„Nedělal bych z toho velkou vědu. Ten faktor slabšího soupeře tam určitě byl. Oni jsou poslední. Takže možná trochu paradoxně v průběhu zápasu jsem měl takový pocit, že bychom s posledním mohli prohrát. Dal jsem sice první gól střelou z vápna k tyči, pak jsme přidali druhý a možná to vypadalo, že to bude jednoznačné. Jenže oni dali na 2:1. My vždycky dostaneme nějaké hloupé góly po školáckých chybách. A to byl právě ten moment, který mě naštval, protože prohrát doma před Kroužákama a s posledním, to by byla opravdu velká ostuda. Snažil jsem se kluky vyburcovat a asi se to povedlo. (úsměv) Teď se všichni těšíme na Velešovice, to bude zápas s nábojem derby,“ odmítal nějaké větší gratulace k pětigólovému střeleckému koncertu.

Roman Darebník fotbal FK KroužekRoman Darebník fotbal FK KroužekZdroj: Deník/ RedakceNavíc spíš upozornil, že ví, že místní fans od něj očekávají, že on bude výrazně lepší než jeho spoluhráči! Tou klíčovou postavou, že mužstvo, jak se říká, potáhne. Vysvětlení naváže na trochu pochmurný úvod tohoto povídání.

Ta velmi dobře zahájená fotbalová »pouť« začala v přípravce Tatranu Rousínov. Po dvou letech, zhruba v deseti, povýšil do Zbrojovky Brno, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Zmíněný zádrhel přišel při přechodu z mladšího do staršího dorostu. Po špatném došlápnutí na tréninku pořádně zpřetrhané křížové vazy v koleně plus poškozený meniskus. Náprava trvala více než rok.

„Řekl bych, že jsem měl kariéru velmi dobře nastartovanou. A jak to bývá, to zranění přišlo v úplně nejnevhodnější dobu. To už mě zastupoval manažer pan Paska a měl pro mě nabídky na přestupy do Slavie i do Sparty. Dokonce se ozval někdo z Arsenalu s nabídkou zařazení do jejich mládežnického tréninkového centra v Řecku. Těch mají po Evropě víc a pak ty poslední ročníky, ty největší talenty, soustřeďují do Londýna. S jejich skautem jsme měli asi pět schůzek. Nakonec rodiče nechtěli, abych se pohyboval někde v cizině, a také nám doporučili nic neuspěchat a zůstat, protože mládežnická základna Zbrojovky byla taky velmi kvalitní,“ vysvětlil.

Ani po té nedobrovolné roční pauze to ještě nevypadalo na konec s vrcholovým fotbalem. Jenže ta pozice už byla radikálně jiná a navíc s tvrdou konkurencí, s tvrdými lokty…

„Bohužel rehabilitace takového zranění nějak urychlit nejde. Když jsem se vrátil na trávníky, tak už jako U devatenáctka, ale logicky mě na rozehrání dali k osmnáctce. Do devatenáctky jsem pak naskočil až na úplném konci sezony, kdy už jsme jako ročník přecházeli do béčka. Tam byla strašlivá konkurence, asi pět ročníků, to znamená nějakých pětačtyřicet padesát hráčů. V podstatě všichni moji kámoši odcházeli někam na přestupy, nebo na hostování. Ve mně se v ten moment něco zlomilo. Přesně to nedokážu popsat, ale nějak jsem fotbalu začal mít strašně moc, nebo dokonce jsem byl fotbalem až znechucený. Takže jsem s fotbalem skončil,“ popsal původně zamýšlený definitivní konec.

Jenže žít v malé obci, kde se kamarádi »plácají« ve III. třídě, to nejde jen tak nevnímat. Ataku, pojď si s náma zakopat, pomoz nám, odolával přes půl roku. Nejprve to vyzkoušel v přáteláku a pro jaro už podepsal »registračku«.

„Je to náš kluk, vlastně jsme ho ukecali, aby za nás začal hrát. Trochu to trvalo, určitě víc než toho půl roku, ale myslím, že ví, že udělal dobře,“ usmíval se sekretář klubu Jaroslav Piňos při komentování jednoznačně originálního přestupu Zbrojovka Brno – TJ Kroužek…

Roman se tak vrátil na rodnou hroudu, tedy přesněji trávník. Upozorňuje na velké zásluhy svého otce, který mu dal první přihrávku ve dvou letech a pak ho až do osmi, tedy přechodu do rousínovské přípravky, vedl v podstatě jako trenér.

„Táťka mně fakt trénoval, pak domluvil Rousínov a potom i Zbrojovku. Pro takové kluky jako já měli tehdy v Brně nějaké tréninkové stáže a já se v nich chytil. Ty základy ze Zbrojovky byly opravdu vynikající a do fotbalu mně daly hodně. Mým prvním trenérem byl pan Němčanský, velmi dobrý trenér a člověk. Měli jsme velice kvalitní a zajímavé tréninky, pětkrát v týmu, a minimálně dvakrát v týdnu jsme hrávali zápasy. To byla velká škola. Já jsem už tehdy na začátku měl takovou fotbalovou filosofii, že buď budu hrát na té nejvyšší úrovni a budu trénovat každý den, anebo nebudu hrát vůbec nikde a vůbec trénovat. Teď se to sice trochu upravilo, hraju třetí třídu, ale platí, že netrénuju,“ to pravil s úsměvem a určitě i s lehkou nadsázkou.

Protože další jeho názory poodhalily, že i v Kroužku našel tu svoji fotbalovou parketu, motivaci. Jeho tým je aktuálně na osmém místě tabulky, což evidentně nepovažuje za vrchol jeho možností.

Roman Darebník fotbal FK KroužekRoman Darebník fotbal FK KroužekZdroj: Deník/ Redakce„Už po těchto pár zápasech mně nepřišlo, že týmy z čela tabulky jsou nějak výrazně dominantní proti těm ostatním. Jo, některé dávají hodně gólů, ale herně nás určitě nějak nepřehrávaly. Byly to vyrovnané zápasy, takže myslím, že v této soutěží se může stát cokoliv. A určitě se naše hra v posledních zápasech zlepšila. Možná je to nějaký začátek něčeho lepšího, uvidíme. Já věřím, že se budeme ještě zlepšovat. Na nějaké postupové plány je samozřejmě moře času. Podle mě bychom logicky o ty první příčky hrát měli, i když letos už to nebude. Co přijde potom? Fakt očekávám něco vyššího,“ naznačil.

Pokud mu to bude střílet jako dosud, tak opravdu může své spoluhráče táhnout k vyšší metě. Pět gólů hanáckým Chvalkovicím je prý jeho střelecký rekord na velkém hřišti. V žácích začínal jako střední útočník, ale postupně se stáhl pod hrot, víc do středu zálohy. Taková je i jeho současná pozice v Kroužku.

„Vždycky jsem byl spíš nahrávač, připravoval góly spoluhráčům nebo gólové situace. Pokud to tak zůstane i v Kroužku a góly budou dávat kamarádi, nic se neděje. Vždycky jsem měl hodně asistencí a občas i nějaký gól dal, ale pět, to určitě nikdy,“ opět s úsměvem uzavřel rozhovor.