu ten podzim dohrát. Proto jsem nakonec vynechal tři zápasy a jezdil jsem na čištění do Kroměříže a k doktoru Šimonu Ondrušovi. Dali mě do kupy tak, že jsem posledních šest nebo sedm kol už odehrál v pohodě.

Takže čtvrté místo není vrcholem tohoto mužstva?

Co do umístění asi je, ale jak už jsem říkal, bodů mělo být víc. Pětadvacet bodů asi je to, co jsme chtěli nebo si přáli, ale když se podívám zpátky, tak o těch pět šest bodíků mohlo být víc. To jsou hlavně remízy, které jsme vesměs měli rozehrané na vítězství. Ale ve finále jsme prostě nenašli klasického snajpra, který balony, jak se říká, uklízí do branky soupeře. Ale asi je to objektivní. To je fotbal. Vždycky to může být horší a na klub, který je teprve druhý rok ve vyšší soutěži, a na to, že někteří kluci nemají se třetí ligou žádné velké zkušenosti, je to dobré vysvědčení.

Je vůbec něco, co vás zklamalo?

Jednoznačně a hodně mě mrzí, že jsme v poháru neporazili Kroměříž. Mohla k nám přijet Zbrojovka a to by byl pro naše mladé kluky nejlepší test. Tedy aby si osahali, jak daleko mají do top společnosti českého fotbalu. Nebo třeba i blízko. Bohužel to na penalty nevyšlo.

Respektovali vaši spoluhráči roli, kterou vám svěřil trenér Machálek?

Kluci mě od začátku přijali fantasticky, i když napřed nevěděli, jakým způsobem na mě mají reagovat. Jak mě oslovovat. Ale hned na prvním tréninku jsme si to vyříkali a všechno fungovalo, jak má v týmu fungovat. Myslím, že vůbec neřešili, jestli jsem nebo nejsem trenérovou prodlouženou rukou. Byl to přirozený vztah spoluhráčů, i když mně trenér potom dal za úkol ofenzivní standardky. Jinak veškeré věci si řídili pan Machálek s Valdou Horváthem.

Ale respekt mladých hráčů vůči vám byl vidět až z tribuny…

Už jsem o tom mluvil. Jsou to mladí kluci a nějakým způsobem se chtějí ještě porvat o šanci dostat se do velkého fotbalu. Ve vztahu ke mně je to hlavně o tom, že se vyptávají na první ligu, co je potřeba, aby se mohli dostat výš. Jak se v ní trénuje, co jim chybí. Na to jim samozřejmě odpovíte, poradíte, ale pak je to na nich, jak si to přeberou a co pro to sami udělají. Musí si to přebrat v hlavách. Nestačí jen si myslet, že jsou lepší než hráči v první a druhé lize. To se musí dokázat v praxi.

Kdo z nich k tomu má nejblíž?

Je tam pět šest kluků, kteří našlápnuto mají. Teď je jen na nich, jakým způsobem si to srovnají v hlavách. Zatím můžu říct, že ty hlavy mají srovnané a v pohodě. Myslím si, že když si je někdo vybere do přípravy a oni se z toho „nepodělají" a budou hrát to, co umějí, tak se někdo z nich ještě může prosadit do druhé i první ligy.

Vyhnul jste se jménům, ale přesto kterým spoluhráčům byste dal jedničku?

Známkovat jednotlivce nechci, ale celkově bych dal jedničku celému mužstvu. Odpovím trochu jinak. Pro ty kluky je vysvědčením to, jakým způsobem pracovali na tréninku a v zápasech, jak se chovali. Já jsem se opravdu na každý trénink těšil. Ani jednou jsem neměl chuť nepřijet, protože něco nefunguje. Protože na to někdo kašle a proč bych si já v tomto věku měl honit triko, abych jel třicet kilometrů na trénink, hodinu se tam s někým otravoval a zase jel naštvaný domů. A musím potvrdit, že tréninky měly velkou kvalitu, nikdo se tam neflákal, ta hodina a něco se vždycky odmakala v tempu. Je vidět, že pan Machálek trénoval vyšší soutěže. Mužstvo z toho čerpalo.

Zaujali vás někteří fotbalisté v týmech soupeřů?

Ve třetí lize jsou hráči, kteří vyčnívají, na druhou stranu je otázka, jestli jsou schopní se adaptovat do vyšší soutěže. Třeba minulý rok, kdy jsem působil v Karviné, která patří ke špici druhé ligy, přišli v zimní přestávce dva nebo tři kluci, kteří vylítli ve třetí lize. A když příprava začala, tak vypadali relativně dobře. Ale v průběhu začali mít problémy a nebyli schopní akceptovat náročnost tréninků i profesionálního fotbalového života.

Můžete uvést konkrétní jména z MSFL?

Víc jsem si samozřejmě všímal útočníků. Když pominu jména, jako třeba Karel Kroupa, který je na tuto soutěž nadstandardní hráč a střelecky táhne Prostějov, pak to byl určitě Silný z Otrokovic. Je to podobný typ jako Potočný, který přišel do Teplic. Další, kdo mě zaujal svým pohybem, výběrem místa a tím, že celý zápas odmakal, byl Krč z Uničova. A nad všemi útočníky dominoval Dominik Kraut z Hlučína. Před naším zápasem jsem se s ním bavil, proč vůbec tam je. Já jsem přesvědčený, že ten se do velkého fotbalu určitě vrátí. Pamatuju si, že když jsem proti němu hrál v první lize, tak to bylo opravdu obrovský talent. Proto mě překvapilo, že se z ligy ztratil, ale myslím si, že zas půjde nahoru. Dobrých kluků jsem zaznamenal víc, ale jejich jména neznám.

Který tým byste po podzimních zkušenostech tipoval na postup do II. ligy?

S vedoucím triem, největšími kandidáty na postup, jsme sehráli vyrovnaná utkání. S Prostějovem a Uničovem jsme remizovali a ve Vítkovicích jsme dostali gól v nastaveném čase a prohráli. Nejvíc mě zaujaly Vítkovice, které měly dobře propracovanou hru dopředu a to taky náš zápas rozhodlo. Ta jejich efektivita, dopředu měly velkou kvalitu. Já nevím, jak se všichni ti kluci jmenovali, myslím, že jsou tam na hostování z klubů první ligy. Ti nás dostali pod tlak.